Podtlaková terapie v chirurgii: mezi technologií, zkušeností a organizací péče
Tradiční kulaté stoly pořádané společností Hartmann dlouhodobě propojují odborníky z různých chirurgických oborů a vytvářejí prostor pro sdílení zkušeností z každodenní klinické praxe. Setkání, které proběhlo 14. května 2026 v Lednici, se tentokrát zaměřilo na využití podtlakové terapie (Negative Pressure Wound Therapy, NPWT) v akutní i rekonstrukční chirurgii, cévní chirurgii, hrudní chirurgii a léčbě závažných pooperačních komplikací. Jednotlivá sdělení ukázala, že podtlaková terapie dnes představuje komplexní terapeutický přístup propojující chirurgickou strategii, organizaci péče, edukaci pacientů i mezioborovou spolupráci.
Jakmile je možné břišní stěnu bezpečně uzavřít, mělo by k tomu dojít co nejdříve
Open abdomen (OA) představuje i přes pokrok moderní chirurgie jednu z nejnáročnějších oblastí akutní péče. Jak ve svém sdělení uvedl MUDr. Petr Bystřický z Chirurgického oddělení Nemocnice České Budějovice, jde o situaci, kdy chirurg záměrně neuzavírá břišní stěnu a využívá některou z metod dočasného uzávěru laparotomie. Tento postup umožňuje zvládnutí kritického stavu pacienta, kontrolu nitrobřišní infekce nebo odložení definitivního uzávěru do vhodnějšího okamžiku. Indikacemi OA jsou stavy, kdy břišní stěnu nelze technicky uzavřít (např. při rozsáhlém viscerálním edému, compartment syndromu nebo ztrátě části břišní stěny), a dále stavy, kdy uzávěr není z terapeutického hlediska vhodný (těžká peritonitida, nekrotizující pankreatitida nebo očekávaná časná reexplorace). OA může být významným přínosem také v rámci konceptu „damage control surgery“, protože umožňuje zkrátit operační čas u kriticky nemocných pacientů. Přestože OA často představuje jedinou možnost záchrany života, je spojen s vysokým rizikem komplikací, například vznikem enteroatmosférické píštěle nebo tzv. frozen abdomen. Riziko komplikací výrazně narůstá s délkou trvání OA, proto je cílem co nejčasnější definitivní uzávěr fascie. Platí základní pravidlo: jakmile je možné břišní stěnu bezpečně uzavřít, mělo by k tomu dojít co nejdříve.
Současný management OA využívá kombinaci moderních metod, mezi něž patří podtlaková terapie, vertikální fasciální trakce, dynamické retenční stehy nebo aplikace botulotoxinu. Právě vertikální fasciální trakce podle zkušeností významně zvyšuje pravděpodobnost definitivního uzávěru břišní stěny a současně snižuje riziko komplikací. Perspektivní se jeví také časná aplikace botulotoxinu, která může usnadnit přiblížení fasciálních okrajů.
Jak MUDr. Bystřický zdůraznil, univerzální řešení managementu OA zatím neexistuje. Nejlepších výsledků je dosahováno kombinací protektivní vrstvy chránící orgány, podtlakové terapie a fasciální trakce, přičemž NPWT by měla být zahájena již při první intervenci.
Využití NPWT při rekonstrukcích břišní stěny
Na problematiku rekonstrukcí břišní stěny (AWR, Abdominal Wall Reconstruction) navázal MUDr. Stanislav Šuhájek z českobudějovického chirurgického oddělení. Připomněl, že moderní AWR výkony sice umožňují kvalitní obnovu anatomie i funkce břišní stěny, současně však významně zvyšují riziko pooperačních komplikací, zejména seromů a infekcí. Právě kontrola seromů je dnes podle něj hlavním tématem rekonstrukční chirurgie. Jednou z možností prevence těchto komplikací je profylaktické využití NPWT, která odvádí exsudát, redukuje mrtvý prostor a podporuje hojení tkání.
Českobudějovický chirurgický tým prezentoval zkušenosti s hybridní technikou „French fry“, kombinující principy ciNPWT (Closed Incision NPWT) a NPWT otevřených ran. Metoda spočívá v zavedení úzkých pěnových segmentů do podkožních prostor po rozsáhlé preparaci tkání, čímž dochází k efektivnější drenáži a eliminaci mrtvého prostoru. Analyzovaný soubor zahrnoval 56 pacientů s minimálně šestiměsíčním follow‑up. U všech byla implantována síťka v retromuskulární pozici a následně aplikována profylaktická ciNPWT v redukovaném režimu podtlaku. Incidence komplikací v místě chirurgického výkonu (Surgical Site Infection, SSI) dosáhla přibližně 26 procent, přičemž nejčastější komplikací byl serom. Funkční i kosmetické výsledky rekonstrukcí byly velmi dobré a při kontrolách nebyly prokázány tekutinové kolekce kolem implantátu ani v podkoží. Jak MUDr. Šuhájek zdůraznil, výsledky je třeba hodnotit v kontextu velmi rizikové skupiny pacientů. Podle zkušeností českobudějovického pracoviště se profylaktická ciNPWT, včetně techniky French fry, stává důležitou součástí moderní rekonstrukční chirurgie břišní stěny a efektivním nástrojem v prevenci pooperačních komplikací.
Pevné místo NPWT v cévní chirurgii
Podtlaková terapie si podle MUDr. Romana Necpala, PhD., z pracoviště Fakultná nemocnica s poliklinikou F. D. Roosevelta Banská Bystrica našla pevné místo také v cévní chirurgii, zejména při léčbě infekcí cévních rekonstrukcí v tříslech, fasciotomií nebo rozsáhlých defektů po amputacích.
Významný přínos představovala NPWT především u komplikovaných ran v inguinofemorální oblasti, kde jsou časté infekční komplikace po opakovaných cévních výkonech. Jak přednášející zdůraznil, každá výměna systému musí být součástí aktivního chirurgického managementu s cílem co nejrychlejšího definitivního krytí rány.
U hlubších infekcí s obnažením cévní protézy se osvědčila kombinace NPWT se svalovými laloky, nejčastěji s využitím musculus sartorius nebo musculus rectus femoris. Tato strategie může významně podpořit hojení a v některých případech přispět i k záchraně končetiny.
NPWT se zároveň stala standardní součástí léčby fasciotomií, ischemických defektů i rozsáhlých amputací. Kombinace podtlaku a dynamické sutury umožňuje postupné uzavírání ran a podporuje tvorbu kvalitní granulační tkáně.
Jak MUDr. Necpal uzavřel, NPWT není pouze metodou lokální léčby rány, ale je důležitou součástí aktivního chirurgického přístupu, který může zkrátit dobu hojení a snížit riziko závažných komplikací.
Endoluminální podtlaková terapie
Velmi zajímavým sdělením byla prezentace MUDr. Davida Hoskovce z I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, který představil možnosti endoluminální podtlakové terapie (Endoscopic Vacuum Therapy, EVAC) při léčbě insuficience ezofagojejunoanastomózy po gastrektomii. Na kazuistice pacienta s pokročilým karcinomem žaludku demonstroval, že po selhání standardní stentáže může být podtlaková terapie pomocí systému Eso‑SPONGE velmi účinnou alternativou. Pacient absolvoval sedm výměn systému a postupně došlo k vyčištění leakující dutiny, redukci nekrotických hmot a k vytvoření kvalitní granulační tkáně. MUDr. Hoskovec upozornil, že léčba je technicky i organizačně náročná, přesto však představuje významný posun v managementu komplikovaných leaků horní části gastrointestinálního traktu.
Podtlak pod tlakem
Na organizační a praktické aspekty využití NPWT upozornil MUDr. Jan Hrbek z Vojenské nemocnice Brno. Ve svém sdělení zdůraznil, že dnes již není hlavní otázkou, zda podtlaková terapie funguje, ale za jakých podmínek funguje bezpečně, efektivně a dlouhodobě udržitelně. Velkým problémem podle něj zůstává nedostatek zkušeného personálu a skutečnost, že se metoda často stává „osobní agendou“ jednoho chirurga. Pokud má být NPWT skutečně bezpečná, musí ji zvládat širší tým lékařů i sester a pracoviště musí mít jasně definované postupy pro řešení alarmů, převazů i krizových situací.
Významnou součástí moderní péče je podle MUDr. Hrbka také domácí podtlaková terapie, která vyžaduje důslednou edukaci pacientů a dostupnost odborné pomoci i mimo běžnou pracovní dobu. Podtlaková terapie není jen „přístroj a pěna v ráně“, ale komplexní metoda vyžadující dobře nastavený systém péče, zkušený tým a jasná organizační pravidla. Bez nich se i účinná metoda může stát zdrojem komplikací a nejistoty.
Každodenní zkušenosti z hrudní chirurgie
Velmi prakticky laděná byla přednáška Magdy Pröschlové, staniční sestry z Kliniky hrudní chirurgie 3. LF UK a FTN v Praze, která ukázala, jak významnou roli dnes v podtlakové terapii sehrává zkušený ošetřovatelský personál. Podtlaková terapie je na pracovišti využívána nejen u komplikovaných pooperačních ran a infekcí hrudní stěny, ale nově také při léčbě podkožního emfyzému. Právě zde se podle jejích zkušeností ukazuje mimořádně rychlý efekt – po drobném chirurgickém řezu a aplikaci podtlakového systému dochází během několika minut u pacienta k úlevě a během několika dnů k výrazné regresi emfyzému. Součástí sdělení byly také praktické zkušenosti s fixací fólií u obézních pacientů, s využitím gelových proužků i organizací domácí podtlakové terapie.
Pankreatické a enterální píštěle: když další operace nepomáhá
Kontroverznější oblast využití podtlakové terapie představila MUDr. Veronika Makajevová z Chirurgické kliniky 1. LF UK a FTN v Praze. Ve svém sdělení se věnovala léčbě pankreatických a enterálních píštělí, které bývají spojeny s těžkým katabolismem, opakovanými chirurgickými revizemi a devastací břišní stěny. V prezentovaných kazuistikách ukázala, že NPWT může v těchto situacích přerušit „bludný kruh“ opakovaných neúspěšných operací. Klíčové je podle MUDr. Makajevové především zvládnutí masivní sekrece, ochrana okolní kůže a vytvoření podmínek pro spontánní hojení. Přestože jde o finančně i technicky náročnou léčbu, zkušenosti ukazují, že u správně indikovaných pacientů může výrazně zlepšit prognózu i komfort péče; a v konečném výsledku možná i náklady na léčbu snížit.
Využití podtlakové terapie v léčbě rány v třísle po tepenné rekonstrukci
Podtlaková terapie se podle MUDr. Miroslava Krejčího z II. chirurgické kliniky FN u sv. Anny v Brně stala důležitou součástí léčby komplikovaných ran po cévních rekonstrukcích, zejména u infekcí v tříslech. Na pracovišti ji používají již od roku 2009 a dnes je běžnou součástí lůžkové i ambulantní péče.
Prezentované kazuistiky ukázaly přínos NPWT u polymorbidních pacientů s infekcemi v okolí cévních protéz, často v terénu diabetu nebo ischemické choroby dolních končetin. Ve většině případů vedla terapie k postupnému vyhojení rány a v některých situacích pomohla zabránit explantaci cévní náhrady. MUDr. Krejčí však upozornil i na rizika metody, především při kontaktu podtlakové pěny s cévní anastomózou. Jedním z varovných signálů může být příměs krve v systému, která může předcházet závažnému krvácení.
Retrospektivní analýza pacientů s časnou infekcí v třísle po cévní rekonstrukci ukázala vysokou úspěšnost léčby u povrchových infekcí typu Szilagyi II, zatímco výsledky u hlubších infekcí byly výrazně horší.
Jak přednášející zdůraznil, podtlaková terapie není univerzálním řešením, ale při správné indikaci představuje významný nástroj, který může snížit riziko rozsáhlých reoperací i ztráty cévní rekonstrukce.
Hodnota podtlakové terapie v moderní chirurgii
Doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D., z Nemocnice Milosrdných bratří Brno uvedla, že podtlaková terapie se stala pevnou součástí moderní léčby komplikovaných ran. Důležité však není pouze to, zda metoda funguje, ale především její správná indikace, načasování a celkové zhodnocení přínosu pro pacienta i zdravotní systém.
Jak přednášející připomněla, první podtlakové systémy byly technicky složité a určeny výhradně pro nemocniční prostředí. Postupný technologický vývoj však vedl k výraznému zjednodušení a rozšíření metody do běžné klinické praxe. Dnes je NPWT využívána u akutních i chronických ran, infekcí, komplikovaných pooperačních defektů nebo v léčbě open abdomen, kde patří mezi nejúčinnější terapeutické postupy. Významným posunem bylo zavedení přenosných a ambulantních systémů, které umožňují pokračování léčby i v domácím prostředí.
Doc. Veverková zdůraznila, že NPWT dnes není pouze metodou mechanického odsávání, ale biologicky aktivní léčbou podporující granulaci, angiogenezi i kontrolu infekce. Na základě zkušeností s více než 900 pacienty ukázala, že při správné indikaci může být podtlaková terapie nejen klinicky přínosná, ale také ekonomicky efektivní. Budoucnost NPWT bude záviset především na správné indikaci, organizaci péče a schopnosti začlenit tuto metodu do komplexního systému moderní chirurgické léčby.