Poruchy spánku
Spánek je nezbytnou součástí naší existence. Ve spánku strávíme přibližně třetinu života, kvalita spánku se odráží v naší pracovní výkonnosti, osobní pohodě i náladě a ovlivňuje do značné míry i kvalitu života. Poruchy spánku patří k nejčastějším onemocněním, se kterými se v praxi setkáváme a které se na kvalitě života výrazně podílejí. Spánek lze definovat jako funkční stav organismu, který se vyznačuje charakteristickými behaviorálními rysy, polysomnografickou manifestací i specifickými neurofyziologickými vlastnostmi. Behaviorálně je spánek definován jako stav klidu s minimální pohybovou aktivitou, kdy dochází k omezenému vnímání okolního prostředí i minimálnímu působení na zevní prostředí a mentální aktivita mozku je zcela odlišná od bdělého stavu. Na základě polysomnografické charakteristiky rozlišujeme dva druhy spánku: spánek synchronní – označovaný jako NREM spánek a fázi paradoxní – nazývanou podle rychlých pohybů očních (rapid eye movement) REM spánkem. Oba druhy spánku mají odlišný neurofyziologický význam a v jejich řízení se uplatňují i odlišné anatomické struktury, proto se odlišují tři základní funkční stavy organismu: bdělost, NREM spánek a REM spánek. Rozvoj fyziologických, anatomických i elektrofyziologických poznatků, ke kterému došlo v posledních padesáti letech, umožnil definici základních klinických jednotek řazených mezi poruchy spánku a bdění. Později se objevily a postupně zdokonalovaly mezinárodní klasifikace poruch spánku a rozvoj poznatků umožnil vznik nového lékařského oboru – spánkové medicíny. Spánková medicína zasahuje do mnoha oborů, stává se cílem výzkumu řady teoretických předmětů, iniciuje vznik experimentálních modelů jednotlivých onemocnění a přispívá k bouřlivému rozvoji farmaceutického průmyslu se snahou poruchy spánku příznivě ovlivnit, případně odstranit. Epidemiologie spánkových poruch
Epidemiologické studie ukazují, že až 40 % dospělých a 25–30 % dětí má spánkové obtíže. Přibližně 25 % dospělých respondentů udává příležitostné poruchy spánku – převážně charakteru insomnie, u 10 % jsou obtíže trvalé a 5 % dotázaných přiznává nadměrnou denní spavost jako závažný pracovní i společenský problém. Pokud zvažujeme i příležitostné obtíže působené směnným režimem a přechodné poruchy adaptace organismu na interkontinentální lety (jet lag syndrom), je prevalence spánkových poruch u dospělé režipopulace ještě vyšší. Dalšími nejčastějšími poruchami spánku jsou syndrom spánkové apnoe, kterým trpí až 10 % mužů středního a vyššího věku, a syndrom neklidných nohou, který postihuje naopak častěji ženy. U malých dětí převažují výchovně podmíněné insomnie, některou z forem parasomnie trpí v předškolním či časně školním věku 15 % dětské populace a v adolescenci se setkáváme až se 7% výskytem poruch cirkadiánní rytmicity (syndrom zpožděného usínání).
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 3/2006, strana 71
Zdroj: