Poruchy příjmu potravy může spustit jakákoli dieta

Poruchy příjmu potravy jsou v současné době stále častější a rozhodně se netýkají pouze medializovaných případů modelek a dalších celebrit. Jde o vážné onemocnění, kdy pacientky – většinou jde o ženy – končí s poškozeným zdravím, bez funkčních vztahů a zájmů. Na související otázky odpovídala pro Medical Tribune vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN prof. MUDr. Hana Papežová, CSc.

• Štíhlost je svatým grálem dneška, za nímž se všichni ženou. Kdy by však mělo okolí zpozornět (ať už rodina, kolektiv, nebo přímo lékař jakékoli specializace)? Mnozí lidé s poruchou příjmu potravy mohou vypadat zdravě.

Zpozornět by okolí mělo, když diety vedou k přílišné a rychlé změně váhy a chování u jídla, většinou vyhýbání se jídlu, především společnému, vyhledávání toalet bezprostředně po jídle, zhoršení pozornosti, podrážděnosti a někdy i snížení výkonnosti. Nebo k tělesné aktivitě nepřiměřené zdravotnímu stavu.

• Je anorektik vždy vyhublý?

Jedním diagnostickým kritériem je BMI pod 17,5. Atypická anorexie nemusí splňovat tento požadavek, někdy se vyvine například po výrazném zhubnutí po bariatrické operaci.

• Lze anorexii rozeznat takříkajíc na první pohled? Jaké jsou varovné příznaky?

Na první pohled poznáte vyhublou postavu, která ale nemusí být způsobena anorexií. Je spojena s různým nezdravým až patologickým chováním týkajícím se jídla, které se může postupně rozšířit do dalších oblastí života. Například jde o výraznou restrikci některých potravin či nepravidelné stravování spojené s excesivním cvičením.

• Bývá častější u lidí s některými specifickými stravovacími zvyklostmi? Například u vegetariánů?

Specifické stravovací zvyklosti, zvláště ty spojené s rigidními rituály a úzkostí, jsou rizikové pro vznik poruchy příjmu potravy. Všechny diety mohou být rizikové. I dieta původně doporučená lékařem může přerůst u rizikového jedince v poruchu příjmu potravy.

• Pacient s anorexií obvykle sám za lékařem nepřijde, protože si svůj problém obvykle není schopen uvědomit. Jak bývá detekován nejčastěji?

Pacient s anorexií si problémy uvědomuje pomalu, protože zpočátku mu hubnutí přináší nějakou výhodu, pozornost rodiny a blízkých, dokonce závist, že vydrží tak snížený příjem potravy, považovaný za extrémně zdravý. Nejčastěji si změny všimne rodina, učitelé nebo trenéři. Nevhodný zásah může postiženého zahnat hlouběji do pasti onemocnění.

• Je podle vašeho názoru hospitalizace optimální? Nemocní se jí obvykle urputně brání a často vede k jejich totálnímu odporu. Kdy je nutná?

Hospitalizace je nutná při velké ztrátě hmotnosti, při dalších tělesných a psychiatrických diagnózách, někdy také protože v domácím prostředí nejsou vhodné podmínky pro léčbu.

• Má hospitalizace efekt i tehdy, když je pacient/ka proti? Musí s ní souhlasit – od jakého věku?

I nedobrovolná hospitalizace může mít efekt, hlavně v mnoha případech zachrání nedostatečnou výživou ohrožený život. Existuje literatura, kdy dívky po vyléčení jsou vděčné svým blízkým, že je nedobrovolně nechali hospitalizovat a nenechali je zemřít. Ale pro rodinné příslušníky je to často velmi těžké rozhodnutí. V různých zemích respektují rozhodnutí jedince různě, u nás od 18 let jsou dospělí schopni se rozhodovat, některé pacientky se na dovršení věku těší s tím, že odejdou z léčby a vrátí se do nemoci. Nedobrovolná hospitalizace souvisí se ztrátou schopnosti postižených závažnost onemocnění u sebe rozpoznat a rozhodnout se pro změnu, protože myšlení se při nedostatku potravy stává hodně rigidní. Ve světě existují dotazníky, které posuzují schopnost posoudit vlastní zdravotní stav.

• Jak velkou součást léčby u nás představuje psychologická podpora? Existují i nějaká psychofarmaka, která by byla účinná?

Léčba by měla být komplexní, to znamená, že v každém stadiu onemocnění je třeba zvážit potřebné kroky i přístupy, motivační rozhovory, kognitivně behaviorální terapii s nácvikem normálního jídelního režimu a dosažením zdravé hmotnosti, psychoterapeutické přístupy ke zlepšení sebevědomí a řešení vztahových problémů.

• Tedy i medikace? Jaká?

Existují léky, především antidepresiva a antipsychotika, které se mohou v některých fázích onemocnění a u některých diagnóz použít k úpravě nálady nebo snížení nutkavého cvičení, které má sebepoškozující charakter.

• Je anorexie opravdu tak častá, nebo jde spíš o záležitost světa modelek a showbyznysu? Kolik případů v ČR máme a proč podle vašeho názoru jejich počet roste? Jak je tomu u mužů?

Anorexie je rozhodně častější v populaci, než zjistíme ve statistikách, protože je to onemocnění ze strachu nebo studu skrývané. Postihuje všechny vrstvy obyvatelstva, nejen modelky a sportovkyně v rizikových oborech. Narůstá především množství závažných forem spojených se současným dalším onemocněním tělesným i duševním. V roce 2015 bylo v ambulancích ČR vyšetřeno pro poruchu příjmu potravy celkem 3 561 pacientů, poprvé diagnostikováno bylo onemocnění u 1 235 jedinců.

• Je vodítkem věk nebo se poruchy příjmu potravy mohou rozvinout bez ohledu na něj?

Dnes už vznikají poruchy příjmu potravy skoro v každém věku, i když dospívání je stále nejčastější. Důležitý není ani tolik samotný věk jako osobnostní zralost postižených.

• Medializované případy většinou představují jako hlavního strašáka úmrtí. Kolik takových fatálních případů se v ČR ročně vyskytne?

Strašáci v úspěšné prevenci a v rozhodování k léčbě působí málokdy. Ze statistického úřadu (ÚZIS) máme údaje o letech 1994–2013, kdy zemřelo celkem 34 pacientů na poruchu příjmu potravy.

• Co je u anorexie největší hrozbou (míněno kromě úmrtí)? S jakými důsledky se pacienti a pacientky po fyzické stránce potýkají v dalších letech?

Podvýživa postihuje postupně všechny orgány v těle, v adolescenci se dostatečně nevyvinou kosti a vzrůst jedince, podvýživou trpí mozek a tyto následky mohou přetrvat i po úzdravě. Dívky jako první nežádoucí známky někdy komentují padání vlasů, zhoršení kvality nehtů, pocity chladu. Vymizení menstruace některým dívkám nevadí. Bývá důvodem znepokojení rodičů a návštěvy gynekologa. Předepsáním hormonální náhrady bez úpravy hmotnosti se ale problém vyřeší jen zdánlivě. Problémy s otěhotněním jsou někdy důvodem, že se ženy jdou léčit, ale pro některé to jako důvod ke změně nestačí. Nebezpečné jsou tendence řešit utajovanou akutní anorektickou symptomatiku s problémy s početím pouze asistovanou reprodukcí.

• Jaké jsou následky v psychické rovině?

Podvýživa vede k poruchám soustředění, spánku, emoční labilitě a soustředění na jídlo, respektive nejezení, které sníží schopnost a časové možnosti věnovat se původním zájmům. Časté jsou později deprese, pocity osamělosti, nepochopení i ztráta zájmu o okolní svět. Pacientky s poruchou příjmu potravy mají problémy se zvládáním hlavně negativních emocí a někdy „čtou“ hůř emoce druhých v sociálním kontextu (např. podle toho, jak se lidé tváří). Riziko sebevražd je podle literatury jedno z nejvyšších u psychiatrických diagnóz. Mortalita je dvakrát vyšší než u ostatních psychiatrických diagnóz a desetkrát vyšší ve srovnání s obecnou populací. Riziko suicidia je až dvěstěkrát zvýšené.

• Lze anorexii opravdu vyléčit? Jak dlouho tato léčba trvá? Lze pacienta někdy považovat za definitivně vyléčeného?

V literatuře se uvádí v průměru pět až šest let, chronický průběh může být celoživotní.

• Potřebují odborníci nějakou změnu v organizaci systematické péče?

Je třeba zařízení pro dlouhodobé průběhy s možností odborné psychosociální péče a rehabilitace v komunitní péči.

• Co vlastně anorexii a další poruchy příjmu potravy vyvolává? Jsou to jen psychické predispozice, nebo mají i fyziologický základ?

Onemocnění vzniká většinou souhrou nepříznivých faktorů biologických, jako je genetická dispozice, psychologických, jako je nespokojenost se sebou samým a nepřiměřené nároky na sebe, a společenských, jako je tlak na extrémní štíhlost a extrémy v původně zdravé výživě.

• Zaujalo mě, že jste uvedla genetickou dispozici. Znamená to, že vlohy pro anorexii jsou vrozené?

V květnu 2017 byl velkou mezinárodní skupinou popsán významný lokus na chromosomu 12, který byl původně identifikován u diabetu 1. typu a autoimunitních chorob. Znamená to, že anorexii je možno posuzovat nejen jako onemocnění psychiatrické, ale také jako onemocnění s metabolickými odchylkami, podle kterých bude možno eventuálně v budoucnosti rozeznávat jednotlivé typy průběhu onemocnění. Tato zjištění a také snaha o jejich správnou interpretaci zazněly poprvé na mezinárodní konferenci pořádané Americkou akademií pro poruchy příjmu potravy 7.–10. 6. 2017 v Praze. Účastnilo se jí přes 800 odborníků a zájemců z celého světa a přinesla mnoho podnětů v oblasti klinické práce i výzkumu. U poruch příjmu potravy je důležitá jak genetická dispozice, tak prostředí, v kterém jedinec vyrůstá. Naším úkolem a úkolem sociálního prostředí, včetně médií, je snažit se nepodporovat proanorektické rizikové faktory (jako je extrémní štíhlost, extrémní dietní chování).

• Existuje rizikové rodinné prostředí?

Samozřejmě je rizikem rodinné prostředí, kde se vyskytuje anorektické nebo nezdravé jídelní chování v několika generacích a kde jsou vztahy založeny převážně na výkonu a hodnocení zevnějšku. Rizikové i pro ostatní psychické problémy jsou rodinné vztahy, které nepodporují zdravé sebevědomí dětí a dospívajících, jejich schopnost samostatného úsudku, vyjadřování emocí a řešení problémů.

• Jaké jsou další spouštěče poruch příjmu potravy a na co je tedy nutné dát pozor?

Jako spouštěče působí někdy zdánlivé maličkosti, ale i trauma a stres. Je třeba kultivovat naše vztahy mezi generacemi, více si všímat emočních potřeb našich dětí, učit je vzájemnému respektu i schopnosti zvládat stres, který život přináší, jinak než manipulací s jídlem. To se snažíme zohlednit na našich webových stránkách www.healthyandfree.cz, www. zipyhokamaradi.cz, www.ecinstitut.cz.

• Kam se lze obrátit pro pomoc mimo Prahu? Existuje síť odborných ambulancí? Spolupracujete i s občanskými a pacientskými sdruženími?

Na uvedených stránkách jsou i některé kontakty, první kontakt může být i pro rodiče chat na internetu. S občanskými sdruženími musíme spolupracovat, sami jsme před mnoha lety svépomocnou skupinu zakládali, během našich odborných konferencí (poslední 11. konference o poruchách příjmu potravy a obezitě proběhla 9. a 10. 6. 2017 na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze) jsme otevřeli část setkání pro veřejnost a na organizaci konference se také někteří členové občanských sdružení podílejí.

Zdroj: MT