Okrelizumab v reálné praxi? Dlouhodobá data jsou příznivá!

Postregistrační studie CONFIDENCE potvrzuje, že u pacientů s remitentní‑relabující nebo primárně progresivní formou roztroušené sklerózy je podávání okrelizumabu efektivní pro zvládání aktivity choroby a zároveň se tato léčba může chlubit příznivou bezpečností s vysokou mírou perzistence a adherence k terapii. Tato recentní „real‑world“ data byla prezentována na MSVirtual2020, společném virtuálním kongresu ACTRIMS‑ECTRIMS.

Okrelizumabem, humanizovanou monoklonální protilátkou anti‑CD20+, bylo celosvětově léčeno již více než 160 000 nemocných s remitentní‑relabující (RR RS) či primárně progresivní roztroušenou sklerózou (PP RS). V klíčových klinických studiích uvedený přípravek prokázal efektivitu v terapii obou forem RS při zachování bezpečnosti srovnatelné s interferonem beta‑1a (studie OPERA) i s placebem (studie ORATORIO).

Prozkoumat úspěšnost této léčby v běžné klinické praxi si dala za cíl probíhající prospektivní neintervenční studie CONFIDENCE, která byla zahájena v dubnu 2018. Na základě rozhodnutí ošetřujícího neurologa by do ní mělo být zařazeno 3 000 pacientů z přibližně 250 německých center či ambulancí, kteří jsou nově léčeni právě okrelizumabem (do 30 dnů před zařazením do studie nebo 60 dnů po něm), a to po dobu až deseti let. Primárním cílovým ukazatelem je dlouhodobá bezpečnost, sekundárním pak dlouhodobá účinnost. Doporučené dávkovací schéma okrelizumabu je následující – iniciální dávka 600 mg rozdělená do dvou infuzí (300 mg) s odstupem dvou týdnů, další dávky 600 mg jsou aplikovány každých šest měsíců jako jednorázové infuze. Na kontroly každého půl roku přitom docházejí všichni nemocní bez ohledu na přerušení terapie.

Dobrá adherence, dlouhodobá perzistence

Na letošním kongresu MSVirtual2020 byly prezentovány výsledky ad hoc analýzy CONFIDENCE zaměřené na perzistenci a adherenci k terapii okrelizumabem, která je zásadní pro dosažení terapeutických cílů (Meuth et al., abstrakt P1063). Zahrnuti do ní byli pouze pacienti, kteří absolvovali iniciální léčbu a pak minimálně jednu další návštěvu – z 2 227 zařazených do studie k 17. srpnu 2020 tuto podmínku splnilo 1 614 nemocných. V daném souboru bylo 1 296 jedinců s remitentní‑relabující a 318 s primárně progresivní formou, přičemž dvě třetiny, respektive zhruba polovinu tvořily ženy, medián věku činil 42, respektive 52 let, trvání choroby 7,9, respektive 3,4 roku a medián hodnoty skóre disability EDSS 3, respektive 4,5. Rok před zahájením terapie okrelizumabem již bylo léčeno 63,9 procenta pacientů s RR RS, nejčastěji fingolimodem, natalizumabem nebo dimethyl fumarátem. Z kohorty nemocných s PP RS to bylo 14,2 procenta, indikovány u nich byly především dimethyl fumarát, glatiramer acetát či fingolimod.

Z výsledků této ad hoc analýzy dále vyplynulo, že doporučené schéma dávkování okrelizumabu, tudíž i adherence k léčbě, bylo v reálné praxi dodržováno, neboť medián intervalu mezi dvěma úvodními dávkami byl dva týdny a medián intervalu mezi těmi ostatními přibližně šest měsíců. Necelá třetina sledovaného souboru podstoupila čtyři infuze okrelizumabu, konkrétně 29,2 procenta v kohortě s remitentní‑relabující a 30,2 procenta s primárně progresivní formou, zhruba čtvrtina pak infuze tři nebo infuzí pět. Medián doby expozice léku činil 7,9, respektive 6,9 měsíce. Pouze malá část nemocných v obou skupinách terapii přerušila (2,2 procenta s RR RS a 1,6 procenta s PP RS). Pozorována byla vysoká míra perzistence na léčbě okrelizumabem – po 18 měsících u 96,6 procenta všech pacientů, přičemž byla konzistentní jak u jedinců s RR RS (96,3 procenta), tak s PP RS (96,7 procenta).

Žádná nová bezpečnostní rizika

Údaje o dlouhodobé bezpečnosti a účinnosti okrelizumabu na kongresu MSVirtual2020 představili Buttmann et al. (abstrakt P0916, abstrakt P0837), a to prostřednictvím roční interim analýzy studie CONFIDENCE. Zařazeno do ní bylo 559 pacientů s RS, kteří absolvovali úvodní léčbu okrelizumabem plus dvě další infuze – 456 s RR RS a 103 s PP RS, přičemž 70, respektive 80 procent z nich mělo nejméně jednu komorbiditu a většina, respektive necelá třetina podstoupila minimálně jednu předchozí léčbu modifikující chorobu.

Co se týká bezpečnosti, při ročním podávání okrelizumabu v reálné praxi nebyly zaznamenány žádné nové nebo neočekávané nežádoucí účinky. V kohortě s RR RS byly hlášeny u 64 procent pacientů, nejčastěji šlo o infekce a infestace, onemocnění nervového systému a reakce v místě vpichu, ve skupině s PP RS (58,3 procenta) pak rovněž o infekce a infestace, onemocnění nervového systému a onemocnění muskuloskeletální či pojivové tkáně. Obdobně tomu bylo i s ohledem na závažné komplikace, jež se vyskytly u 14 procent jedinců. V případě RR RS to byly těžké infekce močových cest, pneumonie a pyelonefritida, u PP RS byla hlášena pouze jedna závažná infekce močových cest a jedna encefalitida. Dále byly evidovány tři případy malignit, všechny u nemocných s RR RS, jeden pacient zemřel z neznámé příčiny. Registrována však nebyla žádná úmrtí v důsledku nákaz nebo nádorových onemocnění. Terapii okrelizumabem přerušilo dohromady šest nemocných s remitentní‑relabující formou, dva z nich z důvodu nežádoucích účinků (zhoršení astmatu a zhoršení RS), a z vlastního rozhodnutí jeden pacient s primárně progresivní formou.

Terapie okrelizumabem u většiny pacientů úspěšná

Pokud jde o „real‑world“ účinnost okrelizumabu, sledován byl podíl pacientů bez relapsů a dále průběh disability měřený průměrným skóre EDSS a potvrzeným zlepšením (confirmed disability improvement, CDI), resp. potvrzeným zhoršením (confirmed disability progression, CDP), definovaným jako změna o ≥ 1 bod, pokud byla výchozí hodnota EDSS ≤ 5,5, nebo o ≥ 0,5 bodu při EDSS > 5,5. Hodnocena byla také úspěšnost léčby okrelizumabem, vymezená podílem nemocných bez klinické aktivity RS (tedy bez relapsů a progrese nemoci) a bez přerušení terapie kvůli nežádoucím účinkům nebo nedostatečné účinnosti. Výstupy hlášené pacienty byly měřeny pomocí adaptovaného skóre MSIS‑29 (Multiple Sclerosis Impact Scale).

Z výsledků vyplynulo, že převážná část nemocných léčených okrelizumabem v průběhu jednoho roku zůstala bez relapsů – ve skupině s RR RS to bylo 85,3 procenta (průměrný roční výskyt relapsů 0,2), v kohortě s PP RS dokonce 98,1 procenta (průměrný roční výskyt relapsů 0,02). Rovněž bylo prokázáno, že průměrná hodnota skóre EDSS zůstala do značné míry konstantní, u přibližně 92 procent jedinců v obou ramenech, a že u většiny byla terapie okrelizumabem klasifikována jako úspěšná. V případě remitentní‑relabující formy to bylo u 83,6 procenta pacientů, v případě primárně progresivní u 93,2 procenta. Zachovány zůstaly také hodnoty skóre MSIS‑29 jak s ohledem na fyzické, tak psychologické dopady RS.

Závěrem lze shrnout, že reálná data ze studie CONFIDENCE potvrzují u pacientů s remitentní‑relabující i primárně progresivní formou RS – přičemž většina z nich je komorbidních – vysokou perzistenci i adherenci k léčbě okrelizumabem. Prokázána byla rovněž dlouhodobá účinnost tohoto přípravku, s nízkou mírou výskytu relapsů a progrese disability, i dobrý bezpečnostní profil.

Zdroj: MT