Od Hippokrata k lidskému genomu

Plenární zasedání se soustředilo na tři hlavní okruhy; první se zabýval kulturními determinantami nemocí a rolí všeobecného lékaře, životem v multietnické společnosti a výukou transkulturní lékařské péče. Druhé téma se věnovalo žádoucímu směrování všeobecného lékařství do budoucna a poslední oblast se soustředila na měření efektivity péče ve všeobecném lékařství. Zvolená témata byla v zásadě takřka všeobjímající a zčásti i naznačující stálé hledání správné náplně tohoto oboru, respektive jeho dalšího vymezení a směřování. Z vyjádření mnohých účastníků kongresu bylo patrné, že je chápou jako přiblížení se sociálnímu lékařství se zdůrazňováním potřeby respektování geografickýchakulturníchodlišností pacientů. V praxi by to představovalo specifickýpřístupketnickýma náboženským minoritám především v západní Evropě. Tato problematika je v našich podmínkách dosti vzácná, ale s ohledem na členství v EU může časem nabývat na aktuálnosti. Proto bylo zajímavé vyslechnout úvahy na téma, jak by se měl zachovat lékař, když za ním přijde muslimský otec s dcerou a žádostí o její obřízku. S touto problematikou také souvisela například sdělení věnující se roli zeměpisné šířky na věk menarche, zdraví cikánských dětí v Bosně, tuberkulóze u imigrantů na Krétě nebo sexuálním trendům u turecké dospívající mládeže.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2005, strana 19

Zdroj: