Opožděné mluvení - Když mlčeti není zlato

Představte si, že jste měli náročný den v ordinaci a právě se věnujete poslednímu pacientovi, 21 měsíců starému batoleti s oboustranným zánětem středního ucha a horečkou. Když píšete recept, jeho matka poznamená: „Ještě se vás chci zeptat, pane doktore, jestli je v pořádku, že Josef ještě neřekl žádné slovo? Myslíme si, že dobře slyší, protože když se manžel vrací z práce, tak mu běží naproti, a když přicházím k jeho pokoji, tak vždy vyskočí.“ Zeptáte se, zda Josef reaguje na své jméno a je schopen plnit jednoduché pokyny. „Ano“, odpovídá matka, „ale je normální, aby bylo dítě tak tiché? Když byl Josef malý, tak nikdy moc nežvatlal a nikdy neřekl mama nebo tata. Jenom ukáže a řekne „huhu“, nebo mne vezme za ruku a snaží se mi ukázat, co chce. Poslední dobou je někdy tak frustrován, že se nedokáže vyjádřit a lehne si na zem a vzteká se.“ Potom pokračuje líčením toho, že její manžel si starosti nedělá neboť slyšel, že chlapci často začínají mluvit později, a rodiče jí řekli, že Josef potřebuje více času. „Říkají, že strýc Jirka nemluvil až do tří let a nyní je účetní a teta Marie také začala mluvit pozdě a nyní pusu nezavře.“
Co byste této matce poradili? Josef se ve všech ostatních aspektech vyvíjí normálně. Před současným onemocněním měl několikrát záněty středouší, které vždy byly rychle zaléčeny bez přetrvávajícího výpotku. Ale tento opožděný rozvoj mluvení vyžaduje podrobnější zhodnocení a vy se rozhodnete po odeznění infekce vyšetřit sluch. Mezitím řeknete matce, aby se nebála, chlapci často začínají mluvit později než dívky a v rodině skutečně mají podle všeho anamnézu pozdního rozvoje řeči. Matce také řeknete, že pokud vyšetření sluchu bude normální, budete se řečí dále zabývat při preventivní prohlídce ve dvou letech.
Josef se tak zařadí do skupiny dětí s opožděným rozvojem řeči, což je termín používaný pro děti ve věku od 18 do 20 měsíců, kteří říkají méně než 10 slov, nebo děti ve věku 21 až 30 měsíců, které používají méně než 50 slov a žádná dvouslovná spojení. Tyto děti typicky nemají žádný další problém.
…

Komentář

Autor: Doc. MUDr. Olga Dlouhá, CSc.

M. C. Agin je ředitelkou Centra programu rané intervence v rámci vývojové pediatrie v New Yorku a rovněž pracuje jako privátní pediatr. Ve sdělení pro pediatry kolegyně prezentuje zkušenosti ze sledování dětí s opožděným vývojem řeči, upozorňuje na rizika tohoto symptomu vázaného na konkrétní diagnózy a podává i návody, jakým způsobem tyto rizikové děti sledovat a jak organizovat péči o tuto skupinu ve spolupráci s dalšími odborníky. Popisuje rizikové anamnestické faktory (v rodinné a osobní anamnéze), které by pediatři měli zohlednit v hodnocení vývoje dětské řeči a která rizika by měla vést k podrobnějšímu sledování a intervenci ve smyslu edukace řeči. Autorka předkládá časová kritéria ke zhodnocení fyziologického a patologického vývoje řeči a hodnotí možnosti screeningu opožděného vývoje řeči pomocí oficiálních dotazníků. Podává přehled organizací a programů, které se péči o takto rizikové děti v USA věnují. Všímá si i faktu, že u části těchto dětí se obtíže promítají až do školního věku ve formě vývojových poruch učení nebo i ve formě různých problémů v sociální oblasti. v závěru zdůrazňuje, že dobře zajištěná raná péče o děti s různou formou opožděného vývoje řeči přináší do budoucna finanční úsporu v nákladech na jejich léčení. Zdůrazňuje rovněž významnou úlohu spolupráce s rodinou postiženého dítěte a úlohu dobré informovanosti rodičů o vývojových problémech jejich dítěte.
v ČR je organizace péče o děti se symptomem opožděného vývoje řeči zajištěna v závislosti na složení odborností, které jsou tradičně v naší oblasti dány vývojem medicínských oborů a oboru speciální pedagogiky (logopedie). Dle ideálního schématu zajišťuje pediatr, příp. již neonatolog, spolupráci s obory dětské neurologie, foniatrie a logopedie. Tito odborníci se nejčastěji podílejí na diagnostice a komplexní péči o děti s různými vývojovými poruchami řeči. Dříve se o dětech s nevysvětlitelnými obtížemi při osvojování si mateřské řeči referovalo jako o dětech, které mají vývojovou afázii, vývojovou dysfázii, opožděnou řeč, specifickou vývojovou poruchu řeči a nejvíce specifické řečové postižení. Výběr terminologie není neutrální. Afázie a dysfázie doslova znamenají ztrátu řeči a poruchu řeči. Nejednotnost v klasifikaci je přímou výzvou k interdisciplinárnímu výzkumu:
…

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 1/2005, strana 4

Zdroj: