Pokud zavřeme ordinace, nastane katastrofa

Je stomatologů málo, nebo dost? Pohledy jsou nejméně dva. Ve velkých městech by neměl být problém se zaregistrovat u zubního lékaře, který má smlouvu se zdravotními pojišťovnami, ale i zde se stane, že vás ošetří jen lékař za přímou úhradu. Ve středních a menších městech je nová registrace u smluvně vázaného lékaře už skutečný „kumšt“ a pro například čtyřčlennou rodinu je pak roční účet za ošetření zubů skutečně „tučný“. Je to přirozené, má rozhodnout trh? A má tato situace nějaké východisko? Zeptali jsme se vyškovského stomatologa a předsedy Oblastní stomatologické komory Vyškov MUDr. Jiřího Wolfa.

• Jaká je tedy situace v možnosti zaregistrovat se k zubnímu lékaři v českých zemích?

Lékařů, kteří jsou ochotni přebrat praxe po zubních lékařích se smlouvami s pojišťovnou, již stárnou a odcházejí, je velmi málo. Jsou to většinou lékaři z ciziny, z východu. I já jsem v důchodovém věku a byla za mnou stomatoložka z Ukrajiny. Vše si prohlédla, zapsala a nakonec řekla, že nabídek má víc a dá vědět. Už jsem ji neviděl. Procento ošetřujících zubních lékařů ve věku 65 plus, tedy důchodců, je vysoké a není náhrada. Já jsem například nejstarší pracující zubař v okrese. Kdybychom všichni zamkli ordinace, asi by nastala katastrofa.

• Zubařů je tedy málo?

Ano i ne. Já mám zaregistrovaných asi 2 500 pacientů, víc už ošetřit nemůžu a ani nechci. Utrpěl by tím standard stomatologické péče. Denně se chtějí zaregistrovat dva až tři pacienti, ale nemohu jim vyhovět. A to do mé ordinace jezdí lidé nejen z Vyškovska, ale také mimookresní, tedy z okrajových částí okresů Kroměříž, Zlín nebo z Prostějovska, i z větší dálky. I když je nás víc než dřív, nestačí to. Mladí lékaři, kteří otevírají své ordinace, totiž většinou vyžadují přímé úhrady a nemají smlouvy s pojišťovnami. Tam pacienti chodit ze zřejmých důvodů nechtějí. A tak hledají péči u lékařů smluvních. Ti už ale nemají kapacitu, aby je k sobě zaregistrovali.

• Pacienti tedy argumentují penězi?

Nepřímo. Říkají, že jejich pan doktor jim ani neřekl, že jde do důchodu. Já jsem už chtěl taky praxi uzavřít, ale nedalo mi to, a byť mám kratší ordinační hodiny, sestru, jež se přesně řídí mými pokyny, lidé ke mně mohou stále chodit. Nepodařilo se mi zatím najít nástupce.

• Můžete registrovaného pacienta z péče vyřadit?

Podle zákona to možné není. Výjimkou je, pokud poruší léčebný režim. Když například dvakrát třikrát bez omluvy nepřijde a pak se dostaví, když ho k tomu přinutí bolest. Já jsem to ještě zatím neudělal.

• Když se narodí dítě, kdy ho můžete jako nového pacienta očekávat?

Maminky, jež jsou mými pacientkami, už často přicházejí k zubaři s dětmi s prvními zoubky, tedy v šestém až devátém měsíci. Jelikož jsem se v minulosti pedostomatologií zabýval, přijmu je.

• Je to v tomto případě vaše povinnost?

Určitě nikoli.

• Lidé si asi moc neváží své registrace…

Berou lékařskou péči jako svoje právo. A skutečně si jí často neváží. Krom výjimek, jako jsou například děti a důchodci, kterým zdravotní pojištění hradí stát, musí být každý zdravotně pojištěn a ze zákona pak občané mají právo na poskytnutí zdravotní péče. Toto právo je vymezeno zákonem a je také omezeno právě kapacitou jednotlivých lékařů. Navíc je u nás možná svobodná volba lékaře. Je jasné, že mladí stomatologové si pak raději vyberou velké město, kde jsou lidé movitější. Opět jsme tedy u financí. A ve velkých městech si taky lidé víc mohou dovolit vyhledat lékaře s přímou platbou.

• Jak tedy postupují novopečení stomatologové?

Jsou si vědomi finanční atraktivnosti některých výkonů a většinou pracují za přímé úhrady. Například endodontické ošetření, čištění zubních kanálků. To je náročný výkon po všech stránkách, lékař je musí skutečně umět. Pojišťovna za něj platí cca 270 Kč. Mladí lékaři ale nemají o takto hrazený výkon zájem. A účtují si skutečné náklady, což jsou řádově vyšší částky. Takto postupují často všichni lékaři.

• To je možné?

Jistě. V seznamu zdravotních výkonů zdravotních pojišťoven je každý stomatologický výkon popsán – jak se u něj postupuje, jaký má být použit materiál a podobně. Některé výkony se ale dělají jinak, už s modernějšími a dražšími nástroji i materiálem, vyžadují značnou erudici. Tak, jak je popisuje pojišťovna, už ho prostě neděláme, nebylo by to v souladu s moderním pojetím stomatologické péče. Proto naše komora chtěla, aby některé výkony byly z těchto důvodů vyřazeny ze zdravotního pojištění. Jenže to zdravotní pojišťovny nechtějí udělat, aby byl tento výkon finančně dostupný všem pacientům. A tak se platí postaru a dělá nově. I z těchto důvodů proto některé mladé lékaře, kteří se rozhodli nepodepsat smlouvy s pojišťovnami, neodsuzuji. Je to jejich svobodné rozhodnutí, na které mají právo a já to respektuji.

• Zdá se, že situace je úplně opačná ve srovnání s porevoluční dobou…

Ano. My jsme lobbovali za smlouvy s pojišťovnami. Dnes je to doslova naruby.

• Jaká je situace u našich zahraničních sousedů?

Například v Rakousku určuje smluvní vztahy tamní Komora zubních lékařů. Je tam určitý počet lékařů se smlouvou u pojišťoven a dbá se na to, aby zubní lékaři byli i regionálně dostupní. Ve chvíli, když někdo odejde do penze nebo umře, už čeká nástupce. Má to svůj řád a smysl.

• A u nás?

U nás krajské úřady vypisují výběrová řízení, při kterých se rozhoduje o uzavření smluv mezi zdravotnickými zařízeními a zdravotními pojišťovnami. Účastní se jich i zástupci oblastních stomatologických komor. Když se ho účastní nový mladý kolega a chce mít novou ordinaci nebo působiště tam, kde je zubařů mnoho, my nesouhlasíme. Ale to je vše, co můžeme dělat. Výsledek tohoto řízení není pro zdravotní pojišťovny závazný. A tak se stane, že někde je stomatologů skutečně až moc. Česká stomatologická komora už před dvěma lety žádala zdravotní pojišťovny, aby byl názor jejich zástupců brán v potaz. U některých výběrových řízení to ale neplatí. To by se mohlo povést jedině změnou zákona.

• Z vaší komory je slyšet, že zubních lékařů je dost…

Je to pravda. Zubařů je hodně, víc než v jiných evropských zemích. A tak by se podle této dikce měli lidé snažit svého lékaře získat, a taky si musejí zvyknout, že za každým rohem už není stomatologická ordinace, kam se dá kdykoli přijít. Na tom je samozřejmě kus pravdy, jenže starší lidé s tím budou mít, a také již mají problémy.

• Jaké má ta situace podle vás řešení? Najdu svého stomatologa jen ve větším, pro něj „lukrativním“ městě? Nebo si na péči budu muset vzít finanční půjčku?

Jsou zde jenom dvě možnosti. Buď necháme jít vývoj svou cestou a nebudeme ho regulovat. Tak to vypadá dnes, kdy mladí lékaři chtějí platit hotově, noví absolventi nestačí uspokojit potřeby trhu a například slovenští studenti stomatologie u nás zdarma vystudují a vracejí se domů. Bude to přirozený vývoj s riziky, která již poměrně hodně cítíme. Mladí zubní lékaři pracují za přímou úhradu, ti smluvní stárnou a je jich méně a méně. A také jejich naděje na předání fungující a zaběhlé praxe se jeví jako minimální. Anebo se tento trend pokusíme ovlivnit tím, že Česká stomatologická komora bude odborným garantem, který dokáže ovlivnit své členy a jejich odborné působení. Regulovat dostupnost péče by pak měla státní správa. Ale to potřebuje změnu zákona, aby registrace byla udělována dle lokálních možností. A než se to stane, měli by zde mít možnost uplatnit se zájemci ze zahraničí. Ovšem za podmínek jazykového zvládnutí a za podmínek předem stanovených předpisy. To je normální i v jiných oborech.

Zdroj: MT