Pomáhat druhému a být mu oporou

Nejbližší spolupracovnice doc. MUDr. Jaroslava Skály, CSc., Arnoštka Maťová působila v Apolináři 36 let. Kromě vlastní sociální práce pořádala semináře pro manželky a rodinné páry, starala se o doléčování pacientů a dlouhodobě sledovala léčebné výsledky. Zásadním způsobem se podílela na vzniku a rozvoji apolinářského léčebného systému a na přípravě nových pracovníků Apolináře i poraden AT. Při příležitosti 70. výročí založení kliniky jí MT položila několik otázek.

• Jak ve svých 93 letech vzpomínáte na začátky protialkoholní léčby v Apolináři?

Já si vzpomínám na tu dobu velice ráda, protože tam jsem vlastně našla životní zakotvení.

• Co konkrétně vás na tomto oboru zaujalo?

Chtěla jsem se po studiu Masarykovy státní školy zdravotní a sociální péče věnovat dětské psychiatrii. Pro sociální pracovnici tam nebylo místo, ale nabídli mi místo v Apolináři pro léčbu závislostí, tak jsem to vzala. Zapadla jsem tam, protože tam nebyl pracovník osamocen, pracovalo se v týmu, a to mi velice vyhovovalo – doktor, psycholog, pacient dlouho abstinující, který byl patronem dané světnice. Dělali jsme různé akce, a to bylo fajn.

• V čem byl novátorský přístup docenta Skály k léčbě závislostí?

Řeknu vám jeden výrok profesora Myslivečka předtím, než bylo v roce 1948 ustaveno protialkoholní oddělení v Apolináři. Pan profesor byl zásadně proti léčbě závislých a při vizitě na Psychiatrické klinice říkal pacientům: Pane, to nemůžete přestat sám? Jaroslav nastoupil na Psychiatrickou kliniku v roce 1946 a v tom roce byl také vyslán abstinentním svazem na první poválečnou konferenci o alkoholismu do Bruselu. Tam viděl, co všechno je možné, jaké jsou léčebné metody, tzv. blinkačky a další, nevím, jestli už tenkrát byl Antabus. Tak k oboru přišel. A já jsem si řekla, že tady má sociální pracovnice také velký díl možností, a začala jsem pracovat s rodinami v léčbě závislostí.

• Vidíte z toho, jak jste kdysi pacienty léčili a jak se léčí nyní, že se něco změnilo, něco se osvědčilo, a naopak od něčeho se ustoupilo?

Nemohu to posuzovat, ale určitě se obor vyvíjel, nová generace adiktologů něco převzala od nás a o něčem řekla, že to není důležité, tím se zabývat nebudeme…

• Hovoříme spolu na zahradě Kliniky adiktologie, kam jste přišla jako kmotra knížky mapující 70letou historii léčby závislostí. Jaké jsou vaše pocity, když stojíte, kde to všechno začalo?

Mám radost, že to všechno funguje, že se to zvelebuje, že se program rozvíjí a myšlenky docenta Skály neupadly v zapomnění. Že jsou pracovníci, kteří v jeho díle pokračují…

K VĚCI...

Arnoštka Maťová očima doc. Skály

A jak se kdysi v jednom článku vyjádřil o své nejbližší spolupracovnici docent Skála? „Byla pro mne prvním spolupracovníkem s opravdu kvalitním zdravotnickým vzděláním. Nastoupila 31. prosince 1949 a strávila s pacienty a jejich klubem celý abstinentní silvestrovský večer, zatímco já jsem jej ještě protancoval v baru se svou manželkou,“ popsal.

Svoji schopnost komunikovat s druhými prokázala podle Skály u pacientů i spolupracovníků. Ovlivňovala i desítky sociálních pracovnic, které přicházely na stáže do Apolináře. Některé své práce publikovala, např. Studie manželek pacientů (s dr. Študentem); kapitolu o doléčování v monografii dr. Skály; Vztah a vztahovost při terapii skupin a komunity (s dr. Skálou); Profil sociální pracovnice specializované v péči o závislé na alkoholu; Průzkum opakovaně zachycených na ZS v letech 1965–85. „Maťka – jak jsme jí všichni říkali – se těšila dlouhá léta dobrému zdraví, které posilovala systematickou turistikou pěší i na kole. Práce, která ji uspokojovala, i životní styl přispívaly k její vnitřní vyváženosti, tak potřebné v její profesi. Dva výroky o Maťce: je to křehký sloup podpírající celou stavbu – pomohla tisícům, mně pomohla tisíckrát,“ napsal docent Skála.

Zdroj: MT