Ohrožují odchody lékařů českou medicínu?

Neplatí, že lepší odcházejí, horší zůstávají

Migrace lékařů je ve světě zcela obvyklým jevem. Důvodem jsou většinou lepší platové a pracovní podmínky v zahraničí ve srovnání se situací doma. Pokud je rozdíl příliš markantní, hrozí exodus. Byť se jím hrozilo i u nás, nenastal. Nicméně volných lékařských míst s násobkem českého platu se ve Velké Británii a v Německu objevilo pro naše lékaře v posledních letech poměrně hodně, především pro anesteziology, rentgenology a chirurgy. Naši lékaři svou kvalifikací vyhovují tamním požadavkům na úroveň rutinní praxe. V této souvislosti otázek vzniká celá řada a netýkají se jenom počtu. Neodcházejí do zahraničí jenom ti lepší? Jaká místa naši lékaři v zahraničí obsazují?

Vzhledem k tomu, že několik těchto lékařů osobně znám, soudím, že v celorepublikovém měřítku nedochází k takovému rozdělení, že lepší odcházejí, horší zůstávají doma. Naši lékaři v uvedených zemích zastávají většinou pozice konzultantů, což znamená plně kvalifikovaných, samostatných lékařů, kteří vykonávají srovnatelnou práci, jakou vykonávají naši lékaři doma. Pokud nemají jiný závažný důvod, očekávám, že se většina z nich nevrátí, protože domů mohou přijet na návštěvu kdykoliv a pracovní podmínky včetně mzdy mají jak ve Velké Británii, tak v Německu lepší. Pro rozvoj naší medicíny jsou však podstatní lékaři, kteří se chtějí dostat na špičkové zahraniční pracoviště a nakonec se tam opravdu dostanou. Ti mají šanci na ojedinělou odbornou kariéru a pro nás je zcela zásadní, zda se domů vrátí, nebo nikoliv. Zda obsadí vedoucí místa u nás a přinesou nové, v zahraničí získané poznatky. A především – zda jim to u nás doma bude umožněno.

Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc.,

předseda České chirurgické společnosti ČLS JEP

Dlouhodobé usazení v cizině je spíše výjimkou

Odhad ČLK je pravděpodobně blízký realitě. Již více let můžeme sledovat, že naši lékaři a lékařky uvažují o možnosti zvýšení kvalifikace a zaměstnání v zahraničí. Díky tomu, že naše lékařské fakulty mají dobrou úroveň, jsou a vždy byli naši odborníci v zahraničí vítáni. Znám mnoho mladších i starších kolegů, kteří odjeli pracovat do ciziny a dříve či později se vrátili. Dlouhodobé usazení v cizině považuji spíše za výjimku. Z tohoto pohledu je tento trend pozitivní. Možnost konfrontovat úroveň naší medicíny s úrovní v bohatém Německu či možnost získávat zkušenosti a praxi v prostředí silně ovlivněném dodržováním klinických protokolů a evidence based medicine ve Velké Británii pomáhají oživit české klinické zkušenosti, na druhé straně je pravdou, že začínáme pociťovat nedostatek odborníků a některých specialistů. Otázkou je, jak na to reaguje vysoké školství a stát při rozšíření pregraduálního studia (např. stomatologie) a ulehčení přístupu k postgraduálnímu studiu.

MUDr. Oldřich Šubrt, CSc., MBA,

předseda představenstva společnosti EUROCLINICUM

Úroda se musí sklízet doma

Z mého psychiatrického okruhu odešlo do zahraničí asi sedm lékařů. Těžko mohu tuto skutečnost extrapolovat na celou medicínu. Některé takové odchody jsou skutečnou ztrátou. Nepředstavují samozřejmě ohrožení české medicíny jako celku, ale oslabují naši pozici. A jestliže se týkají i brilantních výzkumníků, vedou k zaostávání ve výzkumu, což má sice plíživé, ale dlouhodobě nepříznivé důsledky pro českou lékařskou vědu, vzdělávání a nakonec i praxi. Je to vyložená škoda, a to i když někteří nadále spolupracují s mateřskými týmy. Pokud jde o přechodné pobyty a stáže, pak je to naopak jednoznačně obohacení. Úroda se ale musí sklízet doma. Nejde jen o vědu, která je dnes globální, ale o osobní předávání postojů, dovedností a znalostí podřízeným, kolegům a studentům. A to se na dálku provozuje jen těžko. Nezapomeňme, že mozky jsou přitahovány místy, kde věda a výzkum kvetou, což je jakási pozitivní zpětná vazba. Proto není jedno, kde se ta jinak „globální“ věda pěstuje. Znám ale několik lékařů, kteří se po delším pobytu v zahraničí vrátili, jen z našeho ústavu v poslední době pět lidí.

Prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc.,

ředitel Psychiatrického centra Praha

Počet absolventů lékařských fakult neklesá, naopak

Nevím, kolik přesně lékařů z České republiky odchází ročně do zahraničí; nevím ale ani, kolik se jich ročně vrací. Vysoce pravděpodobně převažují počty těch odcházejících, ale ani u nich není zanedbatelná pravděpodobnost, že se za čas vrátí – zažil jsem to několikrát. Není nic špatného na tom, chodit do světa na zkušenou, ještě lepší je však zkušenosti přinést zpět. Z dlouhodobého pohledu v tom ani nevidím nic špatného, když naši absolventi jdou pracovat jinam – už to, že se tam obvykle bez problémů uchytí, svědčí o tom, že česká medicína má vysoký kredit. Bylo by velmi dobré zjistit (ale je to téměř nemožné), jestli za odchodem stojí ekonomické důvody či snaha se něco naučit nebo touha poznat jiné prostředí. Většinou půjde o kombinaci těchto faktorů.

Určitě však nesouhlasím s tím, že by klesal počet absolventů lékařských fakult. Mám k dispozici přesné údaje ze všech sedmi lékařských fakult v ČR – počet absolventů studijního programu všeobecného lékařství systematicky stoupá – v roce 2003 promovalo 906 nových lékařů, v roce 2006 to bylo 962 absolventů a v roce 2008 celkem 1 084 nových lékařů. Jsou mezi nimi jistě i studenti slovenští, většina z nich však zůstává v ČR a pracuje zde, a dokonce přicházejí i další, kteří promovali na slovenských fakultách. Otázkou samozřejmě zůstává, zda noví lékaři jdou do těch zdravotnických zařízení, kde je jich nedostatek a zda jdou do těch oborů, které jsou považovány za neatraktivní. Na to bychom se možná měli více zaměřit a navrhovat promyšlená řešení.

Prof. MUDr.Vladimír Palička, CSc.,

děkan Lékařské fakulty Univerzity Karlovy Hradec Králové

Personální kolaps nehrozí

Kolik lékařů z oboru anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny odešlo do zahraničí, nevím. Z našeho pracoviště (Kliniky anesteziologie a resuscitace FN Královské Vinohrady) odešlo postupně deset kolegů a kolegyň, z nichž se čtyři po nějaké době vrátili. Důvody jsou přirozené, ať pekuniární či edukační, také jazykové nebo prostě touha poznat práci v jiném prostředí. Žijeme v otevřené, svobodné společnosti a za možnost pracovat v zahraničí musíme být z mnoha důvodů jenom vděčni. Po odborné stránce nemusíme trpět jakýmkoliv komplexem méněcennosti, jazykové a komunikační schopnosti našich lékařů, ale i studentů jsou na rychlém vzestupu. Naše generace na tom byla, s malými výjimkami, podstatně hůře. I k nám se ostatně ze stejných důvodů přemisťují kolegové z jiných, byť zatím hlavně východních, zemí. Nemyslím si, že by hrozil personální kolaps české medicíny. Odchod kvalifikovaného pracovníka dočasně poznamená chod pracoviště, jistě se ale (alespoň z provozně-zdravotnického hlediska) mezera zacelí. Pokud se bude jednat o kvalifikovaného vědecko-výzkumného pracovníka, bude to asi trochu těžší. Obyvatelé Čech a Moravy včetně lékařů však mají zatím poměrně velkou vazbu k „rodné hroudě“, a to z mnoha historických a sociálních důvodů. Podaří-li se nám, a to zejména v ekonomické oblasti, vytvořit jen trochu přijatelné a srovnatelné podmínky s vyspělými evropskými zeměmi, věřím, že většina lékařů si cestu zpět domů najde, ku prospěchu svému i české medicíny. Ale někteří se nevrátí. Tak tomu je v celém světě a je to tak dobře!

Primář MUDr. Jan Šturma, CSc.,

místopředseda České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ČLS

Zdroj: