Peníze pro zdravotnictví sloužily k loudění voličů

Komentář:

Stát by neměl do objemu peněz ve zdravotnictví zasahovat mimo zákonem nadefinovanou výši platby za státní pojištěnce a případný jednorázový příspěvek na vykrytí krizové situace.

Pokud se záměr na zavedení automatické valorizace plateb za státní pojištěnce podaří dotáhnout do konce, tak konečně uděláme jeden z nutných kroků k dotvoření samosprávného pluralitního systému veřejného zdravotního pojištění. Dokud nebudou politici odstřiženi od možnosti exekutivních zásahů do zdravotnictví, s výjimkou předem definovaných krizových situací, tak si budeme moci o naplnění faktické role zdravotních pojišťoven nechat jenom zdát.

V roce 2018 se o totéž pokusil Adam Vojtěch, když navrhl navázat platbu za státní pojištěnce na jednu čtvrtinu předloňské průměrné mzdy. Narazil nejen na tradiční odpor zdravotnických cechů, ale i zástupců partaje, která jej nominovala. Proč se tomu tak stalo, se ukázalo v následujících letech, kdy skokové zvyšování nákladů na zdravotnictví, bez jakékoli jeho vnitřní racionalizace, posloužilo k loudění voličů a potěše spřízněných duší.

Za poslední čtyři roky se náklady na zdravotnictví zvýšily o 55 procent a na udržení takového strmého růstu opravdu nebudou v dohledné době peníze. V letošním, možná i v tom příštím roce mohou rostoucí deficit krýt rezervy zdravotních pojišťoven, ale pokud se nic nezmění, tak potom se v tom vykoupeme. Stát by, mimo zákonem nadefinovanou výši platby za státní pojištěnce a případný jednorázový příspěvek na vykrytí krizové situace, neměl do objemu peněz ve zdravotnictví zasahovat. To pojišťovny by měly mít možnost získat právě tolik peněz, kolik na zajištění efektivní péče o své pojištěnce potřebují. K tomu potřebují, vedle dvousložkového pojištění a definovaného rozsahu nárokové péče, ještě pár drobností. Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce je jednou z nich.