Poslední zhasněte

Rozhovor Medical Tribune

Jaké jsou perspektivy mladého lékaře, který si založí v ČR praxi ve srovnání s jeho kolegou v Německu?

V podstatě je to tak, že stát podporuje vznik soukromých ambulantních lékařů. Lůžková péče je zajišťována jinak. Stát podporuje řadou rozvojových programů – odklad zákonných odvodů státu, půjčky na koupi praxí a založení existence od státu s nízkými úrokovými sazbami apod. Cílem je samostatný dobře fungující lékař. Situace v ČR je z hlediska perspektivy dobrá. Získá-li český lékař praxi v ČR, bude vydělávat velmi slušně a jeho životní úroveň se bude málo lišit od soukromého lékaře v Německu. Netto příjem v mém oboru je prakticky srovnatelný v Čechách a v Německu. Je třeba chápat, že jsou rozdíly v nákladech a ty jsou v neprospěch lékaře v Německu.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi běžnými starostmi českého a německého soukromého lékaře?

Celkový systém ve Spolkové republice Německo je velmi regulovaný a existuje celá řada výdajů, které český lékař vůbec nemá. Jen pojištění je celá řada a stojí mnoho peněz. Německý soukromý lékař musí také zajišťovat management kvality, tj. strukturální standardizované kroky v provozu praxe, a to vyžaduje přesně vypracovaný provozní řád a vnitřní kontrolu provozních kroků, obvykle jde o tlustý sešit a provádí se certifikace nezávislými auditory. To stojí opět peníze. To všechno musí lékař, který je majitelem praxe, zajistit. To se netýká lékařů zaměstnanců. Ti jsou v jiné pozici. Český soukromý lékař musí také zajistit provozní řád, bývá to jeden list papíru. Na dodržování dohlíží z moci úřadu krajský úřad a hygiena. Lze relativně říci, že český soukromý lékař má v provozu méně administrativních úkonů než lékař německý. Jaká je perspektiva? Přijde na to, co se tím myslí. Já vím docela přesně, jak se zachová Německý stát k soukromým lékařům.

Jaké předpoklady musí lékař mít, aby měl šanci v Německu uspět jako soukromý lékař?

Lékař musí být především zběhlý v základní ekonomii provozu živnosti. Rozdíl mezi příjmem a náklady je velmi malý a tak je minimální prostor pro chyby v podnikání. Rozdíl v příjmu českého soukromého psychiatra-mluvím za svůj obor a jeho náklady je velký a tak se moc při drobných chybách neděje. Práce odborná je vykonávána v Německu velmi přesně a výsledky jsou měřitelné a plátci péče dohlížejí přísně na to, aby se s penězi na péči nakládalo velmi hospodárně. To vyžaduje ohromnou vnitřní kontrolu při práci a přesnost. Je nulový prostor na přibližná řešení, nic není jako.

Vy jste v Německu kupoval lékařskou praxi. Co všechno jste musel zařídit?

Praxe se koupí snadno. Je to majetek lékaře. O tom není sporu, je dokonce možno praxi zdědit a po omezenou dobu může i pozůstalý nelékař s ní obchodně nakládat podle svého uvážení. Zařídit pro koupi praxe toho člověk moc nemusí. Díky Evropské unii je to minimální problém. To nejtěžší začne po převzetí praxe. Jako cizinec si zaregistrujete za 10 Euro trvalý pobyt. Stát Vám věří, že to myslíte upřímně a tak Vám beze všeho půjčí peníze na koupi atd. viz výše. Pokud chcete koupit praxi, tak to není problém, protože je jich dost ke koupi.

Kolik řádově stojí koupě psychiatrické praxe?

Ceny kolísají silně podle oborů. Např. gynekologická praxe může stát i 200 000 Euro, moje stála 45 000 Euro. Cena je stanovena pomocí tří matematických metod. Metodiku použijí certifikovaní znalci, vypracují posudek o praxi a její cenně a to je v podstatě závazné vodítko pro další jednání mezi majitelem a kupujícím. Je to důležité pro poskytnutí kreditů, neexistuje zde žádná zvůle. V některých spolkových zemích si praxi prostě založíte, nemusíte ani nic kupovat, protože praxe jsou volné. Správní poplatek 400 Euro je pak to nejdražší na celé věci.

Co je v této transakci nejobtížnější?

Jednotlivé administrativní kroky jdou samospádem, není smysluplné vykládat jednotlivé dílčí úkony. Rozhodující je, že díky členství v EU si můžete otevřít podnikání v jakékoliv členské zemi a tedy i v Německu a to bez omezení. Pokud chcete poskytovat péči v systému veřejného zdravotního pojištění, tak se pošle žádost o místo smluvního lékaře. Žádost se pošle zákonem ustanovenému výboru, který se sestává převážně ze zástupců zdravotních pojišťoven. Ti rozhodnou ve veřejném slyšení, zda místo dostanete. Místo je následně zaprotokolováno a je nadále v podstatě majetkem lékaře. Proces je zcela transparentní a veřejný a napadnutelný i soudem.

Hlavním problémem převodu lékařské praxe v České republice je fakt, že nepřechází na lékaře smlouvy s pojišťovnami. Jak je tento problém ošetřen v Německu?

Viz výše, to je zcela irelevantní problém v Německu. Takovému problému by nikdo v Německu nerozuměl. Pokud podnikáte, tak musí být koncese vaše, nebo snad ne?

Je proces koupě lékařské praxe podobný i v jiných oborech nebo byl v případě psychiatrické praxe specifický (více přímých plateb od pacientů)?

Proces koupě je zcela standardní a od pacientů nezávislý. Rozdíl je pochopitelně v ceně. V Německu jsou privátní pojištěnci, kteří platí lékaři obvykle dvojnásobek toho co pojištěnci ze zákona. Tato nerovnost vede k tomu, že určité praxe podle lokality výrazně více vydělávají, než praxe v „chudších“ regionech. Privátním pojištěncem se můžete totiž stát, až když vyděláváte výrazně více než je průměr.

Fungují v Německu také celonárodní řetězce typu Moje ambulance nebo MediClinic? Pokud ano, jaký k nim mají běžní lékaři vztah?

Takové řetězce fungují, ale jejich vliv je velmi omezený. Záleží na konkrétní spolkové zemi, např. v konzervativním Bavorsku je upřednostňováno, aby byl majitelem praxe – nebo praxí lékař, který v ní pracuje, nikoliv nějaká společnost. Motivace majitele praxe je prostě zásadní pro provoz praxe. Postoj soukromých lékařů vůči podobným řetězcům je vpravdě vášnivý.

„Honorování 4000,- Eury netto je opora, která Vám vstup do života západní Evropy ulehčí“, píšete na svých stránkách. Můžete to rozvést konkrétně? 4000 euro je průměrný výdělek soukromého lékaře v Německu?

Nemám žádné osobní stránky, používám prostor druhých. Informuji čestně o tom, jak také může povolání lékaře vypadat. 4000 Euro je reálný výdělek zaměstnance v soukromém zdravotním pracovišti. Jde většinou o shluk praxí, které jsou pod jedním provozovatelem, tím je obvykle jeden až dva soukromí lékaři. Zde nastává rozhodující rozdíl mezi ČR a Německem. Pro lékaře přicházejícího ze zahraničí je zásadně lepší být zaměstnancem v takovém zařízení.

Čím to, že je lepší být zaměstnancem?

Lékařů je málo a mají jako zaměstnanci výsadní postavení. Všechno se vlastně ve zdravotnickém zařízení kolem nich točí. Nikoliv kolem ředitele nějakého molochu a jeho přátel. To bývá obvykle nic neříkající ekonom. Majitel praxe je v zásadně nevýhodném postavení, musí si poradit s celou řadou organizačních nároků a to není levné a ani jednoduché. Jeho výhoda je prakticky v tom, že má v podobě praxe značný majetek. Musí ho ale trvale zhodnocovat. Je také svobodnější při organizaci vlastního času. Co se týče příjmu, nemá o mnoho více než jeho zaměstnanec. Neexistuje skoro vykořisťování – lékař zaměstnanec dostane prakticky 80 procent zisku – a to minimálně a jeho zaměstnavatel tak maximálně do 20 procent a to už jsou hodně nevýhodné podmínky. Podmínky v Čechách jsou zcela smluvní a mimo pár křiklavých případů neznám podrobnosti. Průměrný výdělek soukromého lékaře ve spolkové republice je opravdu problematické odhadnout, hodně kolísá obor od oboru. Psychiatrie je jeden s nejhorších oborů. V jiných oborech je situace lepší a lze říct, že to tak asi kolem těch 4-5 tisíc Eur bude. V České republice byl můj příjem jako soukromého psychiatra srovnatelný s příjmem v Německu. Částka odměňování vypadá mohutně, ale to jen pokud peníze vyděláváte v Německu a vozíte je pryč někam do zahraničí.

Na svých stránkách lákáte české lékaře za prací do regionu Oberfranken v Bavorsku. Jaké specializace se vám již podařilo do Německa dostat?

Nejde o obchod, jde o to, že je pro budoucnost řady regionů důležité zajistit dorost v oborech a nahradit stárnoucí generaci. Nejevil jsem žádnou iniciativu zprostředkovávat lékaře do Německa, ale chybějící kolegové a stávající situace řady zaměstnaných lékařů v ČR mne a řadu dalších kolegů vede k tomu, snažit se ukázat alternativní životní cestu našim kolegům v Čechách a aby si ti uvědomili, že jsou nositeli intelektuální hodnoty, které je třeba si vážit a že také je mnoho lidí a společností, které si jí opravdu v současné době váží. Důležité je, že nejenom váží, ale poskytují i odpovídající sociální postavení v poměru k námaze vykonané získáním vzdělání a erudice lékaře. Je třeba tomu tak rozumět, že lékař by mohl zrovna tak dobře dělat něco jiného, např. podnikat a svůj um a intelekt tak zhodnotit. Společnost by si toho měla být vědoma a proto hradit sociální pozici vysoce nadprůměrnou, aby kvalitní lidi motivovala v oboru zůstat. To je prostě ekonomie zdrojů každého státu.

V bavorské oblasti Oberfranken je lékařů nedostatek...

Ano, je to tak. Myšlenka oslovit lékaře v ČR vychází z toho, jak se celá společnost v konzervativní tradičně pravicové zemi chová k lékařům a jaké sociální zabezpečení napříč různými vrstvami lékařů jim zajišťuje. To je rozhodující motiv, spravedlivé rozložení odměňování, kdy existují malé rozdíly mezi zaměstnanci a majiteli praxí, stejně i podobně v nemocnicích. Existuje jen minimální napětí mezi soukromými lékaři a lékaři v nemocnicích a to ještě jiného rázu než sociální. Jsou země, kde je takové napětí extrémní, protože jsou i extrémní rozdíly v příležitosti k odměňování. K výše uvedenému připojuji, že jsem doposud nikoho vědomě nenalákal a neprodal – nebo o tom alespoň nevím, poskytl jsem jenom spoustu informací, stejně jako řada mých jiných kolegů v regionu.

Do jaké míry je psychiatrie jako obor založen na jazykové komunikaci pacientem? Ptám se proto, zda není problematickou specializací pro lékaře, jehož mateřským jazykem není němčina?

Nároky na jazykovou znalost jsou rozdílné podle oborů. Je jasné, že patolog má situaci jednodušší než psychiatr. Znám celou řadu kolegů z Čech a i jiných zemí a jejich jazyková vybavenost je okrajová. Naproti tom je připravenost občanů v Německu rozumět svému lékaři ohromná. Němčina jako taková je z mého pohledu komunikačně snadný jazyk a tak i kolegové s dílčími znalostmi velmi snadno pracují. Navzdory řadě mediálních sdělení je občan v Německu svým sousedům vlídně nakloněn a bezprostřední sousedé s většinou stejných zvyků a obyčejů mu nepřipadají cizí. Často se pozoruje až spiklenecká sounáležitost na platformě stejných každodenních životních rituálů. Existují totiž skupiny obyvatel, které nesdílejí tento středoevropský životní styl a jsou tudíž nápadní. Myslím si, že je velký problém pro psychiatra, pokud neumí jazyk svých pacientů. Tento problém je v mém případě zjednodušen, protože jsem německé národnosti.

Iva Bezděková, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz