Poslední naděje – přemostění k transplantaci
Ještě v roce 1997 byla situace poměrně příznivá, průměrná čekací doba na transplantaci byla tři měsíce a například v IKEM se v té době provedlo 65 transplantací srdce ročně. „V dalších letech se bohužel začala dostupnost dárcovských orgánů snižovat, což nás vedlo k tomu, že jsme hledali jiné způsoby, jak pomoci našim nemocným,“ říká prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta zdejšího Kardiocentra. Systém umělé srdeční podpory může nahrazovat funkci selhávajícího myokardu jako celku, ale může jít také o izolovanou podporu pouze pravo- nebo levostranných srdečních oddílů. Jsou k němu indikováni pacienti v terminální fázi srdečního selhání, nejčastěji chronického. Podle funkční klasifikace se jedná o nemocné ve třídě NYHA IV, kteří mají nízký minutový srdeční výdej a většinou také v různé míře vyjádřené multiorgánové selhání. To vše navzdory optimální konzervativní léčbě. Také pacientům po prodělané myokarditidě může tento přístup pomoci k regeneraci postiženého myokardu a předejít možnému orgánovému selhání s nutností pozdější transplantace srdce. Jejími nejčastějšími indikacemi jsou ovšem stále dilatační a ischemické kardiomyopatie.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 7/2005, strana 4
Zdroj: