Předčasným porodům zabránit nelze, péče o nedonošené se ale zlepšuje

Každý rok se po celém světě narodí předčasně více než 15 milionů dětí; tedy každý desátý novorozenec přichází na svět dříve, než by měl. V Česku je to přibližně 6 500 případů ročně. Na důležité téma upozorňuje Světový den předčasně narozených dětí. Při této příležitosti proběhl již třetí Kongres Nedoklubka – setkání odborníků na péči o předčasně narozené děti v Česku. Letos nabídl pohled na to, jak se péče o nejmenší mění od 90. let až po současnost a jaké nové možnosti přinášejí umělá inteligence nebo simulační technologie.

„Předčasný porod je definován jako porod před 37. ukončeným týdnem těhotenství,“ připomněl v úvodu svého sdělení doc. MUDr. Michal Koucký, Ph.D., vedoucí lékař porodnice Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. LF UK a VFN Praha, a dodal, že zhruba v 75 procentech případů se jedná o spontánní předčasné porody a přibližně ve čtvrtině jde o těhotenství, která musejí být ukončena z důvodu mateřské nebo fetální indikace (preeklampsie, těžká fetální restrikce růstu apod.). „Jde o závažný medicínský a socioekonomický problém představující riziko dlouhodobého handicapu dětí. Incidence ve vyspělých zemích je osm až deset procent, v České republice se držíme kolem 6,6 procenta předčasných porodů,“ uvedl doc. Koucký.

Je ale vůbec možná primární prevence předčasného porodu? „Bohužel musím říct, že zatím ne. Ale výzkum naznačuje, že se blýská na lepší časy. Nové poznatky nás stále více přesvědčují, že se postupně přibližujeme k pochopení jeho podstaty,“ řekl doc. Koucký. Klíčový je úvod těhotenství, ale ještě před ním hrají zásadní roli výchozí podmínky na straně matky a otce. Na straně matky jde o systémovou a lokální imunitu, hormonální systém, celkový zdravotní stav a mikrobiom. Na straně otce se jedná především o imunogenetiku.

„Již dlouho víme, že těhotenství je vhodné plánovat. Je však nezbytné aktivně se ptát na výskyt předčasných porodů v rodině a samozřejmě je nutné stabilizovat chronická onemocnění. Důležitou součástí prekoncepční péče nejsou jen vitaminy, byť víme, že jejich suplementace prokazatelně zlepšuje prognózu těhotenství. Tři čtvrtiny evropské populace mají nedostatek vitaminu D, proto je vhodné ženy plánující početí informovat, že suplementace kyselinou listovou a vitaminem D má jasný smysl. Stále větší význam však má imunologie. Ženy s nepříznivou anamnézou těhotenských komplikací by měly absolvovat reprodukčně‑imunologické vyšetření. Dalším dnes populárním tématem je mikrobiom, ale jeho reálné ovlivnění je extrémně složité. Laická představa, že užívání probiotik zlepší prognózu těhotenství, je značně zjednodušená,“ vysvětlil doc. Koucký.

Úspěšné těhotenství závisí na interakci několika faktorů: imunity matky, fetálních imunologických signálů, mikrobiomu a hormonálního systému ženy. Pokud tyto interakce proběhnou správně, dochází k nastavení tzv. materno‑fetální tolerance. Většina nepříznivých těhotenských výstupů, včetně předčasného porodu či preeklampsie, je ve své podstatě selháním této tolerance.

V prvním těhotenství jsou možnosti prevence velmi omezené, určité nástroje, jako je predikce preeklampsie a měření délky děložního hrdla, však existují. Výzkum se však stále více posouvá směrem k imunitním parametrům v prvním trimestru, nebo dokonce do období před početím. Prognózu může zásadně ovlivnit znalost imunologického profilu. Je známo, že ženy s definovanou poruchou imunity mají vyšší riziko opakování komplikací.

V hlavní roli T‑regulační lymfocyty

„Náhodně jsme se před lety začali zabývat otázkou, zda ženy, které rodí předčasně, nemají odlišné hodnoty klíčových imunologických populací, zejména T‑regulačních lymfocytů. Inspiroval nás profesor Shimon Sakaguchi, který za objev T‑regulačních lymfocytů obdržel Nobelovu cenu,“ sdělil k tématu imunologie v těhotenství doc. Koucký. „Zjistili jsme, že ženy, které porodí předčasně, mají významně snížené hodnoty T‑regulačních lymfocytů ve srovnání se ženami, které neporodí předčasně. Další pilotní studie ukázala, že odchylky jsou detekovatelné již v prvním trimestru,“ dodal a řekl, že byli první, kdo to prokázal, a nyní navazují rozsáhlejším souborem.

Doc. Koucký uzavřel svou přednášku slovy: „Nové cesty k prevenci předčasného porodu budou dlouhé, ale pokud se podaří tento typ testování zavést do praxe, mohli bychom detekovat první subklinické změny již v raných fázích těhotenství a mít představu o riziku předčasného porodu s velkým předstihem. Současná preventivní opatření stojí na poměrně nejistých základech. Predikce preeklampsie i cervikometrie jsou užitečné, ale přicházejí až v pozdějších fázích těhotenství, kdy už možnosti intervence nejsou ideální. Budoucí výzkum směřuje do prvního trimestru a také do období před početím, kde bude možné identifikovat rizikové ženy s větší přesností.“

Proč je screening preeklampsie tak důležitý?

„Víme, že více než třetina předčasných porodů je iatrogenních, tedy indikovaných z důvodu zdravotního stavu matky nebo plodu. A naprostá většina těchto indikací souvisí s preeklampsií. Z hlediska předčasných porodů jde tedy o zásadní téma,“ řekla MUDr. Hana Belošovičová, Ph.D., lékařka KGPN 1. LF UK a VFN Praha.

Preeklampsie je definována jako gestační hypertenze po 20. týdnu těhotenství kombinovaná s orgánovým postižením. Nejčastěji dochází k poruše funkce ledvin projevující se pro­tein­urií, ale postiženy mohou být i játra, centrální nervový systém nebo placenta. Preeklampsie má široké spektrum důsledků pro matku i plod, zejména růstovou restrikci a prematuritu. Postihuje přibližně tři procenta jednočetných a kolem deseti procent vícečetných těhotenství.

Screeningové vyšetření v prvním trimestru je naprosto klíčové vyšetření v těhotenství a plní několik zásadních funkcí, jako je zpřesnění datace těhotenství, detailní morfologie plodu (v této fázi již dokáže vyloučit většinu závažných strukturálních vad), stanovení četnosti těhotenství a chorionicity, genetický screening rizika Downova syndromu a celé řady dalších chromozomálních abnormalit. V neposlední řadě se jedná také o screening preeklampsie, který při kompletním provedení dokáže zachytit až 90 procent žen, u nichž by se rozvinula preeklampsie před 34. týdnem, tedy u žen, které jsou z hlediska prematurity nejrizikovější.

Screening preeklampsie není v ČR plošně zaveden

„Screening preeklampsie v prvním trimestru je jedním z dílků celé mozaiky prvotrimestrálního screeningu a provádí se pomocí quadruple testu, který zahrnuje odebrání anamnézy, odběr krve na stanovení PlGF, správné změření TK a ultrazvukové stanovení pulsatilního indexu v uterinních arteriích. Všechna tato vyšetření jsou jednoduchá a u nás široce dostupná,“ vysvětlila MUDr. Belošovičová a zároveň upozornila na to, že tento screening není v Česku plošně zaveden. Snahou nejen lékařů je tento stav změnit. Podporou v této oblasti je i spolupráce s Nedoklubkem na kampani, jejímž cílem je zařazení screeningu preeklampsie mezi standardní součásti prvotrimestrálního screeningu.

Na screening navazuje mimořádně účinná prevence

MUDr. Belošovičová uvedla, že pozitivní vliv prevence na perinatální výsledky je jednoznačně doložen, a představila dvojitě zaslepenou prospektivní studii ASPRE (Rolnik, 2017). Její výsledky prokázaly, že podání 150 mg kyseliny acetylsalicylové (ASA) ženám s vysokým rizikem snižuje výskyt preeklampsie před 32. týdnem o 90 procent a předčasné porody před 34. týdnem o více než 80 procent. „To znamená, že jsme schopni identifikovat 90 procent rizikových žen, nabídnout jim jednoduchou, levnou a bezpečnou prevenci a snížit výskyt preeklampsie o 80 procent,“ zdůraznila. Novorozenci matek, které ve studii dostaly placebo, se rodili významně dříve než děti matek užívajících ASA. Oddálení rozvoje preeklampsie umožnilo novorozencům přijít na svět později. Rozdíl v kumulativním počtu dnů na JIP je mezi oběma skupinami zcela zřejmý. „Prevence je navíc výrazně nákladově efektivní, neboť péče o nedonošené děti velmi zatěžuje zdravotní systém, zatímco ASA na celé těhotenství stojí přibližně 300 Kč.“

Kde tedy stojíme nyní a kam chceme směřovat

„Máme k dispozici vysoce účinný screening i prevenci, máme dostupné vybavení i kvalifikovaný personál. Screening však stále není plošný. Není uveden v doporučených postupech České gynekologicko‑porodnické společnosti ČLS JEP jako standardní vyšetření a není ani stanoveno, kdo jej má provádět a za jakých podmínek. V praxi ho tak provádí prakticky kdokoli a jakkoli, bez jednotných standardů a kontroly kvality,“ uvedla MUDr. Belošovičová informace k současnému stavu.

„Chceme, aby byl prvotrimestrální screening nabídnut všem těhotným ženám a aby součástí byl i screening preeklampsie. Jedním z kroků kupředu je naše kampaň ve spolupráci s Nedoklubkem, která cílí jak na odborníky z různých oborů, tak na širokou veřejnost a těhotné ženy, aby toto vyšetření aktivně vyžadovaly. Doporučený postup pro screening v prvním trimestru je nyní v publikačním řízení v časopise Aktuální gynekologie a porodnictví a měl by být během několika týdnů dostupný. Ve spolupráci s Nedoklubkem připravujeme také seznam center, která splňují požadovanou úroveň kvality, tzn. provedení kompletního quadruple testu, screening prováděný lékaři s platnou licencí FMF London, výpočet rizik v certifikovaném programu a dostupnost biochemie při samotném ultrazvuku, aby žena dostala konzultaci a doporučení,“ uzavřela svoje sdělení MUDr. Belošovičová.

Předčasný odtok plodové vody

Předčasný odtok plodové vody před termínem porodu (PPROM, Preterm Prelabor Rupture of Membranes) se vyskytuje asi u dvou až tří procent těhotenství do 37. týdne. Previabilní PPROM před 24. týdnem má incidenci kolem 0,3–0,4 procenta, ale údaje pro hranici 22. týdne jsou v literatuře nedostatečné. Jde o stav, který je závažný jak pro plod, tak pro matku, kdy hrozí potrat/předčasný porod, plicní hypoplazie dítěte i riziko infekce u matky.

„V případě této závažné komplikace těhotenství je snahou lékařů dát ženě co nejvíce informací, aby se mohla kvalifikovaně rozhodnout o dalším postupu. Donedávna byla v tak časných týdnech častěji doporučována terminace těhotenství. Dnes už je známo, že ne všechna tato těhotenství mají jednoznačně špatnou prognózu, a opíráme se především o vlastní data, protože tato diagnóza je vzácná a výsledky jednotlivých center jsou velmi rozdílné,“ řekla MUDr. Kateřina Macková, Ph.D., lékařka KGPN 1. LF UK a VFN Praha.

„V našem perinatologickém centru sledujeme ženy s PPROM do 21+6 týdne těhotenství ambulantně. Od 22+0 týdne pacientky přijímáme k hospitalizaci, protože komplikace mohou nastat náhle. Podáváme kortikosteroidy k maturaci plic, zajišťujeme neuroprotekci a podle potřeby tokolýzu či antibiotika. Porod plánujeme společně s neonatology, většinou s přítomností mobilního resuscitačního týmu. Ve většině případů volíme císařský řez, protože děti po časném odtoku bývají často v nevýhodných polohách a snažíme se minimalizovat porodní trauma,“ shrnula MUDr. Macková organizaci péče na KGPN Praha.

Co ukázala data za 15 let?

„Cílem naší retrospektivní observační studie s párovanými kontrolami bylo zhodnotit a porovnat mortalitu, respirační morbiditu, další závažné morbidity a dvouleté výsledky u dětí po PPROM před 22+0. Do studie jsme zařadili 58 novorozenců narozených po PPROM <22+0 týdnů a 58 párovaných kontrol bez odtoku plodové vody. Průměrný odtok nastal kolem 20. týdne a porody probíhaly v průměru v 27+1 týdnu. Sedmdesát šest procent těchto dětí se rodilo císařským řezem,“ přiblížila data z místní studie a shrnula její výsledky:

• V přežití bez závažné neonatální morbidity se neprokázal rozdíl mezi skupinami. Bez závažné neonatální morbidity přežilo 62 procent živě narozených dětí po PPROM před hranicí viability.
• Celková morbidita i mortalita byly srovnatelné s kontrolami.
• Jediným výrazně odlišným parametrem byla respirační morbidita, která byla vyšší ve skupině s PPROM. Zahrnovala vyšší výskyt bronchopulmonální dysplazie stupně 2 a prodlouženou závislost na kyslíku. Tato vyšší respirační zátěž odpovídá patofyziologii dlouhodobého oligohydramnia.
• Po dvou letech jsme hodnotili psychomotorický vývoj u 33 dětí s PPROM a 34 kontrol. Normální vývoj mělo 85 procent dětí po časném PPROM, což je srovnatelné s kontrolní skupinou. Tento dlouhodobý výsledek považujeme za mimořádně povzbudivý.

Příběh se šťastným koncem

A že ani velmi časný odtok plodové vody není vždy ztracený případ, dokládá případ ženy s odtokem plodové vody v 17. týdnu těhotenství. Ve 36. týdnu porodila plánovaným císařským řezem zdravého chlapečka, který byl propuštěn za deset dní. Žena si vždy zaslouží informaci, že její situace nemusí být bez­na­děj­ná.

Jaké jsou možnosti fetální terapie v současné době?

„V době mého nástupu do ÚPMD (2012) se u nás prováděla v podstatě jen am­nio­cen­té­za a zřídka kordocentéza. Česká republika byla v oblasti fetální terapie přibližně dvacet let pozadu za vyspělými státy. Řada diagnóz tehdy končila úmrtím plodu, což se bralo jako nevyhnutelné. Klíčové pro náš posun bylo navázání spolupráce s profesorem Deprestem z belgického centra, které je světovým lídrem v této oblasti. Díky tomu jsme postupně zavedli celou škálu výkonů, které bych chtěl krátce představit,“ řekl MUDr. Lubomír Hašlík, Ph.D., vedoucí lékař oddělení fetální medicíny, vedoucí pracoviště Centra prenatální diagnostiky Gynekologicko‑porodnické kliniky 3. LF UK a ÚPMD, Praha.

Cílem nejčastější operace, tedy laserové ablace placentárních spojek, je přerušení cévních spojek na placentě mezi jednovaječnými dvojčaty pomocí laserového paprsku. Tyto spojky jsou podstatou transfuzního syndromu (twin‑to‑twin transfusion syndrom, TTTS), kdy dochází k přesunu neboli transfuzi krve od jednoho dvojčete (dárce) ke druhému (příjemce). Výsledkem pak je, že jeden z plodů má výrazně malé množství plodové vody a tekutin v těle, zatímco druhý plod má plodové vody a tekutin nadbytek – je oběhově přetížený. Tyto nenarozené děti jsou tedy ohroženy odumřením jednoho či obou plodů v děloze či předčasným porodem ve velmi nízkém týdnu těhotenství. Pravděpodobnost přežití obou plodů je kolem 78 procent, přežití alespoň jednoho plodu pak více než 87 procent.

Druhým nejčastějším výkonem u jednovaječných dvojčat je bipolární okluze pupečníku. U tohoto výkonu je nutné uzavřít tok v pupečníku u jednoho z plodů na základě závažné diagnózy. Mezi ně patří těžká vrozená vada neslučitelná se životem, těžký stupeň poruchy růstu nebo obecně jakýkoli patologický stav u jednoho z plodů, který ohrožuje celé těhotenství.

Vzácnou diagnózou je sekvence reverzní arteriální perfuze, kdy jedno z dvojčat není životaschopné a druhé mu „pumpuje“ krev, což vede k srdečnímu selhání. Zde se provádí radiofrekvenční ablace cév, která tok krve u neživotaschopného plodu zastaví a umožní druhému dítěti přežít. Dvě třetiny těchto těhotenství končí po 32. týdnu.

Dalšími výkony jsou nitroděložní operace jednočetných těhotenství, například operace při uzávěru nebo zúžení močové trubice plodu, operace sakrokokcygeálních teratomů, hrudních výpotků (chylotorax), amniálních pruhů a diafragmatických hernií.

„Poslední oblastí, do níž vstupujeme, jsou fetální operace spina bifida. Ty se zatím provádějí ve spolupráci s belgickým centrem, a to buď otevřenou technikou, nebo miniinvazivním přístupem. Uzavření defektu výrazně zlepšuje neurologickou prognózu a ÚPMD má již první české pacientky s velmi dobrým výsledkem,“ uvedl MUDr. Hašlík.

Fetální terapie představuje nejdynamičtěji se rozvíjející oblast současné perinatologie. Jejím cílem je léčit plod ještě před narozením, a tím zlepšit jeho prognózu i kvalitu života po porodu.

Když algoritmus pomáhá porodníkovi aneb AI v perinatologii

„Je dobře známo, že umělá inteligence v posledních letech proniká do všech oblastí našeho života, včetně zdravotnictví. Tato oblast je k jejímu využití přímo predisponována, protože zde vzniká 60–70 procent všech celosvětově generovaných dat, a perinatologie v tomto směru není výjimkou,“ řekl MUDr. Martin Hynek z KGPN 1. LF UK a VFN Praha.

„Jedná se o data ze zobrazovacích metod (ultrazvuk, magnetická rezonance), laboratorní výsledky, komplexní anamnestické informace a celou řadu dalších parametrů. Pro lidský mozek představuje takové množství dat vysokou kognitivní zátěž, což může vést k rozdílům v rozhodování jak mezi jednotlivými lékaři, tak mezi našimi predikcemi a skutečným klinickým stavem,“ vysvětlil a dodal, že umělá inteligence může v těchto situacích významně pomoci.

„Neměli bychom ji vnímat jako konkurenci, ale jako spolehlivého kolegu či rozhodovací oporu. Je neúnavná, pracuje nepřetržitě a poskytuje schopnost identifikovat jemné vzorce a odchylky v rozsáhlých a komplexních datech, kterých si lidský pozorovatel nemusí všimnout,“ pokračoval ve výčtu pomoci poskytované AI.

Umělá inteligence v ultrazvukové diagnostice

Zde již AI systémy skutečně pronikly do rutinní praxe. Základem v ultrazvukové diagnostice je biometrie plodu, nezbytná pro přesné posouzení růstu. Zde dokážou moderní AI systémy pracovat s menší variabilitou, jsou efektivnější, zkracují tak dobu vyšetření a jejich měření je objektivnější. Systémy provádějí měření v reálném čase a jsou schopny získat desítky až stovky měření během jediného vyšetření. Přesnost je tak výrazně vyšší než u tří ručních měření, která se běžně provádějí.

„Sonografisté jsou zatíženi tzv. kognitivním zkreslením očekávání. Vědí‑li, že má plod odpovídat určitému gestačnímu stáří, mají tendenci měření podvědomě přizpůsobovat očekávanému výsledku. Až 30 procent plodů je pak chybně klasifikováno jako LGA (large for gestational age) nebo SGA (small for gestational age). AI dokáže toto zkreslení eliminovat,“ vyzdvihl další podporu AI MUDr. Hynek.

Přesnější odhad gestačního stáří a rutinní UZ vyšetření

AI rovněž umožňuje přesnější odhad gestačního stáří: zatímco odchylka u standardní biometrie činí přibližně pět dní, AI modely ji dokážou snížit na cca 3,5 dne, především u plodů s růstovou restrikcí (FGR). Dalším významným přínosem je automatické zpracování objemových dat (3D/4D). Po sejmutí objemu například hlavičky systém automaticky vyhledá standardní roviny a vykoná požadovaná měření během několika sekund.

AI také pomáhá při rutinních screeningových ultrazvucích, kde automaticky identifikuje a archivuje standardizované roviny. Hlídá jejich kvalitu podle mnoha kritérií, čímž snižuje nároky na soustředění a zkracuje dobu vyšetření až o 40 procent. Rozvíjejí se také systémy pro detekci fyziologických i patologických struktur, kdy například v hodnocení CNS dokážou automaticky anotovat základní anatomické struktury a upozornit na jejich odchylky (např. dilataci postranních komor).

Predikce preeklampsie, předčasného porodu a růstové restrikce

Umělá inteligence může výrazně přispět k predikci klíčových rizik perinatologické péče – preeklampsie, předčasného porodu a fetální růstové restrikce. Přestože je výzkum stále v relativně rané fázi, výsledky jsou velmi slibné.

U preeklampsie jsou AI modely schopny simultánně posuzovat desítky parametrů. V metaanalýzách dosahují vysokých hodnot AUC (area under the curve), tedy přesné schopnosti odlišit patologii od fyziologie, často s 95–97% úspěšností. Některé práce dokonce ukázaly, že pouhé hodnocení struktury placenty na MR umožňuje pomocí AI predikovat preeklampsii s velmi vysokou přesností. V predikci FGR systémy kombinující anamnestické, biochemické a dopplerovské údaje rovněž dosahují výborných výsledků.

Výzvy a omezení AI v perinatologii

Umělá inteligence přináší do perinatologie významné možnosti, ale zároveň řadu výzev. Zcela zásadní je kvalita dat, na kterých jsou modely trénovány.

„AI je totiž vždy jen tak dobrá, jak dobrá jsou vstupní data,“ zdůraznil MUDr. Hynek. Pro spolehlivou klinickou použitelnost jsou proto nezbytné rozsáhlé reprezentativní databáze zahrnující různé výrobce ultrazvukových zařízení i populační diverzitu. Stejně důležitá je validace na nezávislých souborech, protože modely často vykazují pokles výkonu mimo prostředí, ve kterém byly natrénovány. Celá oblast se navíc dosud opírá převážně o retrospektivní analýzy, takže prospektivní studie představují klíčový krok pro další rozvoj.

Významnou otázkou je také vysvětlitelnost modelů. Moderní hluboké neuronové sítě často fungují jako „černá skříňka“, což může snižovat důvěru lékařů i pacientů, kteří potřebují rozumět tomu, proč algoritmus určitou diagnózu navrhl. Proto je stále naléhavější potřeba vývoje vysvětlitelných AI („explainable AI“). K tomu se vážou i další etické a právní aspekty, například informovaný souhlas, ochrana a správa citlivých reprodukčních dat či otázka odpovědnosti v případě chybného rozhodnutí AI. Je nutné vyjasnit regulační rámec a zajistit, aby byly AI systémy posuzovány a schvalovány obdobně jako zdravotnické prostředky, včetně kontroly možného zkreslení.

Do budoucna lze očekávat, že umělá inteligence významně podpoří přesnější detekci vrozených vad, zlepší predikci rizikových stavů, urychlí a standardizuje vyšetřovací postupy, usnadní rozhodování o včasných intervencích a umožní personalizovanou péči.

„AI nás v současnosti rozhodně nenahrazuje; naopak ji můžeme chápat jako partnera, který zvyšuje přesnost, konzistenci a bezpečnost klinických rozhodnutí. Jsem přesvědčen, že spolupráce perinatologa a umělé inteligence povede k ještě kvalitnější a cílenější péči o matku a dítě,“ vyjádřil svůj postoj k používání AI v perinatologii MUDr. Hynek.

Transport in utero a systém centralizace předčasných porodů

MUDr. Petr Janků, Ph.D., vedoucí lékař Perinatologického centra intenzivní péče FN Brno považuje transport in utero za jeden z klíčových pilířů úspěchu české perinatologie. „Schopnost převézt těhotnou ženu před porodem do specializovaného centra a zajistit jí tam komplexní intenzivní péči – porodnickou i neonatologickou – je pravděpodobně nejdůležitějším z faktorů, které stojí za vynikajícími perinatálními výsledky v České republice,“ řekl a zároveň dodal, že je nezbytné tento systém udržet, protože současné změny v oblasti porodnictví mohou jeho fungování potenciálně narušit.

Třístupňová péče o rodící ženy

Systém péče v České republice je třístupňový. Základními poskytovateli jsou porodnice tzv. první, primární úrovně. Ty poskytují základní péči o nízkorizikové rodičky a děti narozené v termínu porodu. Jejich síť je dostatečně hustá a měla by být dostupná každé rodičce v blízkosti jejího bydliště.

Druhou úrovní jsou perinatologická centra intermediární péče (PCIMP). Tato zařízení centralizují předčasné porody od 31+0 týdne. PCIMP tvoří v systému perinatologické péče nezastupitelnou část sítě poskytovatelů zdravotních služeb v oboru perinatologie.

Třetí a nejvyšší úrovní jsou perinatologická centra intenzivní péče (PCIP). Tato centra zajišťují nepřetržitou vysoce specializovanou péči v oborech gynekologie a porodnictví a neonatologie. PCIP se soustředí na centralizaci předčasných porodů v gestačním stáří především od 23+0 do 31+0, koncentraci závažných těhotenských komplikací a patologií, včetně poporodní následné péče, zaměřuje se na vrozené vývojové vady diagnostikované prenatálně a další stavy s možným vitálním ohrožením ženy nebo plodu.

Díky tomuto systému je centralizace předčasných porodů v České republice na velmi vysoké úrovni.

Budoucnost systému perinatologické péče

„Do budoucna bude klíčové reagovat na pokles porodnosti, který zásadně ovlivňuje udržitelnost celého systému. Pravděpodobně bude nutné přistoupit k určité redukci počtu perinatologických center intenzivní péče, což bude proces složitý a citlivý,“ uvedl MUDr. Janků s tím, že je nezbytné, aby se na něm podíleli odborníci, Ministerstvo zdravotnictví i další relevantní instituce tak, aby byla zachována vysoká úroveň perinatální péče. „Nutné je rovněž adekvátní financování na úrovni úhrad zdravotní péče, kvalitní komunikace s jednotlivými nemocnicemi, provádění pravidelných auditů a práce s detailními regionálními daty. Odborné výsledky je třeba chránit, zajistit financování a získat dostatečnou politickou podporu,“ vysvětlil a podotkl, že pokles porodnosti si nepochybně vyžádá úpravy systému.