Pomohou elektronické zdravotní karty k dalšímu rozvoji eHealth?
Evropská unie chápe pojem eHealth jako souhrnný název pro obecné používání nástrojů založených na informačních a komunikačních technologiích, které podporují a zlepšují prevenci, diagnostiku, léčbu, sledování a řízení zdraví a životního stylu. Elektronické zdravotnictví tedy zahrnuje především:
* interakci mezi pacienty a poskytovateli zdravotní péče;
* medicínské informační systémy;
* elektronické lékařské záznamy a dokumentaci;
* předávání údajů mezi zdravotnickými zařízeními, zdravotními pojišťovnami a ostatními subjekty;
* elektronické zdravotní karty (průkazy pojištěnců);
* elektronické recepty;
* procesní podporu.
Lze říci, že vše určitým způsobem v jednotlivostech funguje – jsou využívány informační a komunikační technologie a příslušné subjekty jejich prostřednictvím už dávno komunikují. Lékařské informační systémy ukládají a zpracovávají správná data, umějí obsluhovat technologicky vyspělé diagnostické, léčebné a operační přístroje. Co se ale děje s daty? Ta se ukládají v lokálních systémech (ve zdravotnických zařízeních, kde byla pořízena) a bohužel nejsou přenášena dál, ani zpřístupněna centrálnímu systému. Proto není možno vytvořit komplexní pohled na zdravotní historii občana.
Zároveň je jasné, že bez všeobecné shody mezi ministerstvy (zde primárně zdravotnictví), zdravotními pojišťovnami a oborovými lékařskými komorami nemá strategie elektronického zdravotnictví šanci na úspěch. To je v současné době v České republice asi největším problémem. Motivačním elementem může být např. elektronická (čipová) zdravotní karta, která umožňuje přístup k datům z různých systémů, využívá služeb eHealth, a tudíž značně zefektivňuje a zjednodušuje komunikaci.
Výhody pro zdravotníky, pacienty i pojišťovny
Čipová karta nabízí oprávněným držitelům (pojištěncům, zdravotníkům, lékárníkům) především bezpečné zpřístupnění různých služeb a zajištění informovanosti všech zúčastněných stran. Plní také funkci identifikační a autentizační.
V Evropské unii zatím stále neexistuje jednotný předpis, který by stanovoval požadavky, vlastnosti a funkčnosti elektronické zdravotní karty, použitelné navíc ve všech členských státech. Každá ze zemí – v nichž už proběhla implementace, nebo teprve probíhá –, zvolila svůj vlastní přístup k řešení jednotlivých funkčností. Např. německý systém usiloval o kompatibilitu s rakouským a italským, ovšem shody nebylo dosaženo. Jako příčiny byly uvedeny problémy v oblasti organizační a politické.
Mohou být tedy čipové karty prvkem, který dovede naše zdravotnictví do efektivně fungujícího celku – se spokojenými pojištěnci, zdravotnickými zařízeními, lékárnami, zdravotními pojišťovnami a resortní státní správou? Základní výhody elektronické karty pojištěnce nahrazující stávající plastové karty shrnulo Ministerstvo zdravotnictví ČR do následujících bodů:
* zefektivnění procesů zdravotního pojištění, léčby a prevence;
* úspora nákladů;
* úspora času zdravotnického personálu;
* zvýšení přesnosti a spolehlivosti dat;
* zvýšení využitelnosti dat;
* zvýšení rychlosti a dostupnosti údajů;
* snížení míry zneužití;
* zlepšení kontroly;
* usnadnění přenosu údajů mezi poskytovateli zdravotní péče uvnitř států i za hranicemi.
Samotný přechod na čipovou technologii má také několik motivačních faktorů:
* vytvoření jednotného národního identifikátoru pojištěnců;
* volba vhodného typu karty pro identifikátor – doporučena je karta hybridní s kontaktním i bezkontaktním rozhraním;
* karta musí být pojištěnci používána;
* implementační otevřenost;
* koncept bezpečného prostředku;
* multifunkčnost – přidaná hodnota pro všechny strany;
* nástroj usnadňující práci a eliminující chyby a duplicity.
Pojištěnec by tedy vlastnil bezpečný prostředek pro uchovávání informativních, kontrolních a autentizačních dat – vybraných informací o svém zdravotním stavu (krevní skupině, problematických diagnózách, alergiích, přecitlivělosti, očkování, užívání speciálních léků apod.), které mu mohou pomoci např. v případě nehody. Díky kartě může vstupovat do různých systémů (např. portálů zdravotních pojišťoven) a kontrolovat vykazovanou zdravotní péči. Lékaři zase jistě ocení vyplnění základních dat o pojištěnci předem, což současně eliminuje chyby vzniklé při přepisování a duplicitní zadání. Společnou výhodou pro lékaře a lékárníky může být elektronizace receptů, jež dnes představují významnou administrativní zátěž.
V dnešní době jsou ve velké oblibě věrnostní programy, jejichž cílem je udržet si klientelu a podporovat využívání služeb. Na zdravotní karty proto mohou být navázáni i poskytovatelé komerčních služeb, kteří je nabídnou jejich držitelům za zvýhodněných podmínek. Navíc může karta sloužit jako elektronická peněženka pro speciální platební programy – mimo jiné i pro platbu regulačních poplatků.
Pro a proti ze zahraničí
Systém elektronických zdravotních karet již několik let využívají např. v sousedním Rakousku. To je zemí zaslíbenou eGovernmentu a eHealth. Elektronické zdravotní karty zde byly implementovány již v roce 2003. V současné době je vlastní více než osm milionů držitelů. Karty akceptuje více než 12 000 ordinací, specialistů, nemocnic a dalších zdravotnických zařízení. Velkou výhodou rakouského řešení je spojení karty zdravotního pojištění s občanským průkazem a pojištěním sociálním. Na kartě jsou uloženy základní identifikační údaje pojištěnce, včetně čísla zdravotního pojištění, nikoli však zdravotní data. Všechny další informace jsou získávány z centrálních registrů – např. zda je pacient pojištěn, u jaké pojišťovny apod. Projekt zastřešuje sdružení více než dvaceti společností Main Association of Austrian Social Security Institutions.
Na rozdíl od rakouského řešení se nasazení čipových zdravotních karet v Německu (cílově 80 mil. karet) od začátku potýkalo s několika odklady. Dohady kvůli finančním nákladům na testovací provoz a bezpečnost celého řešení, spory několika zájmových skupin a odmítání lékařskými sdruženími vedly k velkému zpoždění a v současné době stále není jasný skutečný termín nasazení (mluví se dokonce až o roce 2010). Řešení bylo zatím zavedeno v několika regionálních testech – Bochum-Essenu (Severní Porýní-Vestfálsko), Flensburgu (Šlesvicko-Holštýnsko), Heilbronnu (Bádensko-Württembersko), Ingolstadtu (Bavorsko), Löbau-Zittau (Sasko), Trieru (Porýní-Falc), Wolfsburgu (Dolní Sasko) – s vybranými vzorky občanů a lékařů.
Vedle karet pojištěnců budou zavedeny i karty profesní, jež slouží k autorizaci veškerých informací předávaných do centrálních systémů. Karta bude podporovat elektronické recepty a pohotovostní data pro případ nouze, nehod apod. V dalších fázích se předpokládá využití v informačních systémech zdravotních knížek (obdobných českému systému IZIP), kde pojištěnec zjistí všechny údaje o svých vztazích s lékaři, zdravotními pojišťovnami apod.
V Německu je projekt řízen speciálním sdružením Gematik. Jeho členy jsou lékařské komory, zdravotní pojišťovny, lékárny a ICT společnosti.
Zdroj: