Představujeme Koalici pro zdraví
Paní Jana Petrenko vystudovala před 37 lety FAMU a v roce 1969 odjela do USA. V Hollywoodu, kam byla původně pozvána, se jí nelíbilo; než si ale vydělala na letenku zpět, potkala pana Petrenka, provdala se za něj a zůstala v USA až do roku 2001. Začala pracovat pro ABC News, nejprve jako střihačka, nakonec však vystoupila až na pozici „International Business Executive“ a mj. vybudovala pro ABC televizní stanici v Maďarsku. V roce 2001 se rozhodla trávit více času v Čechách. Ale protože je člověkem velmi aktivním, začala na půdě Senátu České republiky organizovat semináře o zlepšení podnikatelského prostředí v České republice. V roce 2002 se setkala s Rogerem Mayem, který v té době byl ve vedeni MAFS, a v rozhovoru o českém zdravotnictví se shodli, že zdaleka není ideální. „Co uděláš pro to, aby se zlepšilo?“ zeptal se jí partner v diskusi. A ona odpověděla – můžu udělat v senátu konferenci o financování zdravotnictví. A byl to úspěch – místo dlouhých nářků zde byl v jednotlivých příspěvcích nastolen problém a navrženo řešení. Pak postupně získávala další informace, seznamovala se s novými lidmi; začala se rodit idea vytvoření organizace ktera by sloužila pacientským sdružením. Společně s prof. Jiřím Vorlíčkem, jako jedním z iniciátorů této myšlenky, Mgr. Tomášem Cikrtem a Mgr. Janem Lormanem založili jako obecně prospěšnou společnost Koalici pro zdraví. Datem jejího vzniku je 24. červenec 2004 a my tedy máme možnost v rozhovoru s Janou Petrenko bilancovat zhruba roční činnost.
Z čeho jste při zakládání Koalice vycházeli?
Z toho, že nikdo zde nepotřebuje a nechce nějakou zastřešující organizaci a že pokusy v tomto směru v minulosti selhaly – jednotlivé pacientské organizace prostě chtějí hovořit každá za sebe. Proto jsme jim nabídli, že jsme ochotni za ně dělat to, co oni sami nechtějí, nemohou nebo nemají čas či sílu dělat. Vyjednávat za ně se státními orgány, dělat lobbing doma i v zahraničí atd. Pacientské organizace, které skutečně fungují a pomáhají nemocným, nemají mnoho času a možností starat se o to, co se děje v senátu či v poslanecké sněmovně, na ministerstvu zdravotnictví či v pojišťovně. Vycházela jsem z toho, že není důležité, co si myslí Koalice, ale co si myslí pacientské organizace – a úkolem Koalice by mělo být posunovat jejich myšlenky, názory a potřeby dále. Za důležité jsem pokládala i to, aby zde existoval silný partner zastupující pacientské zájmy v jednání se státními orgány, respektive subjekt, který pro takové jednání nalezne představitele příslušné pacientské skupiny a vyšle ho tam. V Koalici, která je naprosto demokratická, jsou všechny členské organizace rovnocenné.Kde jste získali prostředky pro zahájení své práce?
Díky svým předchozím zkušenostem z USA jsem začala pátrat po možnostech grantů a zjistila, že nadace společnosti PfizervypsalagrantyproEvropu.To jsem se dozvěděla v pondělí, v úterý už byly v New Yorku na příslušných místech mé návrhy a do dvou týdnů jsme měli peníze. Od té doby jsme získali řadu dalších partnerů a sponzorů – jejich seznam lze nalézt na našich webových stránkách.Kdy a jak jste se obrátili na pacientské organizace a nabídli jim členství v Koalici?
Vůbec prvním úkolem bylo existující pacientské organizace podle diagnóz zmapovat. Na prvním setkání s několika z nich v červnu loňského roku jsme se pak pokusili zjistit, co je jejich hlavním problémem. A když se ukázalo, že jsou to finance,uskutečnilijsmevčervenci 2004 seminář o financovánípacientských organizací sponzorovaný hotelem Renaissance – té se již zúčastnilo na 80 účastníků. Jakmile představitelé těchto organizací získali jistotu, že sledujeme jejich zájmy a děláme pouze to, na čem se s nimi dohodneme, získávali jsme postupně jejich důvěru i nové členy – dnes již máme 46 členských organizací. Členství v Koalici je bezplatné, nezávazné a otevřené všem. Snažíme se být se všemi soustavně v kontaktu, který zajišťuje především moje kolegyně Mgr. Ševčíková.Jste energická a umíte jít za svým cílem, na druhé straně vystupujete velmi diplomaticky – jak se vám daří balancovat mezi tolik různorodými zájmy a subjekty?
Já jsem především realista a pragmatik. Nevěřím, že věci jsou jen černé nebo jen bílé, a snažím se vždy najít nejlepší řešení v dané chvíli. Pokud se nepodaří dosáhnout všeho, co jsme chtěli, hned teď, nepovažujeme to za neúspěch, nýbrž za začátek cesty. Nelze vycházet jen z předpisů či vyhlášek, protože ve zdravotnictví jde o člověka, navíc o člověka nemocného, a lidský aspekt je nejen nejdůležitější, ale také nejsložitější. Musíme vycházet z reálné situace a snažit se ji postupně měnit.Jaké další akce jste již stihli zorganizovat?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2005, strana 23
Zdroj: