Pohled na české zdravotnictví zvenčí
V roce 2005 bylo hodnoceno 15 zemí Evropské unie a k tomu Švýcarsko a Norsko. Česká republika byla do hodnocení zařazena o rok později a umístila se na 22. místě (zvítězila Francie) z 25 hodnocených zemí. V první pětici se umístilo Švýcarsko, Nizozemsko, Lucembursko a Německo. V roce 2007 zvítězilo Rakousko, Česká republika se posunula již na 15. místo. V roce 2008 bylo hodnoceno již 29 zemí. Nejlepší bylo Nizozemsko, Česko obsadilo 16. místo.
Mezi kritéria, podle kterých odborníci zdravotnictví posuzovali, patřilo dodržování práv pacientů a jejich dobrá informovanost, čekací doby a přívětivost v přístupu k pacientům, výsledky zdravotní péče (přístup k onkologické či kardiologické terapii, procento pětiletého přežití u onkologických pacientů, mortalita na akutní infarkt myokardu, kojenecká úmrtnost, přístup k nejmodernější péči atd.), rozsah zdravotní péče, léková politika.
První rok, kdy byla Česká republika zahrnuta do srovnání, jsme se umístili na 22. místě (403 bodů), za námi bylo Slovensko (369), Lotyšsko (365), Irsko (359) a Litva (340). Zajímavé je, že kdyby se nehodnotila práva a informace pacientů a čekací doba, byli bychom na 16. místě, tedy přibližně na úrovni Velké Británie.
Doporučení tehdy znělo: zlepšit vztah lékař a pacient, který by měl být rovnocenný, upřesnit roli ombudsmana ve zdravotnictví, zpřístupnit seznam a informace o kvalitě poskytované zdravotní péče, poskytovat informace o moderních způsobech léčby, zlepšit přístup pacienta k e-mailu lékaře. Lze jen konstatovat, že podle odborných kritérií jsme se v roce 2006 řadili na přední místo v Evropě.
V roce 2008 by do hodnocení přidán parametr e-Health, který se týká informací o léčebných postupech a přístupnosti hodnocení jednotlivých zdravotnických zařízení na internetu.
I když jsme v loňském roce skončili co do indexu EHCI na 16. místě z 29 hodnocených, při srovnání poměru kvality zdravotní péče k nákladům na ni patří Česká republika mezi pět nejlepších.
Nedostatky mimo odbornou oblast
V roce 2008 vydala tatáž společnost tzv. Euro Consumer Diabetes Index (ECDI 2008), který se věnuje péči o diabetiky a Euro Consumer Heart Index (ECHI 2008), týkající se péče o pacienty s onemocněním srdce. V případě prvního z indexů jsme obsadili 23. místo (zisk 613 bodů z možných 1 000 bodů), v kardiologické péči jsme si polepšili o dvě místa, skončili jsme tedy na 21. místě z 29 zemí (zisk 605 bodů z možných 1 000 bodů). Je zajímavé, že co se týká odborné výkonnosti [počtu kardiologů, počtu PTCA i přístupu pacienta k intervenci do 24 hodin od vzniku bolesti, čekací doby na CABG (koronární arteriální bypass)] patříme v Euro Consumer Heart Indexu k nejlepším v Evropě. Velké slabiny však máme v prevenci, v opatřeních vedoucích k omezení kouření, zavádění pohybové aktivity, v prevenci obezity, konzumaci alkoholu, nedostupnosti informací o jednotlivých pracovištích na internetu apod. Pokud by se toto zlepšilo, Česká republika by se v hodnocení dostala na čelná místa.
Podobná situace je v diabetologické problematice, kde v odborných diabetologických přístupech (kontroly očního pozadí, HbA atd.) patříme mezi nejlepší. Horší je to opět v kontrole rizikových faktorů – kouření, fyzická aktivita, kontrola cholesterolu apod. Pokud bychom zlepšili práva pacientů a informovanost, dostali bychom se i zde na přední místo.
Pokud by tedy došlo ke zlepšení vztahu lékař a pacient a zpřístupnění dat na internetu, dostali bychom se mezi přední evropské země z pohledu poskytování zdravotní péče. Toto zlepšení je navíc nejméně finančně nákladné. Dále je nutno zefektivnit prevenci.
Dovolil bych si uvést, že v roce 1935 doc. MUDr. Vojtěch Tolar z Baťovy nemocnice ve Zlíně po svém návratu z USA napsal, že v Americe mají spočítáno, že jeden dolar vložený do prevence se rovná dvěma dolarům ušetřeným na výplatě pojistného.
Spokojenost, ale jen částečná
Česká republika si od roku 2006 poměrně výrazně vylepšila postavení. V roce 2008 se ve zprávě uvádí, že ČR patří ke třem zemím, které se v posledních třech letech nejvíce zlepšily. V závěrečném hodnocení se dokonce píše, že hodnocení malých rozdílů mezi českým zdravotnictvím a západoevropským je zanedbatelné a dochází k výraznému zlepšení trendů.
Co by se tedy mělo zlepšit? Měl by být narovnán vztah mezi pacientem a lékařem. Bohužel se v současnosti nemocní zbytečně staví do submisivní role, lékaři do role paternalistické. Toto však samozřejmě nelze zevšeobecnit. Dále by bylo namístě zlepšit informovanost pacientů o kvalitě jednotlivých zdravotnických zařízení, tyto informace by měly být volně přístupné na internetu.
Ve světě se klade velký důraz i na pacientské organizace pro jednotlivá onemocnění, což se u nás teprve rozbíhá. Na Evropském lékařském kongresu jsem se osobně setkal s předsedkyní Evropské společnosti pro pacienty s Parkinsonovou nemocí, která seděla v předsednictvu s věhlasnými neurologickými odborníky a velmi zasvěceně s nimi diskutovala; i když se občas navážela do lékařských názorů, protože tento problém viděla z pohledu pacienta.
Ministerstvo zdravotnictví si musí uvědomit, že je zde hlavně pro pacienta a teprve na druhém místě pro zdravotníky. Ve zprávě EHCI v roce 2006 bylo Řecku vytčeno, že „se jejich zdravotnictví řídí podle doktorů“. „ Zdravotnictví se má řídit podle pacienta, ne doktora,“ zněla výtka.
Reformu českého zdravotnictví, kterou se snaží politici v poslední době prosadit, lze hodnotit spíše příznivě, protože se hlavně snaží o narovnání vztahu mezi lékařem, pojišťovnou a pacientem. Je jisté, že v reformě je spousta věcí, které by se daly vylepšit, ale je to reforma s provázanými kroky. Bohužel její kritici kladou důraz na okrajové věci (poplatky u lékaře či za recept).Veškerá kritika reformy vychází jen z negace, bohužel bez konkrétních návodů ke zlepšení. V současné době i v Rakousku proběhla reforma a zde například pacient při propuštění z nemocnice dostane účet, který neplatí, ale ví, kolik vyšetření stálo (výborná kontrola), dostane předpis na lék, na tzv. generikum, v lékárně si může vybrat a doplatit rozdíl u jiného léku obsahující ho stejnou účinnou látku, což by mohlo být zajímavým impulsem i pro nás.
Zdravotnickými systémy jsem se zabýval při psaní historie Baťovy nemocnice „80 let Baťovy nemocnice v obrazech, faktech a dokumentech 1927–2007“. Mottem všech zdravotníků tehdy bylo heslo prvního ředitele MUDr. Bohuslava Alberta: „Centrem veškerého dění ve zdravotnictví musí být pacient,“ které je v souladu s dnešním moderním trendem „patient-oriented medicine“. MUDr. Bohuslav Albert byl až do roku 1948 jedním z organizátorů tehdejší zdravotní péče. Je znám Traplův-Albertův plán a Traplův-Albertův-Nedvědův plán, které ukazovaly české zdravotnictví v tom nejlepším světle. Bohužel, v roce 1951 bylo toto vše rozmetáno a nahrazeno socialistickým zákonodárstvím, které straší v hlavě jak pacientům, tak poslancům i lékařům.
Na závěr mohu říci, že Baťova nemocnice byla vždy privátní a ve svém vztahu k pacientům vždy jako by říkala: „Jsme Vaše nemocnice a jsme tu pro Vás.“
Zdroj: