Otravy CO stále aktuální?
Otravy oxidem uhelnatým byly a jsou neslavnou plzeňskou specialitou. Je to tím, že Plzeň byla posledním větším městem v České republice, kde došlo v roce 1995 k výměně svítiplynu za zemní plyn. Svítiplyn, který byl síťovitě rozveden do všech plynofikovaných plzeňských domácností a který obsahoval 17 % jedovatého oxidu uhelnatého, byl příčinou 90 % tzv. otrav náhodných (tj. domácích nebo profesionálních úrazů). V 10 % šlo o nemocné, kteří neuspěli ve svém sebevražedném pokusu. V letech 1970 až 1995 jsme na pracovišti léčebné barokomory I. interní kliniky FN Plzeň léčili takřka 2 500 těchto postižených, čímž jsme získali světové prvenství. Naštěstí jsme byli v drtivé většině případů i terapeuticky úspěšní, poněvadž úmrtnost na tuto nebezpečnou otravu se týkala jen 2,5 % postižených. Tolik z historie.
CO nepatří minulosti
Většině obyvatel by se tedy zdálo, že otravy oxidem uhelnatým jsou již jen minulostí a že toto nebezpečí nehrozí. To by však byl hrubý omyl, který je bohužel podporován některými zprávami např. v televizi, v tisku apod. Jde totiž především o to, že zmiňovaný jed je obsažen např. v generátorovém plynu, v saturačním plynu v cukrovarech, ale i v každém kouři a ve výfukových plynech automobilů. Z toho lze tedy odvodit, že při každém požáru je produkován oxid uhelnatý. Navíc není lhostejné, co vlastně hoří. Různé látky totiž při hoření uvolňují další toxické plyny a vzniká tak často smrtelný koktejl, navíc při jejich spolupůsobení. Rovněž chod motoru automobilu v uzavřené garáži je krajně nebezpečnou situací.
Energetickým zdrojem po odstranění svítiplynu se stal zemní plyn v síťovém rozvodu každého města, který není toxický, je více výhřevný, ale i více výbušný. Podobným zdrojem je i propanbutan, který je koncentrován v tlakových lahvích a bývá využíván často v těch lokalitách, kde neexistuje rozvod zemního plynu, tj. např. v rekreačních provozech, v chatách, v kempech apod. Avšak i tyto netoxické plyny jsou z hlediska otravy oxidem uhelnatým a výrazného podkysličení organismu velmi nebezpečné.
Jak je to možné? Při hoření těchto plynů v uzavřeném prostoru (tj. například v místnosti anebo v kabině kamionu) dochází ke spotřebovávání kyslíku z okolního prostředí, a to dokonce v závislosti na výhřevnosti energetického zdroje. Čím vydatnější dárce tepla, tím větší spotřeba kyslíku. V určité fázi tohoto procesu však dochází k vysloveně fatální situaci: do prostředí se v důsledku špatného hoření při nedostatku kyslíku uvolňuje produkovaný oxid uhelnatý. Významný úbytek kyslíku zmíněným hořením je podstatou i významného podkysličení organismu. Oba tyto mechanismy, tj. jedovatý oxid uhelnatý a nedostatek kyslíku, vedou k selhávání funkcí postiženého jedince, a to především mozku.Čím méně ventilované prostředí, tím větší nebezpečí vzniku této situace. Například v malém prostoru koupelny, kde hořela plynová karma, se může člověk dokonce i utopit, což způsobí porucha vědomí během otravy. K těmto nepříznivým mechanismům mohou přistoupit i jiné okolnosti, např. špatné odvětrávání průtokového ohřívače komínem apod.
Barokomora lepší než čistý kyslík
Pokud se tato situace přihodí, pak je nutné postiženého urychleně převézt na pracoviště léčebné barokomory (např. I. interní kliniky FN v Plzni, alej Svobody 80), kde bude zahájena léčba kyslíkem v přetlaku. Jde o nejúčinnější léčebný způsob, který zachrání postiženému život v jeho plné kvalitě, tj. bez nepříznivých následků. Podobných pracovišť je v České republice 16 a další vznikají, nejnověji například v Brně (viz www.aphm.cz). Pokud tato léčba není dostupná, pak je nemocný podroben dýchání 100% kyslíku, ale při poruše vědomí se vyplatí transport na zdravotnické pracoviště vybavené léčebnou barokomorou.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 11/2007, strana A8
Zdroj: