Osm milionů radostí. IVF slaví 40 let, byznysmeni oslavují s ní
Před pár týdny oslavila své čtyřicáté narozeniny žena, která byla prvním dítětem narozeným díky in vitro fertilizaci (IVF). „Když jsem se narodila, Patrick Steptoe a Robert Edwards, dva muži, kteří přišli s touto technikou, navrhovali, aby mé prostřední jméno bylo Joy, Radost. Říkali, že mé narození přinese radost spoustě lidí,“ zavzpomínala si Louise Brownová v britském listu Independent.
Od narození Louise Brownové se podle odhadu Evropské společnosti lidské reprodukce a embryologie s pomocí metod IVF narodilo osm milionů dětí. S jejich rodiči a zdravotníky sdílejí radost i byznysmeni, kteří našli v odvětví silný potenciál. „IVF je nyní světovým průmyslem v hodnotě mnoha miliard liber a záleží na tom, kde žijete, jaká pomoc je k dispozici – a za jakou cenu,“ poznamenala ve svém sloupku Brownová.
Podle WHO se deseti procentům žen po světě nedaří pět let v partnerském svazku otěhotnět. Odhad analytické společnosti Allied Marked Research ocenil globální trh služeb umělého oplodnění v roce 2016 na 16,7 miliardy dolarů. V příštích letech má růst, a to až na 31 miliard dolarů v roce 2023. Největší podíl mají (a po celou dobu výhledu také budou mít) firmy v Evropě. Specializované reprodukční kliniky měly v roce 2016 celkové tržby 8,7 miliardy dolarů, další významnou část segmentu tvoří například embryobanky.
Zdravotní turistika za umělým oplodněním je celosvětový fenomén. Například páry ze Spojených států cestují za umělým oplodněním, protože většina tamních pojištění náklady nekryje a náklady ve Státech jsou vysoké.
Důvodů, proč lidé z některé země cestují za umělým oplodněním, je ale víc než jen cena. Jak nedávno popsala tisková agentura AFP, významnou klientelu v Asii tvoří Číňané. A to přesto, že léčba IVF v Číně stojí v přepočtu kolem 100 000 korun, což je mnohem méně než v jiných blízkých zemích. V Číně jsou ale po ukončení státní politiky jednoho dítěte v reprodukčních klinikách dlouhé pořadníky s čekací dobou až rok dlouhou. Navíc Číňané nacházejí v některých zemích mírnější pravidla. Šanghaj totiž neumožňuje ani anonymní dárcovství spermatu a oocytů. Některé z cílových zemí naopak podle AFP na rozdíl od Číny umožňují zmrazení embryí pro oddálení rodičovství, testy genetických vad a výběr pohlaví.
Přesné statistiky k dispozici nejsou, ale podle odhadu čínské státní agentury pro výzkum trhu Čchien‑čan (Qianzhan) utratily v roce 2017 čínské rodiny za IVF v zahraničí 1,4 miliardy dolarů. Objem výdajů přitom rychle rostl, meziročně o pětinu. Nejvíc reagují na poptávku z Číny kliniky v Thajsku, Malajsii nebo Kambodži.
V Evropě se podle studie Evropského konsorcia pro monitoring IVF (Assisted reproductive technology in Europe, 2013: results generated from European registers by ESHRE) cestuje za službami reprodukčních klinik ze dvou hlavních důvodů. Téměř 37 procent pacientek uvedlo, že hledaly přístup k technice, která není v domovské zemi legálně dostupná, přes 28 procent lidí hledalo vyšší kvalitu péče.
Nejvíce se v Evropě cestuje zřejmě do Španělska, ani Česko ale není rozhodně pozadu. Brněnská klinika Reprofit uvádí, že pomohla klientkám z více než 90 zemí světa. Celkový počet cyklů asistované reprodukce v Česku roste. Poslední data zveřejnil loni Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR za rok 2015. Ukazují, že z 24 000 cyklů v roce 2010 jejich počet za pět let narostl na 38 000. Z toho 14 000 cyklů, tedy zhruba 37 procent, podstupovaly cizinky.
Za jakými technikami do Česka cizinky jezdí, ukazují podrobnější tabulky ÚZIS. Roste význam mimotělních oplodnění s darovanými oocyty. Zatímco dárkyněmi jsou téměř vždy občanky ČR (99 procent), příjemkyněmi vajíček jsou naopak v naprosté většině cyklů cizinky. V roce 2015 nastoupily cizinky 4 949 cyklů léčby s darovaným oocytem, Češky 820 cyklů. Mimotělní oplodnění IVF s vlastním oocytem tu cizinky ve stejné době podstoupily v 3 131 cyklech, Češky v 10 074 cyklech.
Souviset to může s přístupem k anonymnímu dárcovství oocytů v různých zemích. V Německu je dárcovství oocytů zakázáno. Ve Velké Británii nebo Švédsku zas mají potomci narození z darovaných buněk právo znát svého dárce, a počet dárců je tam proto velmi nízký.
Podle lidí z praxe se v Česku rozšířilo i povědomí o náhradním mateřství. I když je v tomto ohledu právní prostředí v Česku poněkud nejisté, některé kliniky ženám bez dělohy nebo s vážnými vadami dělohy tuto možnost nabízejí, pokud náhradní matku seženou. Ovšem aby to bylo legální, nesmějí biologičtí rodiče ženě platit za náhradní mateřství, mohou vynahradit jen výdaje a ušlý příjem. To je, soudě podle různých diskusí na internetu a anonymních výpovědí náhradních matek, leckdy na hraně. Další právní komplikací může být, že po porodu je matkou dítěte žena, která je porodila, a ta teprve pak dává souhlas s adopcí. Vedoucí lékař IVF Clinic ze sítě FutureLife MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., před časem v Hospodářských novinách odhadl, že se ročně s pomocí náhradní matky narodí v Česku asi 150 dětí. Část zájemců opět tvoří páry ze zahraničí, v mnohých evropských zemích včetně Německa a Rakouska je totiž surogátní mateřství, i altruistické, výslovně zakázáno.
V roce 2015 působilo v Česku 42 registrovaných center asistované reprodukce, většina z nich dělá ročně 200 až 1 000 cyklů léčby neplodnosti. Největší provedlo přes čtyři tisíce cyklů s cílem otěhotnět.
Nextclinics chce být největší sítí
Stalo se Česko rájem reprodukčních klinik? Skupiny, které tu rostou, mají celoevropský význam.
Nadnárodní síť zdravotnických zařízení s českými kořeny Nextclinics se rozšířila o IVF Centers Prof. ZECH, kliniky asistované reprodukce se sedmi pobočkami v Rakousku, Německu a v Plzni.
„Začlenění této značky do skupiny Nextclinics je nesmírně důležité pro další růst v Evropě i globálně. Díky této transakci zdvojnásobujeme svoji velikost a překonáváme plány růstu,“ uvádí Ing. Miroslav Herden, generální ředitel a spoluzakladatel Nextclinics, někdejší šéf českého Synlabu.
Cenu obchodu strany nezveřejnily. Nextclinics založil Herden s dalšími investory před třemi lety. Letos získala ke spolupráci jednu z největších investičních skupin Oaktree Capital a za loňský a letošní rok plánuje investovat dohromady 280 milionů eur. „Do konce roku budeme největší řetězec v Evropě,“ řekl Ing. Herden pro Medical Tribune.
Přesná aktuální čísla se těžko ověřují. Nicméně po posledních transakcích se považuje Nextclinics na poli služeb umělého oplodnění se svými čtrnácti klinikami za trojku na evropském trhu. Kromě Česka, Německa a Rakouska má kliniky ve Španělsku, Itálii a Švýcarsku. A po dalších akvizicích se rozhlíží po celém světě.
Rychlý růst má v posledních letech za sebou nejvýznamnější hráč na poli služeb umělého oplodnění v Česku, kliniky FutureLife vlastněné společností Hartenberg, do které vložil peníze dnešní premiér Andrej Babiš. Jsou to kliniky Reprofit, Gennet, ISCARE a Sanus.
V současnosti se ale spíše než na kupování dalších klinik zaměřují na rozvoj těch stávajících. „Aktuálně se soustředíme na zlepšování výsledků léčby. Za čtyři roky jsme nakoupili dostatek center a díky jejich dlouholetému působení jsme získali perfektní know‑how v oblasti asistované reprodukce,“ uvedl pro Medical Tribune ředitel fondu Hartenberg Jozef Janov, který je zároveň předsedou představenstva FutureLife. „Po Španělsku a Austrálii je Česko považováno za top lokalitu pro pacienty kvůli výborným úspěchům léčby,“ poznamenal.
Janov uvádí, že FutureLife provádí zhruba 25 000 cyklů umělého oplodnění ročně a roční tržby jsou zhruba 100 milionů eur, tedy 2,5 miliardy korun. Část z toho tvoří šest klinik, které skupina vlastní v zahraničí – na Slovensku, ve Velké Británii a Irsku. S tímto číslem Janov odhaduje, že je skupina druhým nejsilnějším poskytovatelem služeb asistované reprodukce v Evropě.
Jedničkou v Evropě i na světě je španělsko‑americká skupina IVI‑RMA se 70 klinikami reprodukční medicíny v Evropě, Americe i Asii. Vznikla loni po spojení IVI a RMA, při kterém firmy uvedly, že společně budou mít zhruba 300 milionů eur roční tržby.
Podle Janova ještě na prodej kliniky v Evropě jsou, ne všechny ale stojí za koupi. „V Evropě je na prodej více center, ale není o ně zájem,“ tvrdí. Výhody velké sítě vidí mimo jiné v tom, jaké přístroje si může dovolit. „Trendem poslední doby je obrovský pokrok v přístrojové technice. Například nové plně automatizované inkubátory, kde vidíte vývoj embrya v prvních dnech online. Takové přístroje stojí několik milionů a média do nich pak vysoké částky. Mohou si to dovolit jen velká centra se samoplátci,“ uvádí Janov.
Zdroj: MT