Před osmdesáti lety se narodil Milan Hašek
Milan Hašek se narodil 4. října 1925 v Praze. Už během studií na gymnáziu v Pardubicích, kde měl jeho otec obchod se střižním zbožím, se pod vlivem vynikajícího botanika a zapáleného kantora Emila Hadače (později prvního ředitele Ústavu krajinné ekologie ČSAV) pustil do zkoumání uhlíku z pravěkých ohnišť, aby z něho poznal charakter tehdejší květeny. Ještě před maturitou o tom stačil zveřejnit tři vědecké práce. Už na gymnáziu si také s profesorem Bohumilem Seklou dopisoval o genetice drosofil.Po válce, kterou strávil v chemických fabrikách, se proti předpisům zapsal v Praze na dvě fakulty – přírodovědeckou a lékařskou. Když to prasklo, zvolil medicínu. Během působení v Biologickém ústavu lékařské fakulty pak kolem sebe shromáždil partu schopných nadšenců a počátkem 50. let s nimi založil oddělení experimentální biologie a genetiky. V něm také v rámci kandidátské práce realizoval svůj největší objev. Vzal vejce dvou různých druhů slepic, prosvítil je a zjistil, kde se v zárodku větví silné cévy. V tom místě opatrně navrtal ve skořápkách okénka. Pak vložil mezi cévy obou vajec tkáňový můstek z části třetího embrya, obě vejce spojil parafinema vrátil do elektrické líhně. Dospělí jedinci, kteří prošli tímto embryonálním soužitím, se imunologicky snášeli! V publikaci z roku 1953 Hašek tento jev nazval „vegetativní hybridizace“. Proč?V té době byla česká živá přírodověda mohutně zdeformována takzvanou mičurinsko-lysenkovkou biologií. Jedním z jejích základních dogmat bylo odmítnutí celé klasické genetiky – dědičnost je prý ovlivňována prostředím a je vlastností celého organismu a ne nějakých genů a chromosomů…
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2005, strana 31
Zdroj: