Podpůrné systémy jater
Největší skupinu pacientů vhodných pro léčbu podpůrnými jaterními systémy tvoří nemocní s akutní dekompenzací chronického jaterního onemocnění. Její použití by bylo vhodné v případech překlenutí doby do transplantace jater, ale také v situacích, kdy transplantace není vhodná nebo je kontraindikována. Přestože jsou játra nadána obrovskou regenerační schopností, činí mortalita akutního selhání při konzervativním léčení 50 až 80 procent. Použití podpůrných systémů v tomto případě pomůže překlenout kritické období, kdy dochází k rozvoji regenerace. Pokud by k regeneraci nedocházelo v dostatečné míře, mohla by umělá játra umožnit přežití pacienta po dobu, než bude k dispozici vhodný jaterní štěp. Další možností použití těchto systémů je primární afunkce jaterních štěpů. Tato situace se vyskytuje přibližně u čtyř až pěti procent všech transplantací jater. Je způsobena ischemickým postižením jater, nepoznanou steatózou nebo chirurgickými cévními komplikacemi. Jedná se vlastně o fulminantní selhání jater, které se rozvíjí v několika dnech po transplantaci. Jedinou šancí nemocného je pak včasná retransplantace. V neposlední řadě tyto systémy umožní chirurgům rozsáhlé resekce jater (v případě jejich nádorového postižení), které by jinak nebyly možné. Díky umělým játrům bude moci zbylá jaterní tkáň dostatečně regenerovat.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2005, strana 18
Zdroj: