Osa renin-angiotensin-aldosteron a možnosti její blokády
Největších pokroků v léčbě kardiovaskulárních chorob bylo dosaženo paradoxním způsobem – blokádou pochodů a regulačních mechanismů, které jsou zodpovědné za správnou funkci organismu. Máme na mysli inhibici pochodů chronicky hyperaktivovaných, které mají při svém dlouhodobém působení maladaptační charakter. Možno totiž konstatovat, že „příroda“ v rámci fylogeneze vyvíjí veškeré regulační mechanismy tak, aby byly výhodné pro akutně ohroženého jedince, tj. ohroženého např. krvácením, dehydratací či hladověním, naopak chronicky nemocného, jako neperspektivního, jednoznačně eliminuje. Je to až naše civilizace, která se tomuto zákonu postavila a stará se i o své nejslabší články, tj. chronicky nemocné jedince. Pochopení zákonitostí v této oblasti nám pomůže v tom, jak našim nemocným prospět, a jak jednat v souladu s filozofií vývoje.
Podívejme se na adaptační a maladaptační působení v jednom z nejstarších a základních regulátorů, tedy v sympatoadrenálním systému. Ten je aktivován například při boji či útěku. Součástí fyziologické obranné reakce je vazokonstrikce, zvýšení kontraktility, zrychlení srdeční frekvence, aktivace hemostázy a plejáda metabolických změn zvyšujících nabídku rychle využitelných energetických zdrojů. To vše vede, při krátkodobém trvání, ke zlepšení vyhlídek na přežití. Naopak chronická vazokonstrikce, s jakou se setkáváme za patologických stavů, například u srdečního selhání, při diabetu, hypertenzi, fibrilaci síní, u myokardiální ischémie či při iktu, vede k vzestupu krevního tlaku, ke zvýšení sarkoplazmatické koncentrace kalcia, k elektrické nestabilitě myokardu s rizikem arytmií; aktivace trombocytů a zvýšení koncentrace fibrinogenu nastartuje primární i sekundární hemostázu s následnými trombotickými a tromboembolickými komplikacemi a hyperaktivace glycidového a lipidového hospodářství navodí komplex nežádoucích změn ústících v akceleraci aterogeneze a trombogeneze.
S podobnými maladaptačními reakcemi organismu se setkáváme i na úrovni jiných fyziologických pochodů. Vzpomeňme jen na hyperaktivaci hemostázy v rámci aterosklerotického procesu, při diabetu, při dyslipidémii, při hypertenzi, u srdečního selhání a v řadě dalších situací. Dalším příkladem chronické hyperaktivace regulačně metabolických pochodů je i metabolický syndrom se všemi známými důsledky.
Jaký je význam hyperaktivace systému reninangiotensin- aldosteron?
Velmi důležitým regulačním mechanismem k udržení homeostázy a zajištění optimální cirkulace je i systém reninangiotensinaldosteron (RAA). Zatímco sympatoadrenální aktivace působí rychle a zpravidla krátce, je osa RAA zodpovědná za dlouhodobou kontrolu dvou životně důležitých veličin – krevního tlaku a vnitřního prostředí (homeostázy). I zde platí, že v řadě patologických situací, jakými jsou hypertenze, srdeční selhání, cukrovka, fibrilace síní nebo myokardiální ischémie, je systém dlouhodobě stimulován a je nutno jej tlumit. Negativní dopad chronické hyperaktivace osy RAA se projeví v ještě širší paletě maligních změn (tab. 1). Na úrovni řízení krevního tlaku je stimulována retence natria a vody v ledvinách jak angiotensinem II (AII), tak mineralokortikoidním účinkem aldosteronu, navíc je v mozku navozen pocit žízně. Vazokonstrikce je v bezprostředním horizontu navozena přímým působením AII na hladkou svalovinu. Trvá-li hyperstimulace déle, dojde k vývoji endoteliální dysfunkce, kdy selhávají vazodilatační mechanismy, až posléze přestavba cévní stěny při proliferaci vaziva a hypertrofii svaloviny přispívá k dlouhodobému zvýšení periferního odporu, a tím i k fixaci hypertenze. Výsledný vzestup krevního tlaku je pak souhrou zvýšení cirkulující tekutiny (volum-dependentní složka) i nadměrného periferního odporu při vazokonstrikci (rezistenční složka).
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 4/2008, strana 75
Zdroj: