Poraďte svým pacientům: Kudy proti metabolickému syndromu?

Jednou z hlavních charakteristik metabolického syndromu je obezita, kterou lze do určité míry ovlivnit. Lze vypozorovat ještě v předchorobí dispozice a včas preventivně působit?
Bylo také prokázáno, že na vznik abdominální obezity mají výrazný vliv geny. Ostražitější by měli být ti, kteří mají rodiče s abdominální obezitou. Negativní vliv viscerálního tuku (tj. tuku intraperitoneálního a retroperitoneálního) se na zvýšení rizika vzniku metabolického syndromu totiž projevuje nezávisle na množství podkožního či celkového tělesného tuku. Nadměrné množství viscerálního tuku je spojeno s rizikovými faktory vzniku metabolického syndromu, k jehož složkám se řadí hyperglykémie, inzulinová rezistence, hyperinzulinémie, hypertriglyceridémie, hyperlipoproteinémie, hypertenze atd. S obezitou abdominálního typu je totiž rovněž spojen výskyt zvýšeného množství vysoce aterogenních malých denzních částic LDL cholesterolu. Při hyperinzulinémii a obezitě jsou také nadprodukovány VLDL částice, čímž se zvýší celkové množství lipoproteinů bohatých na triglyceridy. Kritériem abdominální obezity a současně rizika vzniku metabolického syndromu byl stanoven obvod pasu: Ženám s obvodem pasu nad 80 cm a mužům nad 92 cm hrozí vysoké riziko výskytu metabolického syndromu (viz nová definice metabolického syndromu na str. 4). Základní prevencí metabolického syndromu je tedy udržování stálé a pokud možno optimální tělesné hmotnosti s kontrolou obvodu pasu.Léčení obezity je složitější, než jsme donedávna mysleli. Jsou lidé, kteří mají geneticky „úsporný“ metabolismus. Jak by měl vypadat jejich režim, aby nedošlo k rozvoji metabolického syndromu?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2005, strana 16

Zdroj: