Pomoc prostitutkám není jen rozdávání kondomů
Organizace Rozkoš bez rizika (R‑R) funguje již více než 20 let. Věnuje se zajištění prevence, diagnostiky a léčby sexuálně přenosných infekcí a snížení negativních sociálních důsledků spojených s provozováním prostituce. Její cílovou skupinou jsou především ženy poskytující placené sexuální služby. Kromě zázemí v kamenných pobočkách vlastní R‑R také mobilní gynekologicko‑venerologickou ambulanci v sanitce, jež se dostane i ke klientům, kteří by jinak měli k takovému servisu omezený přístup. V březnu R‑R pořádala v Brně mezinárodní workshop, který se snažil odpovědět na otázku, jak pomoci ženám živícím se prostitucí vrátit se do běžného života. Akce nazvané Ze sexbyznysu na trh práce se kromě sociálních pracovníků zúčastnili i zástupci policie, Poslanecké sněmovny nebo médií. Jejím cílem bylo reflektovat zahraniční zkušenosti se zákony, které nějakým způsobem stanovují práva a povinnosti pracovníků v sexbyznysu. Podobný zákon se chystá i v ČR.
Legalizace prostituce je v naší zemi v posledních měsících hojně diskutovaným tématem. „Politici mluví o regulaci prostituce, možnostech jejího zdanění, povinných zdravotních prohlídkách sexuálních pracovnic apod. Zkušenosti ze zahraničí ale ukazují, že restriktivní opatření v této oblasti selhávají. Příkladem jsou třeba zdravotní prohlídky. Určujícím faktorem je jejich snadná dostupnost a anonymnost, naopak direktivní nařizování dle zkušeností nefunguje,“ uvádí k tématu výkonná ředitelka R‑R Lucie Šídová. „Máme obavy, že příliš represivní forma zákona i strach sexuálních pracovnic ze ztráty anonymity povedou ke vzniku skryté scény a dojde ke zhoršení problému,“ dodává. Na workshopu hovořily také zástupkyně německých organizací Kassandra a Hydra a nizozemské Humanitas. Také ony se shodly, že přílišné omezování nefunguje, a dokonce může zhoršovat situaci těch, kteří na regulovaný sexuální trh nedosáhnou – především tedy cizinců ze zemí mimo EU, Bulharska a Rumunska. V Nizozemsku byla prostituce legalizovaná v roce 2000 a konkrétní podmínky si stanovují jednotlivá města ve vyhláškách, v Německu potom existuje zákon ProstG od roku 2002.
Zdroj: Medical Tribune