Přehled léčby močové inkontinence u žen

Úvod
Inkontinence moči se stala globálním ekonomickým problémem. Její detabuizace a snaha vyspělé společnosti vytvářet podmínky pro přiměřenou kvalitu života inkontinentních osob přináší náklady doslova astronomické. Koncem 90. let uvádí kupříkladu Spojené státy americké částku přes 20 miliard ročně, do které jsou zahrnuty nejen přímé náklady spojené s diagnostikou a léčbou, ale také náklady nepřímé, jako ušlý zisk, ztráta společenského uplatnění, asistenční služby a další. Je známo, že více než polovinu nákladů tvoří ve většině zemí hygienické antiinkontinentní prostředky, teprve na dalších místech jsou léky, operační materiály aj. Ekonomická náročnost léčby je dána především prevalencí tohoto onemocnění, kdy zejména u žen po 60. roce se uvádí výskyt u více než 20 % této populace. Dle našich zjištění je v domovech důchodců, na odděleních následné péče a na jiných geriatrických pracovištích 65–90 % inkontinentních žen. Mezinárodní společnost pro kontinenci (ICS) a její standardizační výbor během let svého působení (od roku 1973) navrhly několik klasifikací. Z praktického hlediska připadá v úvahu stále především rozlišení stresové a urgentní formy inkontinence, zvláštní přístup vyžadují smíšené formy. Výsledek léčby je přímo úměrný úsilí, které je vynaloženo na diagnostiku. Adekvátní indikace léčby je tedy tím nejdůležitějším krokem. Postupy mají být na jedné straně co nejpreciznější, na druhé straně racionální a ekonomicky přijatelné. Otázkám diagnostiky a léčby inkontinence věnovala značný prostor i letošní celostátní konference České gynekologicko-porodnické společnosti „Postupy lege artis II“ v Hradci Králové, jejíž závěry byly vydány tiskem. Byly zde prezentovány základní diagnostické přístupy, spočívající ve vyloučení evakuační poruchy, vyšetření detrusorové funkce a testování uzávěrového mechanismu močové trubice, a zejména pak zkušenosti předních odborníků s konzervativní a operační léčbou. Terapie urgentní inkontinence
Vymezení poruchy
Únik moči po předchozím imperativním nucení na moč, kterému pacientka nedokáže vyhovět. Diagnostika je na základě anamnézy (časté močení, urgence, nykturie – v tomto se překrývá s pojmem „hyperaktivní měchýř“), z mikčních karet a dotazníků. Specializovaným vyšetřením je cystometrie, která odliší typ senzorický a motorický. Typ motorický se vyznačuje detrusorovými kontrakcemi. Klinicky oba typy odlišit nelze. U těžších forem, zejména nereagujících na běžnou léčbu, je nutná endoskopie měchýře s možností biopsie k vyloučení závažných patologií měchýře (uroteliální dyplazie, tumory).
Přehled léčebných metod
Léčba urgentní inkontinence je převážně symptomatická, opět převážně konzervativní. Celkový přehled možností léčby urgentní inkontinence uvádíme v tabulce 1.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 8/2005, strana 69

Zdroj: