Osteoporóza u mužů

Asymptomatický 65letý muž má obavy, zda není ohrožen osteoporózou. Jeho matka zemřela po zlomenině krčku stehenní kosti ve věku 74 let. Pacient nemá v anamnéze žádné zlomeniny, ovšem jeho výška poklesla o 7,6 cm; nekouří a nikdy neužíval kortikosteroidy. Denně vypije dvě sklenice piva (1 litr). Jeho index tělesné hmotnosti (hmotnost v kilogramech dělená druhou mocninou výšky v metrech) činí 25. Vyšetření hustoty kostního minerálu pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie prokázalo T-skóre −2,6 v oblasti páteře a −2,2 v oblasti krčku kosti stehenní, což jsou nálezy odpovídající osteoporóze. Co bychom mu měli doporučit?

KLINICKÝ PROBLÉM

Osteoporóza zůstává u mužů i nadále často nerozpoznána a u většiny mužů, u kterých se objeví zlomenina, probíhá bez léčby. V celosvětovém měřítku postihuje třetina všech zlomenin krčku stehenní kosti muže1 a během roku následujícího po tomto typu zlomeniny umírá více mužů než žen, přičemž úmrtnost u mužů dosahuje hodnoty až 37,5 %.2 Až 40 % mužů se zlomeninou krčku stehenní kosti tvoří obyvatelé zařízení s pečovatelskou službou a u 20 % mužů, kteří takovou zlomeninu utrpěli, vznikne tento typ zlomeniny podruhé. Přestože nejvíce ohroženou skupinou jsou velmi staří lidé, téměř polovina zlomenin krčku stehenní kosti postihuje muže ve věku do 80 let.3
U starších mužů se běžně vyskytují také zlomeniny obratlů; jejich incidence u mužů na rozdíl od žen ve vyšším věku klesá (mnohé z dříve vzniklých fraktur mohou být traumatické)4-6 a četnost uvedených zlomenin je u mužů starších než 65 let ve srovnání se ženami pouze poloviční. Většina obratlových zlomenin (70–85 %) nepůsobí žádné bolesti, nicméně jsou provázeny poklesem výšky, zhoršením kvality života, respirační dysfunkcí,7 zvýšeným rizikem úmrtí a následným výskytem fraktur krčku stehenní kosti a jiných kostí. Jak vyplývá z pozorování, většina zlomenin vzniká u mužů s hustotou kostního minerálu nespadající do pásma osteoporózy; pro určení rizika zlomenin jsou tedy velmi významné i jiné faktory než hustota kostního minerálu.8

Sekundární příčiny úbytku kostní hmoty u mužů

Osteoporóza u mužů mívá často sekundární příčiny (tab. 1). Mezi nejběžnější patří užívání kortikosteroidů, nadměrná konzumace alkoholu a hypogonadismus (tab. 1).9 Ve studii zahrnující starší muže – obyvatele zařízení s pečovatelskou službou, kteří utrpěli zlomeninu krčku stehenní kosti, vykazovalo hypogonadismus až 66 % těchto mužů,10 zatímco ve studii prováděné u mužů s obratlovými zlomeninami byl hypogonadismus přítomen u 20 % účastníků a ve většině případů byl asymptomatický.
Další sekundární příčiny dohromady zodpovídají pouze asi za 15 % případů osteoporózy.9 Jednou z nich je i nedostatek vitaminu D, jenž by měl být zvažován vždy; sérové koncentrace 25-hydroxyvitaminu D < 25 ng/ml (62,5 mmol/l) jsou u mužů i u žen starších než 65 let -spojeny se zvýšeným rizikem zlomeniny krčku stehenní kosti.11 Pro mužskou kostru jsou důležité i koncentrace estrogenu; testosteron působí na kostní tkáň nepřímo poté, co dochází k jeho přeměně v estrogen cestou aromatizace.9 U mužů byly popsány vzácné případy mutací estrogenového receptoru nebo enzymu aromatázy spojené s těžkou osteoporózou.12,13 Až ve 40 % případů mužské osteoporózy není odhalena žádná příčina, a osteoporóza je proto pokládána za primární či idiopatickou.

Přirozený vývoj úbytku kostní hmoty u mužů

Z longitudinálních studií vyplývá, že rychlost úbytku kostní hmoty u mužů stoupá po překročení věkové hranice 70 let,14 s rychlým úbytkem se častěji setkáváme při nedostatečných koncentracích testosteronu či estradiolu.15 Na rozdíl od žen, u kterých s narůstajícím věkem klesá počet kostních trámců (trabekul), u mužů tvoří podstatu úbytku kostní hmoty ztenčení těchto trámců podmíněné sníženou novotvorbou kostní tkáně.16 Zachováním počtu kostních trámců lze u mužů částečně vysvětlit nižší celoživotní riziko fraktur (obr. 1). Trabekulární úbytek kostní hmoty u mužů začíná již v časné fázi života, a to ve spojitosti se změnami regulačního systému IGF-1 (růstový faktor podobný inzulinu, insulin-like growth factor), zatímco ke kortikálnímu úbytku kostní tkáně dochází později (z 85 % vzniká po 50. roce věku) v souvislosti s poklesem koncentrací biologicky dostupného testosteronu a estrogenu a se zvýšenou kostní remodelací.17

STRATEGIE A DŮKAZY

Diagnostika

Hustota kostního minerálu hodnocená pomocí dvou-energiové rentgenové absorpciometrie představuje spolehlivý předpovědní ukazatel výskytu zlomenin. Každý pokles hustoty kostního minerálu v proximálním femuru o jednu směrodatnou odchylku je spojen se zvýšeným relativním rizikem zlomeniny krčku této kosti v hodnotě 2,6. Ačkoli existuje vztah mezi hustotou kostního minerálu a výskytem zlomenin, pracovní skupina Světové zdravotnické organizace stanovila pro ženy po menopauze prahové hodnoty celkové hustoty kostního minerálu v proximálním femuru sloužící k diagnostice osteoporózy a osteopenie (tab. 2). Tyto prahové hodnoty jsou nyní uplatňovány i v dalších anatomických oblastech a rovněž u mužů.
Epidemiologické údaje z poslední doby naznačují, že jakákoli absolutní hodnota hustoty kostního minerálu v oblasti páteře či proximálního femuru je u mužů a u žen téhož věku spojena s podobným rizikem zlomenin.18-20 Průměrná hustota kostního minerálu u mužů, kteří -utrpěli frakturu krčku stehenní kosti, je nicméně vyšší než u žen, z čehož lze usuzovat, že u mužů ve srovnání se ženami přispívají k riziku zlomenin větší měrou i jiné faktory (kostní mikroarchitektura či trauma). Pro účely diagnostiky je tato diskrepance řešena uplatňováním T-skóre specifického pro dané pohlaví, avšak uvedený postup zůstává předmětem rozporů. Ve studii tvořící součást National Health and Nutrition Examination Survey III bylo za pomoci hraničních hodnot hustoty kostního minerálu v oblasti proximálního femuru specifických pro muže prokázáno, že ve Spojených státech amerických 6 % mužů ve věku 50 let a starších trpí osteoporózou a 47 % osteopenií,21 čemuž u žen odpovídají hodnoty prevalence osteoporózy 18 % a osteopenie 50 %. Kdyby byla u mužů použita referenční rozmezí pro ženy, prevalence osteoporózy a osteopenie by o dvě třetiny poklesly.
Provádění kostní denzitometrie je doporučováno u mužů ve věku 70 let a starších – případně v mladším věku, jsou-li přítomny závažné rizikové faktory pro osteoporózu (tab. 3 a obr. 2). Měření hustoty kostního minerálu v oblasti proximálního femuru je upřednostňováno před měřením v oblasti páteře. U pacientů bychom měli rutinně pátrat po rizikových faktorech pro osteoporózu (tab. 3) a po klinických známkách jejích sekundárních příčin (tab. 1).

Další vyšetření

Laboratorní testy

Dosahuje-li Z-skóre stanovené při kostní denzitometrii hodnoty pod −2,0 (dvě směrodatné odchylky pod věkově specifickým průměrem), jsou jednoznačně indikována další vyšetření, jejichž cílem je vyloučit sekundární příčiny osteoporózy. Mezi rutinně prováděné testy patří stanovení sérových koncentrací vápníku a kreatininu, vyšetření jaterních enzymů, stanovení koncentrace tyreotropinu a krevní obraz. Pokud jsou klinicky indikována, měla by proběhnout též následující vyšetření: elektroforéza sérových proteinů a testy na přítomnost Bence-Jonesova proteinu v moči (k vyloučení monoklonální gamapatie), vyšetření protilátek proti tkáňové transglutamináze (k vyloučení celiakální sprue), 24hodinový sběr moči ke stanovení kortisolu či vápníku a stanovení protilátek proti viru lidské imunodeficience.
Vzhledem k tomu, že hypogonadismus lze často obtížně odhalit pouze na základě anamnézy a fyzikálního vyšetření nemocného, doporučuje se u všech mužů trpících osteoporózou také stanovení koncentrace celkového testosteronu. V některých případech mohou další informace vyplynout z vyšetření koncentrace globulinu vážícího pohlavní hormony (např. u mužů s inzulinovou re-zistencí či obezitou, u nichž mohou nízké koncentrace globulinu vážícího pohlavní hormony komplikovat in-terpretaci výsledků týkajících se koncentrace celkového testosteronu).
Stanovena by měla být také sérová koncentrace 25-hydro-xyvitaminu D. Léčba je na místě při zjištění -koncentrací < 30 ng/ml (75 nmol/l).
Nemáme zatím k dispozici dostatek údajů ohledně vztahu mezi ukazateli kostního metabolického obratu a rizikem zlomenin u mužů.24 Tyto ukazatele se vyznačují vysokou biologickou variabilitou a nebylo prokázáno, že by jejich vyšetření zlepšovalo diagnostiku výsledných stavů u mužů trpících osteoporózou, v důsledku čehož jejich rutinní využití v praxi aktuálně nelze doporučit. Mohou se nicméně osvědčit u mužů, u nichž jinými způsoby nelze odhalit žádnou zjevnou příčinu osteoporózy a u mužů s velmi nízkou hustotou kostního minerálu, kde díky nim můžeme rozpoznat nízkou úroveň novotvorby kostní tkáně.

Hodnocení obratlových zlomenin

Nejvýznamnějším klinickým rizikovým faktorem pro vznik zlomenin je údaj o fraktuře v důsledku minimálního traumatu po překročení věku 50 let.25 Rozpoznání zlomenin je důležité pro stratifikaci rizika, a to zejména u mužů s osteopenií. Zlomeniny obratlů jsou mezi frakturami vzniklými po minimálních traumatech nejčastější a v řadě případů jsou klinicky němé. K jejich diagnostice významně přispívá rentgenové vyšetření páteře, které je ovšem nákladné a je spojeno s poměrně vysokou dávkou radiace.26 Výskyt obratlových zlomenin lze nyní hodnotit pomocí dvouenergiové rentgenové absorpciometrie. Díky novějším přístrojům a speciálním programům je nyní možno při tomto vyšetření pořizovat laterální snímky páteře27 s vysokou senzitivitou a specificitou pro středně závažné fraktury (se snížením obratlového těla o 30–40 %) a závažné fraktury (se snížením obratlového těla o více než 40 %), nicméně rentgenové snímky páteře zůstávají v tomto směru zlatým standardem.28 Nálezy mírných deformit obratlů vyplývající z dvouenergiové rentgenové absorpciometrie jsou méně specifické a měly by být odlišeny od snížení obratlových těl podmíněných jinými příčinami než osteoporózou (snížení o ≤ 15 %, bez centrální komprese krycí destičky), která jsou na rentgenových snímcích páteře častým jevem.29

Léčba

Rozhodnutí ohledně léčby by měla vycházet z absolutního rizika vzniku zlomeniny. Klíčový faktor v tomto rozhodování představují výsledky vyšetření hustoty kostního minerálu. Pracovní skupina SZO odhalila klinické rizikové faktory, jež mohou být u obou pohlaví využity pro predikci ohrožení zlomeninami nezávisle na hustotě kostního minerálu (tab. 3);22,30 předpokládá se, že zohlednění těchto faktorů společně s údaji o hustotě kostního minerálu umožňuje lepší predikci vzniku zlomenin, než jakou lze provést na základě samotných údajů o hustotě kostního minerálu. Pro výpočet rizika fraktur u mužů ve věku 50 let a starších jsou nyní k dispozici nástroje specifické pro jednotlivé země a etnické skupiny, díky nimž lze klinické rizikové faktory posuzovat společně s údaji o věku a hustotě kostního minerálu (nový nástroj pro hodnocení rizika zlomenin, který vytvořila SZO, se nazývá FRAX). Uvedené nástroje představují z hlediska výpočtu rizika zlomeniny krčku kosti stehenní u mužů nejlepší doplněk vyšetření hustoty kostního minerálu.31 Pro předpověď zvýšeného rizika fraktury mají význam i stanovení biologických ukazatelů, jako jsou nízké koncentrace testosteronu23 a 25-hydroxyvitaminu D.

Nefarmakologická léčba

Obecná preventivní opatření a opatření týkající se životního stylu platí pro všechny muže (tab. 4). Posilování s postupně zvyšovanou náročností ve smyslu cvičení proti odporu nebo zvedání břemen, případně kombinace obou32 u zdravých starších mužů v porovnání s kontrolními osobami zvyšují hustotu kostního minerálu. Přestože chybějí údaje z klinických studií, jež by dokazovaly, že tyto změny hustoty kostního minerálu s sebou nesou také pokles rizika zlomenin, údaje získané v popisných studiích naznačují, že starší muži nadále žijící aktivním životem jsou frakturami ohroženi méně.33 Jak prokazují metaanalýzy studií, cvičení zaměřená na zlepšování rovnováhy a svalové síly snižují u starších osob riziko pádů.34 Měly by se uplatňovat strategie směřující k prevenci pádů,35 což je ovšem tematika přesahující rozsah tohoto přehledu. U starších osob byly jako prostředek určený ke snížení rizika zlomenin krčku stehenní kosti navrženy chrániče kyčlí, nicméně nedávno dokončená studie za-hrnující starší muže a ženy žijící v zařízeních s pečovatelskou službou neprokázala, že by jakkoli významně prospívaly.36
Kvůli zachování hustoty kostního minerálu je často doporučována suplementace vápníku a vitaminu D. Ačkoli údaje o přínosech spojených se suplementací jsou rozporuplné, podle nedávno zpracovaného systematického přehledu zahrnujícího téměř 64 000 účastníků randomizovaných studií vede perorální užívání vápníku (alespoň 1 200 mg denně) nebo vápníku s vitaminem D (alespoň 800 IU denně) ke snížení výskytu osteoporotických fraktur u mužů i u žen ve věku 50 let a starších o 12 %.37 Pokles výskytu zlomenin se jevil jako výraznější u těch účastníků, kteří doporučení ohledně přísunu vápníku a vitaminu D dodržovali nejméně z 80 % (snížení rizika o 24 % oproti 12 % u účastníků s horší compliance), a u těch, kteří denně užívali alespoň 1 200 mg vápníku a alespoň 800 IU vitaminu D. Ve studii, v níž byla u mužů trpících osteoporózou porovnávána suplementace kalcitriolu (0,50 µg denně) a vápníku (1 000 mg denně), byly změny hustoty kostního minerálu během dvou let v obou skupinách podobné.38 Doporučení podporují suplementaci cholekalciferolu v dávkách 800–2 000 IU denně39 s cílem udržovat sérové koncentrace 25-hydroxyvitaminu D na úrovni nejméně 30 ng/ml. Mužům trpícím osteoporózou je doporučována denní dávka vápníku 1 200–1 500 mg.

Farmakologická léčba

Farmakologická léčba je indikována u mužů s hodnotou T-skóre pod −2,5 nebo s kombinací méně závažného úbytku kostní hmoty a přítomnosti obratlové zlomeniny. Většina odborníků by rovněž doporučila léčbu mužům trpícím osteopenií, u nichž došlo po minimálním traumatu ke vzniku zlomeniny nepostihující obratel (obr. 2).

Bisfosfonáty

Jak prokázala randomizovaná dvojitě zaslepená studie zahrnující 241 mužů s hypogonadismem či eugonadismem a současným výskytem osteoporózy, léčba 10 mg alendronátu denně po dobu dvou let u těchto pacientů zvýšila hustotu kostního minerálu v oblasti páteře a horního femuru40 a po uplynutí dvou let byla spojena s významným poklesem incidence radiologicky odhalených – ne však klinicky patrných – obratlových zlomenin (0,8 % oproti 7,1 % ve skupině užívající placebo). Zmíněná studie neměla dostatečnou statistickou sílu na to, aby umožnila zhodnocení poklesu četnosti jiných fraktur.
V otevřené studii muži trpící osteoporózou, kteří perorálně užívali risedronát v dávce 5 mg denně po dobu jednoho roku, vykazovali nárůst hustoty kostního minerálu v oblasti páteře a proximálního femuru41 a snížení rizika radiologicky zjištěných obratlových zlomenin; slabinou této studie bylo chybějící zaslepení. K posouzení účinku perorálně podávaných bisfosfonátů na zlomeniny jiných kostí než obratlů a na fraktury krčku stehenní kosti u mužů trpících osteoporózou je zapotřebí získat více údajů.
Z nedávno provedené randomizované studie vyplynulo, že intravenózně podávaná kyselina zoledronová aplikovaná během 23 měsíců v jedné či dvou 5mg dávkách snižuje u starších mužů a žen se zlomeninou krčku stehenní kosti v anamnéze celkovou četnost klinicky patrných fraktur a úmrtnost, avšak nikoli četnost zlomenin krčku stehenní kosti.42 Mezi potenciální nežádoucí účinky kyseliny zoledronové patří horečka, myalgie a zhoršení poruchy funkce ledvin. Intravenózní i perorální podávání bisfosfonátů bylo ve vzácných případech dáváno do souvislosti s osteonekrózou čelisti; omezené údaje, jež jsou nyní dostupné, nasvědčují jejímu výskytu u pacientů léčených dávkami užívanými k terapii osteoporózy pouze v několika případech.43

Anabolika

Anabolika mohou korigovat základní poruchu funkce osteoblastů, která je u mužů pokládána za příčinu osteoporózy.44 Ve studiích bylo prokázáno, že každodenní subkutánní aplikace 20 µg teriparatidu (parathormon [1–34]) u hypogonadálních či eugonadálních mužů trpících osteoporózou zvyšuje hustotu kostního minerálu v oblasti páteře a proximálního femuru.45 Ze sledovacích studií vyplynulo, že předchozí léčba teriparatidem je spojena se snížením rizika středně závažných či závažných obratlových zlomenin.46 Údaje o vlivu teriparatidu na výskyt jiných než obratlových zlomenin u mužů chybí. Zatímco při současném podávání parathormonu a alendronátu došlo u mužů k omezení nárůstu hustoty kostního minerálu zajišťovaného parathormonem,47 při podávání parathormonu v návaznosti na terapii risedronátem tento jev pozorován nebyl.48 Po ukončení léčby parathormonem se doporučuje zahájit podávání bisfosfonátu, neboť tato strategie vede k dalšímu zvýšení hustoty kostního minerálu.49 Nežádoucí účinky teriparatidu jsou jen mírné; patří mezi ně závratě a svalové křeče v dolních končetinách (u méně než 10 % pacientů). Ve studii prováděné na potkanech a zaměřené na hodnocení onkogenity bylo při podávání teriparatidu zaznamenáno zvýšené riziko osteosarkomu, přičemž u lidí tato souvislost zjištěna nebyla. Zmíněné léčivo je vhodné pro muže s těžkou osteoporózou a pro ty, kteří nesnášejí bisfosfonáty nebo na ně adekvátně nereagují.

Léčba testosteronem

Počet studií věnovaných podávání testosteronu mužům trpících osteoporózou je omezený a v žádné z nich nebyl primárním ukazatelem výsledného stavu výskyt zlomenin. Působení testosteronu na kortikální a trabekulární kostní tkáň je nejvýraznější u hypogonadálních adolescentů.50 Ve tři roky trvající studii zahrnující hypogonadální muže starší než 65 let vykazovali pacienti podstu-pující substituční léčbu testosteronem o 8,9 % výraznější nárůst hustoty kostního minerálu v oblasti páteře než pacienti užívající placebo.51 Jak vyplynulo z popisné studie trvající dva roky, jejímiž účastníky byli muži trpící hypogonadismem, je léčba testosteronem podle vyšetření magnetickou rezonancí spojena se zlepšením trabekulární konektivity.52
Vliv testosteronu na eugonadální muže je sporný. Podle jedné studie nevede transdermální aplikace testo-steronu u eugonadálních mužů starších než 65 let oproti placebu ke zvýšení hustoty kostního minerálu,53 zatímco podle popisných studií zajišťuje intramuskulární podávání testosteronu u mužů trpících osteoporózou zlepšení hustoty kostního minerálu v oblasti páteře.54,55 Rozdílné odpovědi mohou souviset s koncentracemi testo-steronu před zahájením léčby. Z předem plánované analýzy prováděné v první studii vyplynulo,53 že muži s koncentracemi testosteronu pod 200 ng/dl vykazovali při léčbě významné nárůsty hustoty kostního minerálu v oblasti páteře. Vzhledem k rizikům spojeným s terapií testosteronem, mezi něž patří polycytémie, spánková apnoe, benigní hyperplazie prostaty a možná též rozvoj karcinomu prostaty, by testosteron u eugonadálních mužů trpících osteoporózou neměl být užíván, dokud nebudou k dispozici další údaje podporující zmíněnou strategii.

NEJASNÉ OTÁZKY

Panují rozpory ohledně optimálního intervalu mezi kon-trolními vyšetřeními hustoty kostního minerálu. U mužů, v jejichž péči se uplatňuje farmakoterapie, i u těch, u nichž se neuplatňuje, se jeví jako vhodný interval dva roky. Účinnost a bezpečnost léčby osteoporózy podáváním testosteronu vyžadují další zkoumání. U mužů dosud nebyl prokázán příznivý vliv perorálně užívaných bisfosfonátů ve smyslu snížení četnosti zlomenin nepostihujících obratle a zlomenin krčku kosti stehenní.
V současné době je k dispozici pouze omezené množství údajů týkajících se poměru mezi náklady a účinkem ve vztahu ke screeningu a léčbě mužské osteoporózy. Podle jedné z analýz se prahová pravděpodobnost desetiletého rizika zlomeniny krčku kosti stehenní odpovídající léčbě s příznivým poměrem mezi náklady a účinností pohybovala od 2 % ve věku 50 let do 6,5 % ve věku 80 let.22 Kostní denzitometrie s navazující léčbou bisfosfonáty může ve Spojených státech amerických vykazovat příznivý poměr mezi náklady a účinkem u těch mužů, kteří trpí osteoporózou, dosáhli věku nejméně 65 let a mají v anamnéze klinicky patrnou frakturu, a u těch, jimž je minimálně 80 let a kteří žádnou zlomeninu neprodělali. Tato strategie může být z hlediska poměru mezi náklady a účinností přijatelná i u mužů ve věku pouhých 70 let, u nichž se žádná klinicky patrná zlomenina nevyskytla, nepřesahují-li náklady na léčbu perorálně podávaným bisfosfonátem 500 USD ročně,56 jak je tomu v některých státech.

SMĚRNICE

Mezinárodní společnost pro klinickou denzitometrii (International Society for Clinical Densitometry) doporučuje provádění screeningových vyšetření hustoty kostního minerálu u mužů ve věku 70 let a starších, přičemž časnější screening označuje za vhodný při výskytu zlomenin svědčících pro fragilitu kostí nebo jiného známého po-stižení spojeného s vyšším rizikem osteoporózy.57 Kanadské směrnice pro klinickou praxi z roku 2002 doporučují screening u mužů ve věku 65 let a starších (ačkoli údaje o poměru mezi náklady a účinkem zde chybí).58 Uvedené směrnice doporučují bisfosfonáty jako léčbu první linie u těch mužů v dané věkové skupině, u nichž hustota kostního minerálu spadá do pásma osteoporózy, u mužů ve věku 50 let a starších s anamnézou zlomenin a hodnotou T-skóre nižší než −1,5, jakož i u mužů libovolného věku trpících osteopenií, kteří užívali kortikosteroidy po dobu nejméně tří měsíců nebo vykazují známky hypogonadismu. Nedávno vydané směrnice National Osteoporosis Foundation59 se přiklánějí k farmakologické léčbě u mužů ve věku 50 let a starších se zlomeninami krčku stehenní kosti nebo obratlů, u mužů s hodnotou T-skóre < −2,5 a u mužů s hodnotou T-skóre v rozmezí od −1,0 do −2,5 s nejméně 3% desetiletou pravděpodobností fraktury -krčku stehenní kosti či s nejméně 20% celkovou pravděpodobností zlomeniny po minimálním traumatu.

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ

Osteoporóza u mužů zůstává i nadále často nerozpoznána a neléčena. U mužů ve věku 70 let a starších a u mladších mužů s klinickými rizikovými faktory pro osteo-porózu, jako je pacient v úvodní kasuistice, by mělo být provedeno vyšetření hustoty kostního minerálu pomocí dvouener-giové rentgenové absorpciometrie. Mělo by se u nich rovněž doplnit stanovení celkové sérové koncentrace testosteronu a 25-hydroxyvitaminu D. Je na místě doporučit příjem nejméně 1 200 mg vápníku denně a suplementaci vitaminu D v dávce alespoň 800 IU denně, což by mělo být spojeno s pravidelným cvičením ve smyslu zvedání břemen. T-skóre v hodnotě −2,5 či nižší nasvědčuje úbytku kostní tkáně; potvrzení přítomnosti obratlové zlomeniny by bylo indikací k zahájení farmakoterapie. Poté by měl být doporučen perorálně užívaný bisfosfonát, neboť léčiva z této skupiny jsou v současné době u mužské osteoporózy považována za léčbu první linie, a pacient by měl být poučen o jeho možných nežádoucích účincích.

Zdroj: