Odměňování práce (nejen) ve zdravotnictví

V zařízeních poskytujících veřejnou zdravotní péči se odměňování pracovníků řídí zákonem č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Odměňování zaměstnanců všech odvětví je řešeno zákonem. Jinou formou nelze platové podmínky upravovat. Ani ředitel organizace nemá pravomoc k tomu, aby řešit platové podmínky odlišně od obecně závazných předpisů. Platový systém je čtyřsložkový a tvoří jej:
tarifní systém založený na šestnáctitřídním hodnocení složitosti, odpovědnosti a namáhavosti prací s odstupňovanou úrovní podle praktických zkušeností; limitujícím faktorem pro zařazení zaměstnance je dosažený stupeň vzdělání ve srovnání s požadavky stanovenými katalogem pro práce v jednotlivých tarifních třídách,
osobní příplatek sloužící k individuálnímu ocenění schopností a vysoké výkonnosti zaměstnance,
příplatky k platu oceňující specifické podmínky práce (například příplatek za vedení, osobní příplatek, příplatek za práci přesčas a ve svátek, příplatek za práci ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách apod.),
odměny oceňující splnění mimořádných nebo zvlášť významných pracovních úkolů či pracovní zásluhy.
Zařazení do platových tříd Podkladem pro sjednání druhu práce v pracovní smlouvě se zaměstnancem je popis pracovní činnosti a tarifní zařazení.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 3/2005, strana 25

Zdroj: