Optimální změna je "velký třesk" aneb nemůžeme s edukací otálet

V jakém stadiu jsou přípravy na zahájení provozu školicího centra?

Myslím, že dost daleko. Už jsme začali pracovat na edukačních materiálech zaměřených především na zdravotnické pracovníky, ale plánujeme přípravu edukačních materiálů i pro pacienty. Projekt je již sepsán, teď se k němu ještě vyjadřují odborníci. Tak vznikne oficiální dokument, který bude součástí interní dokumentace naší nemocnice.

Komu bude tréninkové centrum sloužit více - laikům, nebo zdravotníkům?

Zatím nemohu říci, komu víc a komu méně. Máme představu, že nebudeme školit jen naše zaměstnance, ale také pracovníky jiných zdravotnických zařízení a subjektů. Se školením pacientů už určité zkušenosti máme i z jiných oborů, protože tady, ve fakultní nemocnici, probíhá velmi účinná edukace na ortopedické klinice pro pacienty před implantací totální endoprotézy kyčelních a kolenních kloubů. Představa směrem k pacientům je samozřejmě taková, že před ně předstoupí zdravotník, který jim bude schopen vysvětlit, o jaký výkon jde, jaká s sebou nese rizika, jak se mají na výkon připravit, co pro ně endoskopie znamená. Důležité je, aby byl školitel schopen zodpovědět jejich dotazy.

To je jedna část. Těžko odhadnout, jestli jednodušší nebo složitější, ale rozhodně jí musí předcházet příprava písemných materiálů. Je známo, že i když posloucháte lékaře velmi pozorně, tak si v lepším případě zapamatujete zhruba dvacet procent informací. Některé údaje z mysli zcela vypadnou, jiné zůstanou nejasné. Proto v první fázi připravujeme písemné edukační materiály, které si náš klient z pohovoru s lékařem nebo z edukačního semináře odnese. Pak se na ně doma v klidu podívá, prostuduje si je. Součástí edukačních materiálů budou i kontaktní údaje, aby klient věděl, kam se může obrátit s dalšími dotazy, s nejasnostmi. Písemné materiály jsou důležité i pro pacienty, kteří nebudou chtít nebo nebudou moci z nejrůznějších důvodů přijít, aby si informace osobně vyslechli před plánovaným vyšetřením. Ti dostanou při objednání informace na papíře.

Neříkám, že není možné je vyrobit za několik hodin u stolu, chceme však, aby naše materiály měly úroveň odbornou, grafickou i vizuální, aby byly srozumitelné a byly přínosem pro všechny. V ideálním případě bychom je mohli mít k dispozici koncem letošního roku.

Jaká je kapacita a vybavení školicího centra?

Aby byl tento edukační program jak pro zdravotníky, tak pro klienty účinný, nemělo by jich být najednou více než patnáct. Dostatečně velké prostory již máme. Zda budeme školení dělat jednou, dvakrát týdně nebo jednou za měsíc či za půl roku, asi nikdo z nás teď ještě odhadnout neumí. Jsme schopni proškolit neuvěřitelný počet lidí, ale záleží na zájmu druhé strany.

Protože školicí centrum je součástí endoskopického centra, můžeme využívat jeho prostory i techniku tak, aby školení nerušila diagnostický proces. Máme k dispozici techniku, která umí přenášet obrazový záznam z vyšetření. K edukačním účelům můžeme využít videozáznamy, takže školenec uvidí, jak vyšetření ve skutečnosti vypadá.

Co si slibujete od edukace pacientů, nebo spíš klientů?

Naším cílem je lepší informovanost, tím pádem méně komplikací, méně stížností, méně nespokojenosti. Poučený pacient nám usnadní práci třeba i v tom, že nebude vyžadovat neindikovaný výkon. Lékař, který vyšetření doporučuje, by měl - a určitě to i dělá - s pacientem mluvit. Rozhovor však zpravidla probíhá i s několikaměsíčním předstihem a za tu dobu se sdělené informace snadno zapomenou. Myslím, že edukace pacientů v naší společnosti hodně chybí, a pokud chceme mít v pacientech partnery, musejí být správně poučeni. Vlastně se tak vychováváme vzájemně.

Vaše centrum je opravdu ojedinělé a dá se říct velkokapacitní, máte ambice i na školence ze zahraničí?

Pokud bude zájem, určitě ano. Po lékařské i jazykové stránce jsme vybaveni a sestry, které máme, i ty, co nastupují, už angličtinu také slušně zvládají.

Vy sama jste také byla u zrodu centra...

V podstatě ano. Endoskopické centrum bylo velkým snem profesora Dítěte vlastně od chvíle, kdy do této nemocnice nastoupil. Snažil se ho budovat v patnáctém patře v rámci prostoru interní gastroenterologické kliniky, ale prostory i vybavení byly omezené. Několikrát měl přislíbeny jiné prostory, a dokonce i to, že se postaví celé samostatné endoskopické patro. Realita však byla jiná. Avšak naštěstí se při plánování rekonstrukce gynekologicko-porodnické kliniky a při úvahách o koncepci jednotlivých gynekologických pracovišť zjistilo, že se pro gynekologii bude muset postavit zcela nová budova. Pak vyvstala otázka, jak využít prostor bývalé porodnicko-gynekologické kliniky. Tehdy jsme oprášili "starý" sen profesora Dítěte vybudovat endoskopické centrum. Z iniciativy vedení nemocnice byla do konceptu endoskopického centra včleněna i plicní bronchoskopie. Nemá smysl, abychom centralizovali jen jednu oblast, když existuje mnoho společných faktorů pro více oborů zároveň.

Začátky se pochopitelně neobešly bez potíží. Nejtěžší je změnit lidské názory, přístup k práci a způsob myšlení. Organizace provozuje totiž v centru trošku jiná než na starém pracovišti. Realizovat edukační program v době, kdy se pracoviště teprve rozbíhá, se může zdát jako zbytečná zátěž a komplikace, ale nemůžeme čekat, až se provoz zaběhne. Musíme začít s edukací, protože když budeme čekat, nebude nikdy, a když změny, tak všechny najednou. Optimální metodou změn je takzvaný velký třesk.

Zdroj: Medical Tribune