Pacienti závislí na ventilátoru mohou být doma
Ventilační přístroje jsou dnes na takové technické úrovni, že nevyžadují, aby na jejich činnost nepřetržitě dohlíželi profesionální zdravotníci. Díky pokrokům v resuscitační péči a intenzivní medicíně je dnes možné zdravotní stav mnoha trvale ventilovaných pacientů stabilizovat natolik, že je lze po zácviku rodinných příslušníků a ve spolupráci s nejbližšími odborně způsobilými zdravotnickými zařízeními propustit do domácího ošetřování. Pro pacienta, který strávil řadu měsíců v lůžkovém zdravotnickém zařízení, většinou dosti vzdáleném od bydliště jeho blízkých, znamená návrat do rodiny zásadní krok pozitivním směrem. Domácí prostředí a denní kontakt s rodinnými příslušníky a dalšími blízkými osobami kladně ovlivňuje psychiku nemocného, čímž se následně zlepšuje i jeho zdravotní stav.
Kritériem indikace je kvalita života
Na ministerstvu zdravotnictví byla v roce 2002 ustavena Komise pro realizaci domácí umělé plicní ventilace. Ta se nyní schází jednou za čtvrt roku a kromě představitelů kompetentních odborů ministerstva jsou jejími členy i zástupci Všeobecné zdravotní pojišťovny, Fakultní nemocnice Brno a odborné lékařské anesteziologicko‑resuscitační společnosti. Komise zpracovala návrh žádosti zdravotnického zařízení o schválení realizace domácí umělé plicní ventilace. Žádost spolu s metodikou pro její vyplnění a s krátkou informací o Komisi je zveřejněna na internetové stránce Ministerstva zdravotnictví ČR. Základním kritériem pro zařazení do tohoto programu je, zda domácí umělá plicní ventilace bude mít vliv na zvýšení kvality života pacienta. Zájmy rodiny nebo zdravotnického zařízení v tomto směru nejsou rozhodující. Technické zabezpečení domácí umělé plicní ventilace realizuje FN Brno. Na základě rozhodnutí indikační komise o vhodnosti zařazení do tohoto projektu je pacientovi předán ventilační přístroj. Spotřební materiál související s ventilační péčí, servis přístroje, pojištění a další provozní požadavky včetně poradenského servisu zajišťuje FN Brno. Pacient, respektive jeho rodina, se podílí na hrazení některého dalšího nutného technického vybavení, například odsávačky.
Veškeré další výkony související s domácí umělou plicní ventilací jsou v současné době hrazeny prostřednictvím stávajících kódů v souladu s vyhláškou č. 134/1998 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů. Prvním pacientům byly ventilátory předány v lednu 2004 a v současné době využívá této možnosti celkem 30 nemocných. Nejstarší z nich se narodil v roce 1937, nejmladší v roce 2006. Jedná se o pacienty z celé republiky a s různým zdravotním postižením. Nejčastější jde o neurologická degenerativní onemocnění a poúrazové stavy. Původní představa počítala s tím, že pacienti budou trvale pobývat jen ve svých domovech. Organizátory programu však překvapila aktivita těchto nemocných. Převážná část z nich je schopna věnovat se svým koníčkům a zájmům, někteří i studují. Bylo tedy třeba řešit otázku, jak je vybavit záložními zdroji, aby mohli bezpečně opouštět domácnosti.
Během trvání projektu zemřelo šest zařazených pacientů, což je vzhledem k charakteru základních diagnóz pochopitelné. U pěti pacientů komise domácí umělou plicní ventilaci nedoporučila. Většinou šlo o nemocné s apalickým syndromem. Důvodem odmítnutí bylo, že kvalita jejich života by se tímto krokem nezvýšila.
Pojišťovnám se program vyplatí
Nejlepší odměnou pro realizátory projektu je spokojenost pacientů, kteří nemusejí trávit svůj život ve zdravotnických zařízeních. Tento způsob péče odstraňuje jejich sociální izolovanost, umožňuje jim seberealizaci a v neposlední řadě je i ekonomicky výhodný při čerpání prostředků ze zdravotního pojištění. Jeden den na JIP stojí přibližně deset tisíc korun, za pronájem ventilátoru účtuje FN Brno zdravotním pojišťovnám 387 korun. I po započtení všech ostatních nákladů jde z hlediska plátce o velmi dobrou investici. Nepotvrdily se ani obavy, že se pacienti budou opakovaně do nemocnice vracet z důvodu komplikací spojených s umělou plicní ventilací. K takovým hospitalizacím prakticky nedochází.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 20/2007, strana A15
Zdroj: