Praktici diskutovali i o práci venkovských lékařů

Tematika XII. jarní interaktivní konference praktických lékařů, která se uskutečnila v Praze od 27. do 29. dubna, byla i letos široká. Kromě odborných přednášek řešících např. správné používání antibiotik, přípravu pacienta před operací či poruchy spánku a riziko deprese se lékaři zaměřili i na problematiku duchovního rázu a zabývali se i tím, zda je třeba se děsit nařízení na ochranu osobních údajů neboli GDPR. Jedno z témat se týkalo nedostatku praktických lékařů ve venkovských regionech. Chtějí vůbec mladí lékaři pracovat na venkově?

S výsledky jednání s ministerstvem zdravotnictví o posílení role primární péče v systému českého zdravotnictví, širších pravomocích ve výkonech a předepisování léků, změně modelů vzdělávání praktiků, financování a motivaci pro zabezpečení praxí v méně atraktivních oblastech či o společné snaze, aby se neopakovaly chyby v elektronizaci zdravotnictví, seznámil přítomné doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc., předseda Společnosti všeobecného lékařství (SVL) ČLS JEP, která akci organizovala. Vedle systémových otázek se lékaři zabývali např. tím, jak přistupovat k nemocnému, který se nachází v závěru svého života. „Lékař by měl vědět, že pacienta v posledních fázích žití většinou zajímá duchovno více než medicínské informace. Má potřebu se pídit po smyslu života, zabývá se spirituálními otázkami. Je důležité, aby lékař takovému pacientu naslouchal, neshazoval jeho otázky ze stolu, neutíkal od nich a nezlehčoval je,“ uvedl doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D., s tím, že právě reakce praktického lékaře je pro člověka, který si k němu chodil pro pomoc a radu celý život, naprosto zásadní.

Rozptýlit obavy z GDPR se na konferenci pokusili hned dva odborníci, právník Jakub Uher a lékař Cyril Mucha. „Kolegy často již měsíce ‚straší‘ nabídky od rádobyspecialistů, kteří chtějí na GDPR vydělat. Děsí je vysokými pokutami a jedním dechem jim za nemalý obnos nabízejí, že jejich problém vyřeší. To je naprosto nemorální,“ říká MUDr. Cyril Mucha ze SVL ČLS JEP. Pokud podle něj lékař dodržuje zákon o ochraně osobních údajů, který v Česku platí už 18 let, nic se pro něj výrazně nemění. Připomíná, že je zřejmé, že data pacientů je třeba chránit, to ale lékaři vědí. Musejí se jen zamyslet nad tím, jak v současnosti s daty nakládají a zda někde v procesu nehrozí únik. Tedy např. kde a jak mají uložené informace o pacientech, zda posílají bezpečně informace nebo e‑recepty e‑mailem, při telefonické komunikaci by měl mít lékař jistotu, s kým komunikuje, zda může např. výsledky vyšetření po telefonu sdělit apod. Také by se měli u firmy, která jim poskytuje software, ujistit a nechat si písemně potvrdit, že jejich data dostatečně chrání. Výmaz dat na požádání pacienta se lékařů netýká, ti je podle zákona musejí archivovat. Největší změna se v oblasti GDPR dotkne nemocnic a středních zdravotnických subjektů, které musejí mít tzv. pověřence pro ochranu osobních údajů, který bude s ochranou dat pomáhat a koordinovat je.

Jaká je motivace k práci na venkově?

Přes 17 procent všeobecných praktických lékařů již dnes přesahuje věk 65 let a mohou kdykoli odejít do důchodu, což může být pro řadu regionů fatální. Na téma nedostatku praktických lékařů ve venkovských oblastech se ve své přednášce zaměřili předseda Pracovní skupiny venkovského lékařství SVL ČLS JEP MUDr. David Halata s předsedkyní Mladých praktiků MUDr. Markétou Pfeiferovou. „Ptal se vlastně někdy někdo mladých praktických lékařů, co je pro ně motivující?“ zeptali se v úvodu oba lékaři, kteří jsou zároveň iniciátory unikátního dotazníkového šetření.

Dotazníky, které by měly zjistit, co by mohlo motivovat mladé lékaře k práci na venkově, jsou připraveny pro zhruba tisícovku budoucích praktických lékařů v předatestační přípravě. Ptají se například, co je pro lékaře důležité při rozhodování, kde bude provozovat svoji praxi, zda ho motivují peníze či co by ho přimělo pracovat na venkově. Účelem je zjistit, co by motivovalo budoucí praktiky odejít na venkov a provozovat tam praxi. Je to vůbec poprvé, kdy se zkušení lékaři ptají nastupující lékařské generace napřímo, jak práci na venkově vnímají.

Jak uvedl MUDr. David Halata, nově atestujících všeobecných praktických lékařů je relativně dostatek, avšak z nejrůznějších důvodů pro svoje postgraduální vzdělávání a následné založení praxe preferují města. „V místech, jako je Vysočina, nemají tisíce lidí svého praktického lékaře. Když potřebují vystavit pracovní neschopnost nebo získat potvrzení o zdravotním stavu do zaměstnání, nemají za kým jít. Chybějící lékař se tak netýká jen nemocných. Takovýchto míst do pěti let přibude. Je to časovaná bomba, a proto je třeba situaci řešit,“ varuje MUDr. David Halata, který pracuje jako venkovský lékař v Hošťálkové na Vsetínsku. Podle něj představuje venkovské lékařství dle dostupných dat až 50 procent všech praxí všeobecných praktických lékařů v ČR.

Nedostatek lékařů na venkově řeší i další evropské země, ve Velké Británii například zjistili, že pomáhá, když část předatestační přípravy absolvuje lékař na venkově. V Norsku a Švédsku zase vypozorovali, že pouze peníze neudrží lékaře mimo město příliš dlouho. „Někdy převáží nad penězi jiné věci – dostupnost škol a školek pro děti, práce pro partnera lékaře. Nicméně jsou to stále jen domněnky či zahraniční zkušenosti, nikdo se u nás dosud přímo nezeptal těch, kteří do praxí teprve nastoupí,“ vysvětluje MUDr. Halata. MUDr. Pfeiferová připomněla, že jedním z důvodů nezájmu může být i chybějící možnost dalšího vzdělávání v těchto lokalitách, chybějí akreditace v menších nemocnicích, lékaři jsou tak nuceni dojíždět, což jejich situaci ještě ztěžuje.

Připomenut byl průzkum VZP z let 2014 a 2015, kdy pojišťovna zkoumala, jestli existuje nějaký rozdíl v práci praktických lékařů v závislosti na místě jejich praxe. Ukázalo se, že venkovský praktik odesílá své pacienty o 43 procent méně ke specialistům než lékaři ve velkých městech. Na venkově chybějí i specialisté, řadu úkonů tak musí venkovský lékař vyřešit sám a přímo na místě.

Návrhy řešení:

• motivace mladých lékařů k práci na venkově, změny vzdělávacího curricula na lékařských fakultách a v předatestační přípravě;

• zajištění rodinných příslušníků, práce pro partnera, školy a kroužky pro děti;

• zapojení místní samosprávy do podpory praxí;

• zvýšení obecné atraktivity venkova, venkovského života;

• posílení finanční motivace k práci na venkově;

• propojení poptávky mladých lékařů hledajících svoji praxi a odcházejících lékařů seniorů.

Je zřejmé, že neexistuje centrální řešení tohoto problému. V zahraničí je zřejmá velká role zdravotní sítě a regionů, přičemž právě definice potřeb regionů spolu s větší kompetentností regionálních samospráv v řešení těchto potíží je cesta správným směrem.

Zdá se, že celý sektor praktického lékařství čeká postupně značná proměna, a to zejména v souvislosti se stárnutím populace. „Časem by se měli lékaři sdružit a v ordinaci přibýt například geriatrická sestra nebo fyzioterapeut. Utvořit týmy primární péče či sdružené praxe. Ve velkých městech se to už postupně děje, přitom ale právě na venkově by to bylo mnohem více potřeba,“ doplňuje D. Halata. Jako člen Evropské asociace pro venkovské a odlehlé praxe (EURIPA) zvažuje, že by společně s Mladými praktiky, z. s., v případě úspěchu dotazníku rozšířil šetření na všechny evropské země. Výstup z dotazníkového šetření v Česku čekají lékaři na podzim 2018.

K VĚCI…

Otázky:

1. Proč jste se rozhodl pro praxi na venkově?

2. Čím se odlišuje od městské?

3. Jak byste formuloval hlavní problém venkovské praxe?

• MUDr. Jan Kovář,

praktický lékař, Volyně

1. Inspirací mi byla maminka, která praktikovala na venkově třicet let. V nepříznivých podmínkách si vydobyla respekt nemocničních kolegů a důvěru pacientů a nastolila vysoké standardy kvality péče. Měl jsem na co navazovat a co rozvíjet.

2. Praxe na venkově je velmi pestrá, pacienti přicházejí často nativní, nealterovaní sekundární péčí, to je náročné na diferenciální diagnostiku. Anebo přicházejí zpět po vyčerpání možností moderní medicíny a jejich doprovázení je náročné na čas a vyžaduje vysoké osobní nasazení.

3. Pro mne osobně je hlavní problém v rozdělení kompetencí, chybí možnost delegovat část výkonů na sestru, posílit její odbornou hodnotu a její díl administrativy předat asistentovi, na kterého ale malá ordinace nemá při adekvátním ohodnocení sestry rozpočet. Pak by se uvolnily ruce lékaři, aby mohl zvládnout například slibované zrušení preskripčních omezení.

• MUDr. Kateřina Javorská,

praktická lékařka, Nové Město nad Metují

1. Na venkově jsem vyrůstala a vždycky jsem tam chtěla po studiu medicíny zůstat. Na venkově mají lékaři k lidem nejblíž, to se mi na praxi venkovského praktického lékaře vždycky líbilo a líbí.

2. Ve městě má pacient blíže ke specialistům, kdežto na venkově se snaží lékaři péči směřovat co nejblíže k pacientovi. Třeba u nás v ordinaci odesíláme do nemocnice a ke specialistům pouze akutní stavy anebo stavy, kde již pro pacienta po provedení veškerých vyšetření nemůžeme nic udělat, případně jsme limitováni předpisem léků. Zkrátka provádíme gate‑keeping.

3. Hlavním problémem lékařů na venkově je podle mě jejich počínající nedostatek a dále narůstající administrativa a obecně manažerská práce lékaře. Lékař se stává manažerem, a tím pádem mu často nezbývá více času na pacienty a na další profesní růst.

• MUDr. David Halata,

praktický lékař, Hošťálková, předseda Pracovní skupiny venkovského lékařství SVL ČLS JEP

1. Na Valašsku jsem se narodil a rozhodl jsem se vrátit domů. Práce praktického lékaře na venkově navíc poskytuje možnost skutečného naplnění podstaty naší všeobecné specializace.

2. Na venkově se svými pacienty trvale žijeme v jedné komunitě, známe je mnoho let včetně jejich rodin, pracovního zařazení, životního prostředí, trávení volného času. Nevnímáme své pacienty jen v ordinaci, ale trvale, což se promítá do způsobu, jakým se o ně poté staráme. Také nemůžeme své pacienty odeslat k dalšímu lékařům a vyšetřením tak často jako naši městští kolegové, větší část diagnostiky i léčby leží na našich bedrech, což ostatně dokládají i rozsáhlé datové analýzy zdravotních pojišťoven. Platí zde známé rčení „Pán Bůh je pro nás vysoko a do nemocnice daleko“.

3. Venkov a lidé na venkově žijící jsou stále naším státem vnímáni jako méněcenní, hodní menšího zájmu a podpory, zapomíná se na ně. Z lékařského pohledu například nemají často možnost dosáhnout na stejnou zdravotní péči jako lidé žijící ve městě, byť by jim Ústava ČR měla zajišťovat rovný přístup. A přitom dle dostupných dat představují venkovské praxe všeobecných praktických lékařů nezanedbatelných 30–50 procent z celkového počtu praxí v ČR. Z pohledu lékaře mezi hlavní problémy venkova patří udržitelnost, aby vůbec nějací venkovští praktici za pár let byli, odvaha mladých lékařů vzít na sebe větší míru odpovědnosti nutnou pro práci ve venkovské praxi, dále trvalé systémové omezovaní kompetencí venkovských praktiků, které reálně brání odpovídajícímu výkonu praxe (preskripční omezení, výkonová omezení…).

Zdroj: MT