Přeskočit na obsah

Osamělost

Jsme sociální primáti, stejně jako naši vývojoví bližní a předchůdci, což máme zakódované v hlavě v podobě gigantické neuronové sítě. Obrazně se jí říká sociální mozek. Zpracovává sociální podněty, například: Kdo jsi? Co máš na mysli? Půjde mi to s tebou? Pomůžeš mi? Máš mě rád? Nerad? Kdo jsou ti druzí? Co od nich mohu očekávat?

Evoluční tlak

Vývoj mimořádné lidské sociální inteligence, a tedy sociálního mozku byl zřejmě podmíněn dvěma druhy evolučního tlaku.

Prvním tlakem byly „závody ve zbrojení“. Sociální soutěž uvnitř skupiny vybírá jedince s největšími sociálními schopnostmi, a tedy s nejvýkonnějším mozkem v tomto směru. Představa sociální soutěže nevylučuje další možnosti, například sociální soutěž danou obratnějšími inter­akcemi s prostředím, odhadem chování predátorů nebo kořisti.

Druhým tlakem byla nepředvídatelnost chování. Přírodní prostředí je složité, bývá však ve značné míře předvídatelné. Sociální prostředí je však co do poznávacích funkcí neboli kognitivně podstatně náročnější. Proto se mluvilo o machiaveliánské inteligenci, která umožňovala šidit naivnější členy skupiny. Později se zjistilo, že není vždy machiaveliánská, protože pomáhat dovede také. Proto se jí začalo říkat sociální inteligence.

Sociální inteligence

Objemu mozkové kůry odpovídá u sociálních primátů velikost skupin, velikost klik, které si poskytují grooming, „vybírání blech“, to je důležité pro tvorbu přátelství a koalic, dále míra, se kterou samci polygamních druhů užívají sociální dovednosti při páření, četnost sociální hry. A také taktických podvodů, což jsou činy cílené tak, aby si je jiní členové skupiny vykládali mylně, tím vzniká pro podvodníka výhoda. Pochmurně působící, leč skutečné je: čím větší objem mozku, tím více taktického podvádění. Malý pavián měl dostat na kožich, protože cosi provedl. A tak se začal chovat, jako by se blížil cizí houf, který se neblížil. Celá skupina se začala připravovat na střet, chytrý adolescent trestu unikl.

Sociální izolace vede k pocitu osamělosti, varovnému signálu, jenž pochází z evoluce a říká „honem zpátky do skupiny, osamělost znamená zánik“ a má pravdu. Nejhorším trestem v předcivilizačních skupinách bylo vyloučení ze skupiny. Ve volné přírodě znamenala osamělost rozsudek smrti.

Sociální izolace ovlivňuje lidský život podstatně.

Významnější než osamělost je pocit osamělosti. Žijete‑li s pocitem osamělosti, je riziko, že v průběhu dalších deseti let umřete, vyšší o 25 %. Úmrtí manželky zvyšuje u mužů riziko úmrtí v blízké budoucnosti o 18 %, úmrtí manžela zvyšuje stejné riziko manželky o 16 %. Podíl osamělosti na umírání je vyšší, než je podíl obezity, alkoholu, nedostatku pohybu, typu užitého léčení a místního znečištění vzduchu. Dlouhodobá sociální izolace zvyšuje riziko Alzheimerovy nemoci a deprese.

Vysoký je vliv nejbližších přátel. Jestliže je váš nejbližší přítel šťastný, obézní nebo depresivní, existuje slušná pravděpodobnost, že na tom budete stejně, záleží však na tom, zda vztah jako přátelství chápou oba členové páru. A naopak: jestliže je váš nejbližší soused šťastný, existuje 34% pravděpodobnost, že budete šťastní i vy.

Riziko deprese je u lidí, kteří se pohybují ve více než jedné skupině, nižší až o čtvrtinu. Je lhostejné, zda jde o církevní kongregaci, politickou stranu, klub domácích kutilů, nebo práci pro charitu. Připojit se ke třem skupinám snižuje riziko deprese až o dvě třetiny.

Osamělost poškozuje imunitu stresovými hormony. Imunitní odpověď studentů prvního ročníku vysoké školy ve Spojených státech, kteří měli čtyři až dvanáct přátel, byla na očkování proti chřipce nižší než imunitní odpověď studentů, kteří jich měli třináct až dvacet. Pocit „jsem osamělý a k tomu mám malý počet přátel“ znamenal ještě horší imunitní odpověď.

Lidé s dobrými sociální vazbami mají nižší krevní tlak, nižší index tělesné hmotnosti, nižší hladinu C‑reaktivního proteinu, jenž signalizuje doutnající zánět a je měřítkem chronického psychosociálního stresu. Opravdu malý počet přátel ve vysokém věku má větší vliv na vývoj vysokého krevního tlaku než ostatní příčiny. Pravda je, že někteří přátelé a přítelkyně vám ho mohou zvyšovat také.

Závažné je, že se důsledky sociální izolace začnou vyvíjet ve věku od šesti let. Čím více jsou děti integrovány v houfu přátel, tím nižší je index jejich tělesné hmotnosti a krevní tlak o dvacet let později.

Sociální kontakty

Počet přátel je u lidí dán výpočetní mohutností sociálního mozku. Pohybuje se kolem čísla 150 s rozmezím 100–250 lidí. Podle objevitele se mu říká Dunbarovo číslo. Svoje Dunbarovo číslo najdete nejlépe v seznamu kontaktů, které máte v mobilním telefonu. Početnější síť sociálních kontaktů mají mladší lidé, ženy, u nich však také záleží na věku, a extroverti.

Vytvořit přítele z člověka, kterého skoro neznáte, je namáhavé. V průběhu tří měsíců to vyžaduje kolem 200 hodin kontaktu tváří v tvář, praví prospektivní studie. Neudržujete‑li kontakt, kvalita vztahu rychle upadá.

Vztah k přátelům připomíná slupky cibule, kdybyste žili v jejím středu. Nejintenzivnější je ve vnitřní vrstvě, to je kolem pěti lidí. Nejvíce užíváme vrstvy, v nichž je celkově do padesáti lidí. Vztah k lidem v dalších vrstvách je příležitostný.

Známé je pravidlo třiceti minut. Lidi, k nimž se dostaneme za dobu delší než půlhodiny, bez ohledu na způsob dopravy, navštěvujeme méně. Neplatí to pro geneticky příbuzné, které máme rádi.

Přímý kontakt mezi lidmi byl vývojově fundamentální. Jestliže se rozpláče novorozenec, rozpláčou se novorozeňata v jeho blízkosti. V průběhu přímého kontaktu automaticky a podvědomě napodobujeme mimiku, gesta, gramatiku a slovník. Záleží ovšem na vztahu podřízenost – nadřízenost. Čtení v tváři druhého člověka nabízí ohromný počet informací o věku, genderu, sociálním postavení, rase, etnicitě a potenciálně o niterném stavu a záměrech druhé strany.

Virtuální kontakt na velké vzdálenosti, zejména ten, v jehož průběhu se vidíme, běží dle podobných pravidel. Počet našich blízkých se pohybuje kolem 150, struktura blízkosti v síti podobající se cibuli je stejná.

Sociální izolace snad nejhůře postihuje nejmenší děti. Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF) říká, že ve světě žije asi 140 milionů dětí bez rodičů, kteří by se o ně řádně starali. Asi osm milionů jich je v institucích, které nedokážou rodinu nahradit.

Nadějí pro děti je časná adopce do funkční náhradní rodiny. Porovnání adoptovaných dětí s dětmi, které zůstaly v dětských domovech, dokazuje opoždění vývoje a nižší inteligenční kvocient (IQ) dětí, které nebyly adoptovány. Mají poškozený vývoj mozku: ubývají jim jak neurony, tak jejich vzájemné propojení. Poškozená je jak paměť, tak řídicí funkce, to je schopnost rozhodovat, plánovat, řadit jevy do správného časoprostorového pořadí, uvažovat, spouštět a tlumit akce, zvládat sociální vztahy; spadá sem i pracovní paměť, to je vědomá paměť, kterou lze přirovnat k tabuli, na niž se něco napíše a přibližně po 60 sekundách zase smaže, čímž se uvolní místo pro nový záznam. Větší poškození pracovní paměti invalidizuje.

Raná psychosociální deprivace se přenáší do dalších generací prostřednictvím matek a patrně i prostřednictvím epigenetických vlivů. Ty nemění strukturu genů, ale mění jejich funkci. Dobrá mateřská péče odpovídá růstu objemu hipokampu, to je nejvnitřnější část spánkového laloku mozku a ústřední uzel neuronové sítě, která ukládá informace do dlouhodobé paměti, stejně jako je z ní vyvolává. Dobrá mateřská péče odpovídá dobrému sociálnímu a emočnímu vývoji dětí a dobré emoční regulaci až do dospívání.

Sdílejte článek

Doporučené

Nemocné srdce a vliv psychofarmak

24. 1. 2022

Téměř každý pátý pacient se srdečním onemocněním užívá léky na duševní zdraví. Podle výzkumu zveřejněného v European Journal of Cardiovascular…