Oganga, velký bílý kouzelník
Připusťme každopádně, že soucit (spolu s prahnutím po lásce, kráse a spravedlnosti) jsou mimo racionalitu uložené pra-dary, kterými nás obdarovala příroda (nebo Bůh). Fyzicky je záchvěv soucitu pouze záležitostí přesunu množiny molekul v mozkové tkáni. Chce to mnoho dalších procesů i z oblasti „mezi nebem a zemí“, než pocit transmutuje v počin, který – obrazně, leč bez nadsázky – pohne celou Zemí. Albert Schweitzer to s významným podílem dalšího atributu lidství – rozumu – dokázal.Procitání
Narodil se 14. ledna 1875 v Alsasku, slaboučké druhé z pěti dětí (první ze dvou chlapců). Jako syn pastora se s nezištnou pomocí setkával na každém kroku. Odmalička ho také fascinoval pomník v blízkém městečku (vytesal ho pozdější autor americké Sochy svobody). Znázorňoval francouzského admirála, jemuž u nohou pokorně ležel svalovitý černoch. Tento obraz se stal prvním „voláním Afriky, jehož jsem později uposlechl“. Zatím však Albert pilně studuje obory, ke kterým ho srdce táhne nejvíc: fi- losofii, teologii, hudbu. Disertace o Kantovi (1899) mu vynáší docenturu na štrasburské univerzitě, získává také vikářství v místním kostele. Rozsáhlá monografie o Bachovi z roku 1905 ho proslavuje po celé Evropě.„Bachova hudba je básnická a malebná, protože její témata vznikla z básnických a malířských představ. Z nich se pak rozvíjí tónová skladba v dokonalé architektuře tónových linií. Básnická a malířská hudba je ve své podstatě jako gotika proměněná ve zvuk. Největší v tomto praživotním umění, umění podivuhodně plastickém a co do formy jedinečně dokonalém, je duch, který z něho vyzařuje. Duše, která v neklidu světa touží po pokoji a toho pokoje již také okusila, dává tu druhým možnost, aby se účastnili toho, čeho sama již dosáhla.“
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2005, strana 44
Zdroj: