Přeskočit na obsah

Oxycodon: přehled použití v léčbě bolesti

Úloha opioidů v léčbě akutní i chronické bolesti je dobře známa a jejich přínos k dosažení kontroly nad bolestí zejména u akutních stavů a u stavů s chronickou bolestí nádorového původu je neoddiskutovatelný a zcela mimo pochybnost. Postavení opioidů v léčbě chronické bolesti nenádorového původu bylo po dlouhou dobu, především v průběhu 80. a 90. let 20. století, předmětem živých diskusí na mezinárodním fóru, a to jak na odborné úrovni, tak i laické veřejnosti. V dnešní době, kdy je léčba opioidy (slabými i silnými) uznávaným standardem v léčbě pacientů se středně silnou až silnou bolestí, již není pochyb o tom, že opioidy mají svou pevnou pozici v managementu chronické bolesti nádorové i nenádorové etiologie.

Avšak tak jako jakákoli jiná farmakoterapie, je i podávání opioidů, i přes veškeré výhody, které přináší, zatíženo výskytem nežádoucích účinků, které mohou limitovat jejich použití. Proto stále probíhá intenzivní farmaceutický výzkum, který ve snaze o hledání ideální molekuly významně přispívá k řešení tohoto problému. Oxycodon jako potentní opioid a čistý agonista opioidních receptorů, by se mohl díky svým farmakokinetickým a farmakodynamickým vlastnostem blížit hledané ideální účinné látce.



Komentář

Použitím oxycodonu v léčbě bolesti v nejširším slova smyslu se zabývá článek Oxycodone: a review of its use in the management of pain dr. J. Riley z Kliniky paliativní péče The Royal Marsden NHS Trust v Londýně a jejích spoluautorů z dalších evropských zemí publikovaný v časopise Current Medical Research and Opinion (Curr Med Res Opin 2008;24:175–192).

Článek představuje původní přehled, přínosný především tím, že poskytuje souhrnné hodnocení oxycodonu a jeho úlohy v klinické praxi z pohledu medicíny založené na důkazech. Obsahem článku je rozsáhlá kompilace velkého souboru dat, který byl získán vyhledáváním v databázích Medline, Embasse a Cochrane s použitím selektivních kritérií a do kterého byly zařazeny především randomizované klinické studie s oxycodonem, ale také četné metaanalýzy a v případě viscerální bolesti i nerandomizované studie zaměřené na experimentální bolest. Jedná se vlastně o obecný přehled, poskytující celkový pohled na účinnost a snášenlivost oxycodonu u širokého spektra nejrůznějších typů bolesti. Jistou limitací článku by mohla být jeho narativní povaha a to, že konsensu bylo dosaženo diskusí spoluautorů, což je však pochopitelné vzhledem k velkému rozsahu a množství různorodých vstupních dat.

Ze závěrů hodnocení dat vyplývá, že oxycodon je podle celosvětové spotřeby opioidních analgetik nejpoužívanější opioid v léčbě silné bolesti. Jeho účinnost v tlumení středně silné až silné bolesti byla ověřena u nejrůznějších bolestivých syndromů. Dlouhodobé studie s užitím oxycodonu v léčbě nádorové bolesti demonstrovaly, že oxycodon může tento typ bolesti účinně zvládnout. V chronické nenádorové bolesti prokázal oxycodon účinek například u osteoartrózy a revmatických onemocnění, včetně bolestí bederní části zad různého původu. Jako přínosný se oxycodon jeví i u pooperační bolesti, kde je využíván především ve formě s rychlým uvolňováním (IR) a v analgezii řízené pacientem (PCA). Přestože se obecně nedoporučuje podávání oxycodonu s prodlouženým uvolňováním (PR) prvních 24 hodin po operaci, byl oxycodon s prodlouženým uvolňováním s úspěchem použit v klinických studiích k analgezii po operacích v ortopedii (např. náhrada kolenního kloubu) v oftalmologii po operaci sítnice a v chirurgii po operacích prsu.

Kromě analgetického účinku, který oxycodon prokazuje u nociceptivního typu bolesti, tj. somatické i viscerální, je podobně účinný i v léčbě neuropatických bolestivých syndromů, jako je např. postherpetická neuralgie a diabetické neuropatie. Je třeba poznamenat, že údaje, podporující užití oxycodonu u viscerální bolesti, byly získané pouze na experimentálních lidských modelech. Jedna z možných teorií, vysvětlujících účinnost oxycodonu u neuropatické a viscerální bolesti, je založena na jeho interakci s opioidním receptorem κ. Oxycodon má farmakologický profil podobný dalším opioidním analgetikům, avšak v některých aspektech se od jiných opioidů liší a jako takový může být vhodnou alternativou např. morphinu.

Oxycodon je v našich podmínkách znám jako preparát OxyContin, což je hydrochlorid oxycodonu v tabletách s prodlouženým uvolňováním. Důležitý je typicky dvou- fázový průběh uvolňování účinné látky zajištěný unikátním systémem AcroContin, který umožňuje rychlý nástup analgezie (během první hodiny) a zároveň kontinuální tlumení bolesti po dobu dvanácti hodin. Je na škodu, že například na rozdíl od Velké Británie není v České republice zatím dostupná forma k parenterální intravenózní a subkutánní aplikaci, ani forma s okamžitým uvolňováním, která by mohla být dobře využita zejména v léčbě akutní pooperační a průlomové bolesti. OxyContin je u nás již dobře etablován na poli algeziologie a je využíván v léčbě nejrůznějších bolestivých syndromů se střední až silnou intenzitou bolesti. Naše dosavadní klinické zkušenosti s OxyContinem jsou vesměs pozitivní, pacienty je většinou dobře snášen a představuje tak další možnost v rotaci opioidů u pacientů s rozvinutou tolerancí k původně podávanému opoidnímu analgetiku. Vedle tricyklických antidepresiv a gabapentinu/pregabalinu rozšiřuje také spektrum analgetik pro léčbu neuropatické bolesti.

Současně je však třeba vzít v úvahu informace, které se v poslední době objevily v literatuře v souvislosti s vývojem generických preparátů oxycodonu, o možném riziku zrychleného uvolňování aktivní látky v případě kombinace s užitím alkoholu, což bylo prokázáno testováním in vitro (4th WIP kongres, Budapešť, 2007). Toto by mohlo případně vést k ohrožení pacienta konzumujícího alkohol současně s užíváním opioidů s postupným uvolňováním (např. generický produkt oxycodon s 12hodinovým a morphin s 24hodinovým uvolňováním) zvýšeným výskytem nežádoucích účinků, jako je somnolence nebo dechová deprese až s potenciálně fatálními následky. Nejnovější zprávy týkající se této problematiky zazněly na 12. světovém kongresu o bolesti v Glasgow letos v srpnu a přinášejí informace o vývoji nové „abuse-resistant“ formě oxycodonu s postupným uvolňováním, která by měla být rezistentní k alkoholu, a měla by tak zabránit případnému zneužívání oxycodonu jako rekreační drogy, což je např. problémem ve Spojených státech amerických.

Závěr

Všechny výše uvedené zkušenosti a poznatky z literatury by mohly vést k odstranění překážek bránících včasnému zavedení opioidní terapie u některých pacientů. Mohly by pomoci určit správnou volbu opioidu pro individuálního pacienta s adekvátním potlačením bolesti při minimálním výskytu nežádoucích účinků. Široké použití této léčby je samozřejmě, kromě jiného, podmíněno i dobrou snášenlivostí léku. Současný farmaceutický výzkum věnuje značné úsilí snaze o zlepšení snášenlivosti a jako slibný koncept, ověřený již randomizovanými klinickými studiemi, se jeví například současné perorální podávání naloxonu (čistého kompetitivního antagonisty opioidních receptorů µ s limitovanou systémovou dostupností) s oxycodonem (obě látky ve formě s prodlouženým uvolňováním) v jedné tabletě, k potlačení opioidem indukované obstipace – nejběžnějšího, někdy až limitujícího nežádoucího účinku této léčby.

Dá se předpokládat, že tento trend je dalším krokem, který umožní širší využití oxycodonu v klinické praxi.

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 6/2008, strana 80

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené