Pozdně letní rozjímání

Určitě je to tím létem, i když je po svaté Anně a tedy chladna zrána, že se člověku nechce psát vážným tónem o vážných věcech zdravotnických a spíše si v hlavě probírá všechny možné i nemožné výmluvy, jak tentokrát slíbený text nedodat a namísto moření se u počítače si sednout na sluníčko, nechat se prohřívat ultrafialovým a připojeným korpuskulárním zářením, nemyslet na nic a nedělat nic.Protože však míru mé lehkomyslnosti lze označit za „zdravou dávku“, slíbený text samozřejmě nakonec napíšu. Když jsem však už použil výraz „zdravá dávka lehkomyslnosti“, rád bych jej trochu rozvedl. Domnívám se totiž, že jde o vlastnost (částečně vrozenou, ale též pracně získanou), kterou je záhodno aplikovat na všechny životní situace a jevy, a to včetně péče o vlastní zdraví. Prostě nebrat svoje tělo a jeho projevy přespříliš vážně – například ne při každé teplotě je zapotřebí spěchat pro teploměr, opakovaně se v průběhu dne měřit, hned pádit za doktorem a dožadovat se antipyretik či antibiotik a nervovat se natolik, že nakonec skutečně onemocníte, neboť vaše nalomená vůle vám definitivně nalomí i vaši obranyschopnost.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 13/2005, strana 18

Zdroj: