Poruchy spánku v dětském věku

Poruchou spánku trpí 20 až 30 % dětí a dospívajících. Předpokládaný výskyt je však pravděpodobně vyšší, neboť část nemocných se nedostane k lékaři. Některé poruchy spánku mají přechodný ráz s vazbou na určité věkové období a posléze ustupují (např. enuréza, náměsíčnost). Jiné mohou přetrvávat a negativně ovlivňovat především psychický, méně často i fyzický vývoj dítěte. Přesto bývají příznaky poruchy spánku u dětí často podceňovány či nesprávně zhodnoceny, a tak často dochází k opožděnému stanovení správné diagnózy a zahájení léčby. Důsledky dlouhodobé poruchy spánku
Projevem nekvalitního nebo nedostatečně dlouhého spánku jsou kognitivní poruchy (zhoršení intelektového výkonu, paměti, pozornosti) a s nimi související školní neprospívání; poruchy chování (především hyperaktivita); emoční problémy a poruchy nálady (úzkost, deprese, podrážděnost, agresivita, emoční labilita). U syndromu spánkové apnoe může dojít i k opoždění růstu či kardiovaskulárnímu postižení. Je také pravděpodobné, že porucha spánku nepříznivě ovlivňuje imunitní systém. Potřeba spánku se mění v závislosti na věku. Klasifikace
Z klinického pohledu lze poruchy spánku dělit na tři typy:
a) nespavost, která se může projevovat jako potíže s usínáním, opakovaná noční probouzení nebo časné ranní buzení;
b) zvýšená denní spavost;
c) abnormní projevy během nočního spánku.
Mezinárodní klasifikace poruch spánku rozeznává tři základní kategorie poruch spánku:
1. Dyssomnie, definované jako potíže s usínáním nebo udržením spánku a/nebo stavy spojené s nadměrnou denní spavostí. Dělí se na dyssomnie z vnitřních příčin (porucha vzniká primárně v těle nemocného), dyssomnie z vnějších příčin (porucha vyvolaná zevními faktory) a poruchy cirkadiální rytmicity (poruchy časování spánku během 24 hodin).
2. Parasomnie jsou abnormální projevy během spánku nezpůsobující nespavost či zvýšenou spavost. Podle vztahu k různé spánkové fázi se rozlišují parasomnie spojené s non-REM spánkem, poruchy přechodu spánku a bdění a parasomnie spojené s REM spánkem.
3. Poruchy spánku při somatických a psychiatrických onemocněních.Nespavost – insomnie
Definice nespavosti se různí. Za nespavost je považováno např. prodloužené usínání (více než 45 min), opakovaná noční probouzení (buď více než tři krátká probuzení za noc anebo jedno probuzení delší než 20 minut) či časné ranní probuzení (před 5. hodinou), pokud se tyto potíže vyskytují nejméně tři dny v týdnu a trvají déle než tři týdny.
...

Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2005, strana 47

Zdroj: