Poruchy sluchu u dětí – včasná diagnostika a léčba
Sluchový vjem vyžaduje převedení mechanického vlnění na elektrický stimul analyzovaný mozkovou kůrou. Ucho využívá energii vlnění přenášeného vzduchem, ale v případě nouze může stejně dobře reagovat na vlnění přenášené kostí. Za normálních okolností zvuková vlna dopadá na boltec, do zvukovodu a na bubínek. Pokud je její energie dostatečně velká na to, aby překonala odpor hmoty, tření a setrvačnosti, dojde k přenosu kmitání přes řetězec kůstek ploténkou třmínku na perilymfu hlemýždě. Tlak (přetlak i podtlak) aplikovaný do oválného okénka třmínkem se přenáší cestou scala vestibuli, helikotremou a scala tympani na okrouhlé okénko. Okénka se proto pohybují současným protipohybem. Vnímané zvuky si můžeme pro představu zjednodušit do podoby jednoduchého čistého tónu – z matematického hlediska lze znázornit jako sinusoidu. Při pozorování postupu mechanické vlny – sinusoidy – podél hlemýždě lze pozorovat, že se šíří od bazálního závitu směrem k apexu a její postup se zastavuje v místě, kde průměr hlemýždě odpovídá vlnové délce tónu; výchylka bazilární membrány roste a v tomto místě se spotřebovává energie vlny. Dochází k silnému prohnutí bazilární membrány a tím k podráždění vláskových buněk Cortiho ústrojí. Nejprve na podnět zareagují zevní vláskové buňky, které jsou štíhlé, vlásky mají zanořeny do membrana tectoria a v cytoplasmě obsahují myofibrilární elementy. Podnětem pro jejich činnost je prohnutí vláskového systému, rozevření intermolekulárních prostor a proniknutí kalia (které je v endolymfě blanitého hlemýždě ve vysoké koncentraci) do buňky. Zevní vlásková buňka se začne stahovat, tím zesílí lokální vlnění, které se přenese do oblasti vlásků vnitřních vláskových buněk (ty nejsou zakotveny do membrana tectoria) a prohnutí těchto elementů následované průnikem kalia do těla bachraté vnitřní vláskové buňky způsobí vyplavení mediátorů do synaptického prostoru dostředivého vlákna nervové buňky z ganglion spirale cochleae. Vzruch probíhá dále přes nucleus cochlearis prodloužené míchy, nucleus olivae, colliculus inferior a corpus geniculatum mediale do sluchového centra – Heschlových závitů temporálního laloku. Hlemýžď rozlišuje vysoké tóny v bazálním závitu a směrem k vrcholu přechází k tónům hlubokým – mluvíme o tonotopickém uspořádání. Obdobné tonotopické uspořádání nacházíme i v průběhu jeho dráhy do mozkové kůry. Nejde však o lineární průběh jednotlivých spojení. Informační tok je mnohonásobně zajišťován, a to stejnostrannými i kontralaterálními přepojeními. Značně zjednodušeně lze říci, že zvuky od 16 do 20 000 Hz rozeznáváme na 3 500 místech (řadách vláskových buněk) v hlemýždi, od vnitřních vláskových buněk odchází 35 000 nervových vláken a do primárního sluchového centra v kůře mozkové přichází asi 350 000 nervových vláken. Pro zjednodušení vědomě zanedbáváme dostředivá vlákna hlemýždě a složitost v napojení zevních i vnitřních vláskových buněk. Stranou zůstává rovněž oblast maskování a recruitment fenomén, které mají význam především pro diagnostiku a konzervativní postupy zlepšování sluchu.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2006, strana 60
Zdroj: