Právní poradna: Rovné zacházení se zaměstnanci
Přístup vrchní sestry již na první pohled vypadá nespravedlivě a zdá se, že nedodržuje jednu ze základních zásad zákoníku práce (zákon č. 65/1965 Sb.). Ten hned v § 1 zakotvuje zásadu rovného zacházení se zaměstnanci a zákaz diskriminace určité skupiny zaměstnanců a zároveň v § 7 stanoví, že výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů účastníků pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi svými zaměstnanci a zásadu rovného zacházení musejí respektovat ve všech důležitých oblastech vzájemného vztahu se zaměstnancem – zejména se jedná o pravidla pro odměňování zaměstnanců, o pracovní podmínky, možnosti dalšího vzdělávání i kariérního postupu. Zákaz diskriminace zaměstnanců platí pro zaměstnavatele takřka absolutně, nerovné zacházení je přípustné pouze v případě, kdy je to odůvodněno povahou práce nebo kdy jsou specifické podmínky stanovené přímo zákonem. Povahou práce je odůvodněno např. to, že divadlo na roli Julie nepřijme herce – muže nebo šedesátiletou herečku, ale ne již to, že na místo zdravotní sestry zaměstnavatel nepřijme muže s odůvodněním, že zdravotní sestru může dělat pouze žena, ačkoli uchazeč – muž splňuje veškeré kvalifikační předpoklady.Specifické podmínky práce zákoník práce stanoví například pro těhotné ženy, proto nelze za diskriminaci považovat, pokud v souladu se zákoníkem práce zaměstnavatel těhotnou ženu nevyšle z důvodu jejího nesouhlasu na pracovní cestu mimo obec, ač jiné zaměstnance, přestože s vysláním na pracovní cestu mimo obec, kde pracují, nesouhlasí, na pracovní cestu vyšle.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2005, strana 27
Zdroj: