Posttraumatická stresová porucha postihuje více než jednoho z deseti pacientů s ICD

Téměř jedna třetina pacientů s implantovaným zařízením k prevenci náhlé smrti má v prvním roce úzkost, zatímco deprese postihuje každého pátého. Vyplývá to ze studie zveřejněné v časopise Evropské kardiologické společnosti (ESC) EP Europace.

„Implantabilní kardiovertery‑defibrilátory (ICD) jsou účinné při prodlužování života pacientů, ale musíme se ujistit, že jde o život kvalitní. Výskyt poruch nálady u lidí s ICD je mnohem častější než u běžné populace, což naznačuje, že do rutinní péče o tyto pacienty by měly být integrovány psychologické vyšetření a terapie,“ zdůraznila autorka studie profesorka Hannah Keageová z University of South Australia, Adelaide, Austrálie.

ICD se doporučuje lidem s vysokým rizikem život ohrožujících srdečních arytmií a pacientům se srdeční zástavou. Avšak úzkost a deprese jsou spojeny s vyšší pravděpodobností předčasného úmrtí u pacientů s ICD. Tato studie proto shromáždila nejlepší dostupné důkazy pro stanovení úrovní deprese, úzkosti a posttraumatické stresové poruchy (PTSD) u pacientů s ICD. „Jsem profesorkou psychologie a mnoho let pracuji s kardiology. Všimli si, že poruchy nálady byly u jejich pacientů s ICD běžné, a tak jsme se spojili, abychom získali představu, o jak rozšířenou problematiku se jedná,“ vysvětlila prof. Keageová.

Analýza obsahovala 109 studií zahrnujících 39 954 pacientů s ICD. Když byla zkoumána prevalence úzkosti, deprese a PTSD od doby zavedení ICD do více než jednoho roku sledování, výskyt těchto problémů byl 23 procent, 15 procent a 12 procent. V běžné populaci je výskyt těchto stavů odhadován na 13 procent, 7 procent a 1–2 procenta. Další podrobnosti byly k dispozici pro úzkost a depresi, které vykazovaly vyšší míru výskytu v počátečních fázích po implantaci. V prvních pěti měsících mělo úzkost 32 procent a depresi 23 procent pacientů. Šest až dvanáct měsíců po zavedení se míra úzkosti a deprese snížila na 29 a 21 procent. Další pokles byl pozorován po 12 měsících po implantaci, kdy četnost byla 22, resp. 15 procent.

Detekuje‑li ICD nebezpečně rychlý srdeční rytmus, vydá výboj charakterizovaný jako „kopnuté do hrudníku“, aby jej vrátil do normálu. Analýza zjistila, že pacienti, u nichž k tomuto šoku došlo, měli čtyřikrát vyšší pravděpodobnost úzkosti a téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost deprese ve srovnání s těmi, kteří šoky neměli. V analýze podle pohlaví měly ženy s ICD větší pravděpodobnost úzkosti než muži.

Jak prof. Keageová vysvětlila, výskyt všech tří poruch nálady, zejména PTSD, byl pozoruhodně vysoký ve srovnání s tím, co lze očekávat u lidí bez ICD. „Přibližně 30 procent pacientů s ICD zažije v prvních dvou letech šok a u některých pak následuje neustálý strach, který ovlivňuje rozhodování, pokud jde o určité aktivity, jako je např. řízení, plavání atd. Pokles poruch nálady v průběhu času může být způsoben řadou faktorů, včetně toho, že pacienti dostávají psychologickou pomoc nebo se přizpůsobují novému životu. Rozdíly mezi pohlavími byly očekávány, protože míra úzkosti je obecně vyšší u žen než u mužů.

Analýza také zkoumala poruchy nálady u účastníků 109 studií bez ICD. Odhaduje se, že 23 procent partnerů pacientů s ICD trpělo po implantaci ICD jejich partnerovi úzkostí a u 14 procent se objevily příznaky deprese – což bylo podobné jako u samotných pacientů. Pacienti s onemocněním srdce, ale bez ICD, měli také podobný výskyt poruch nálad jako pacienti s ICD.

„Partneři se zjevně obávají, že jejich milovaný podstoupí operaci a pak potenciálně dostane šok. Zapojení partnerů pacientů s ICD do psychologických terapií je pro zlepšení fyzického a psychického zdraví pacientů efektivnější, než pokud pacient dochází sám. Zjištění, k nimž u kardiaků došlo, dávají velký smysl, protože zdraví srdce a poruchy nálady jdou ruku v ruce. Špatné psychické zdraví může také vést k srdečním problémům v důsledku chronického stresu a nezdravého životního stylu. Psychologové se málo zapojují do péče o kardiaky, což se musí změnit,“ uvedla prof. Keageová a vyzvala pacienty a jejich partnery, aby vyhledali pomoc, pokud mají špatnou náladu nebo jsou přehnaně znepokojeni, protože existují terapie úzkosti, deprese a PTSD založené na důkazech, které jim mohou pomoci.