Prevalence bronchiálního astmatu u dětí již ve světě nestoupá
Úvod
Výkonný výbor Globální iniciativy pro astma uveřejnil v letech 2003 a 2004 pesimistické zprávy o dosavadních výsledcích studií, které se týkají výskytu bronchiálního astmatu ve světě.1,2 Podle těchto závěrů se výskyt astmatu ve světě za posledních zhruba 10 let zdvojnásobil ze 150 na 300 milionů lidí a o dalších 100 milionů se může zvýšit do roku 2025. Podle Světové zdravotnické organizace umřelo ve světě v roce 2003 na astma 239 000 lidí a podíl astmatu na všech úmrtích je 0,4 %.
K těmto závažným jevům lze přidat ještě pesimističtější: dle výsledků z některých zemí se zvýšil výskyt příznaků astmatu za posledních třicet až čtyřicet let třikrát a vícekrát (např. v Anglii a v Austrálii). Tento vzestup je (překvapivě) hrozivý, např. u školních dětí v Norsku, neboť zde životní prevalence astmatu stoupla z 3,1 % v roce 1981 na 20,2 % v letech 2001–2004. Výsledky řady studií nelze mezi sebou ve světě porovnávat, neboť jsou provedeny různou metodikou a jen v málo zemích existují studie opakovaného dlouhodobého sledování stejnou metodikou. V uvedených publikacích1,2 se také zdůrazňuje, že hodnocení výskytu astmatu podle pískotů, které uvádí jednotlivý nemocný, ještě neznamená astma (např. při nachlazení). Zkreslené výsledky mohou být nejčastěji v případech tzv. životní prevalence astmatu (výskyt kdykoli v dosavadním životě). Proto se nejvíce cení posuzování tzv. prevalence roční (současné) v roce prováděné studie. V další části práce bude ukázáno, že perspektiva výskytu astmatu začíná být příznivější. Nejlépe je to doloženo výsledky prevalence astmatu u školních dětí v různých oblastech světa.
Změny trendů prevalencí astmatu dětí
Podle studií zhruba od roku 1995 se v některých zemích vývojový trend prevalence astmatu začíná měnit. Mnohdy nedochází již k vzestupu prevalencí, ale dokonce je patrný pokles. Tyto výsledky se objevují hlavně po roce 2000 (Švýcarsko, Anglie, Austrálie, Hongkong, Itálie, Korea).
Výsledky v uvedených zemích jsou provedeny na dostatečných počtech a jsou kvalitně dokumentovány také v dalších podkladech nezbytných pro validní studie.
Velká Británie
Z obsáhlých anglických studií vyplývá, že na britských ostrovech od r. 1995 do roku 2002 klesla prevalence pískotů v hrudníku,4 nebo že se dle poslední studie v Aberdeenu již prevalence astmatu podstatně nemění. Údaje o prevalenci astmatu se týkají 12–14letých dětí z britských ostrovů,4 u nichž bylo provedeno dotazníkové šetření, jehož jádrem byl stejný dotazník jako při studii ISAAC.6 Pozoruhodně veliká sestava přes 30 000 dotázaných pomocí stejné metodiky je z jihovýchodní Anglie, Skotska, Walesu a z dalších anglických ostrovů.4 Poklesy prevalencí byly ve všech uvedených oblastech. Ve Skotsku více než čtyři ataky pískotů za rok poklesly z 11,6 % v roce 1995 na 6,4 % v roce 2002.
Také v Aberdeenu s 35letým sledováním od roku 1964 do roku 1999 při sledování prevalence dětí stejnou metodikou dochází ke změnám, z nichž je sestavena.
Od roku 1994 do roku 1999 se prevalence astmatu zvýšila u 9–12letých dětí jen o 15 %, zatímco od roku 1989 do roku 1994 o 69 % a od 1964 do roku 1994 byla 3–4krát vyšší. Rozdíly mezi rokem 1994 a rokem 1999 jsou statisticky nevýznamné. Pozoruhodné je také zjištění, že nadále stoupá prevalence astmatu a polinózy, což podporuje riziko možného dalšího vzestupu prevalence imunologicky podmíněného astmatu. V těchto studiích probíhajících 35 let se také postupně snižuje převaha prevalence astmatu chlapců nad dívkami a v roce 1999 se téměř vyrovnává.
V roce 2006 byla publikována dvě anglická sdělení dokazující, že při třech opakujících se zjišťováních u 7–8letých dětí7 a u 12letých dětí8 nadále prevalence astmatu stoupá.
V jižním Londýně byla zjištěna prevalence záchvatů astmatu nebo pískotů 11,1 % v roce 1978, 12,9 % v roce 1991 a 17,8 % v roce 2002, přičemž rozdíl z roku 1991 a 2002 je statisticky významný (p < 0,001). I když v další studii z jižního Walesu byly sestavy menší, u 12letých dětí i zde docházelo k výraznému zvyšování prevalence astmatu a jiných alergických onemocnění. Od roku 1998 se zde také zdvojnásobila spotřeba inhalačních léků, z toho u inhalačních kortikoidů se spotřeba zvýšila dokonce čtyřikrát.
Závěr: vysoká prevalence astmatu školních dětí většinou mírně klesá nebo se stabilizuje, ojediněle stoupá.
Austrálie
V Melbourne uskutečnili v roce 1993 a 2002 srovnávací studii vycházející z dotazníku ISAAC a připojili migrační otázky.9 Doplnili tím dosavadní výsledky 26 populačních studií v Austrálii v 2. polovině 20. století, které – ač různou metodikou – dokazovaly zvyšování prevalence astmatu o 1,4 % za rok. U 6 a 7letých dětí vyplňovali dotazník rodiče, návratnost byla 82 %. Roční pískoty poklesly v roce 2002 o 26 % proti roku 1993 (z 27,2 na 20 %), rozdíl mezi dívkami a chlapci téměř nebyl, prevalence alergické rýmy a ekzému však nadále stoupaly. Vysvětlení této diskrepance chybí. Snížilo se zároveň procento urgentních návštěv z 3,6 na 2,3 %, hospitalizací z 1,7 na 1,1 %, zvýšilo se pravidelné podávání inhalačních kortikoidů z 34,5 na 40,9 %. U rodičů dětí a mladistvých signifikantně stoupla prevalence astmatu a alergické rýmy. Matky u obou skupin testovaných přestávaly v průběhu sledování statisticky významně kouřit (ze 34 na 28 % a z 35 na 31 %). Děti ve věku 13 a 14 let kouřily v 8,7 % v letech 1991–1995 a v roce 2002 o něco více – 9,3 %. Výsledky studie z Melbourne potvrzuje práce z oblasti vzdálené 800 km od Sydney v roce 2004. Zatímco od roku 1982 do roku 1992 se prevalence astmatu a atopie výrazně zvýšila, v dalším období, tj. do roku 2002 se již nezvyšuje, ale mírně klesá. Výsledky této studie 8–11letých v rozpětí 20 let jsou navíc podpořeny mírným poklesem bronchiální hyperreaktivity i sledováním spotřeby inhalovaných léků a vyšetřením kožních testů.
Itálie
Dotazníková studie byla provedena ve stejných školách v Římě stejným způsobem – dotazy rodičům dětí ve věku 6–14 let.11 Zatímco životní prevalence výrazně stoupla z 5,0 % v roce 1974 na 11,6 % v roce 1992 (p < 0,001), v roce 1998 byla téměř stejná (11 %, NS). Rozdíly mezi 6–9letými a 10–13letými byly nepodstatné. Rozsáhlé další italské studie z šesti měst s počtem obyvatel nad 500 000 včetně Říma použily dotazník ISAAC u 6–7letých (n = 16 115), 13–14letých (n = 11 287) a v letech 1994–1995 bylo vyšetřeno 19 723 a v roce 2002 10 267 ve věku 13–14 let. Ani v jedné věkové kategorii nebyly zjištěny podstatné změny ve výskytu pískotů u roční nebo životní prevalence (nárůst prevalence o 0,8 %, pokles životní prevalence o 0,6 %), avšak významný vzestup byl u alergických rým a ekzému.
Závěr: vysoká prevalence ve věku 6–14 let se v letech 1994–2002 již podstatně nemění.
Nizozemsko
V Nizozemsku se roku 1967 provádí ve čtyřletých intervalech zjišťování prevalencí definovaného astmatu. 13 Od roku 1967 do roku 1983 činila prevalence astmatu ve všech věkových kategoriích 0–14 let, 15–24 a 25–44 let kolem 1 %. Potom přichází rychlé zvyšování, v roce 1999 u dětí do 14 let na 5 %, ve věku 15–24 na 4 % a od 25 do 44 let na 3 %. U dětí a u 15 až 24letých se však prevalence ke konci devadesátých let (1997–2001) stabilizuje nebo mírně snižuje. Vysvětlení všech změn je spekulativní, ale zdá se, že nejspíše byl postupný vzestup způsoben hlavně zlepšenou diagnostikou a posléze pokles včasnou a dostatečnou léčbou inhalačními kortikoidy. Publikace z roku 2005 ukazuje, že v Nizozemsku došlo při poklesu jednoho nebo více příznaků astmatu ze 17,4 % v roce 1989 na 13,5 % v roce 2001, ale spotřeba inhalačních kortikoidů u dětí s pískoty vzrostla ve stejném období ze 40 % na 56 %.
USA
V USA se sleduje prevalence astmatu každoročně od roku 1980 dotazem na životní a roční prevalenci takto: životní prevalence znamená pozitivní odpověď na otázku: „Řekl vám někdy lékař, sestra nebo jiný zdravotník, že máte astma?“ Za (současné) astma je považována pozitivní odpověď na pokračování dotazu: „Máte astma nadále v posledních dvanácti měsících?“ Tento dotaz byl u astmatu v roce 1997 upraven takto: „Měl jste v posledních 12 měsících jeden nebo více astmatických záchvatů?“
Prevalence astmatu dětí se sleduje ve dvou věkových kategoriích: 0–4 roky a 5–14 let. Prevalence astmatu v USA stoupla od roku 1980 do roku 1995 a poté v letech 1996–1999 se prevalence stabilizuje. Do čtyř let věku stoupla od roku 1980 do roku 1995 z 2,3 % na 6 % a v dalších letech se stabilizuje mezi 4–6 %. Ve věku 5–14 let byl téměř lineární vzestup od roku 1980 ze 4,5 % na 8,2 % v roce 1995. V roce 1996 byl zaznamenán pokles na 7 % a v dalších třech letech na 5,6–6 %. Pokles si lze vysvětlovat změnou definice astmatu. V roce 2002 byla prevalence 8,3 %, přičemž chlapci měli nadále vyšší prevalenci (9,4 %) než dívky (7,1 %), v roce 2003 9,1 %, v roce 2004 8,8 %, přičemž ve věku 0–14 let byla prevalence vyšší – 9,2 %,15 v roce 2005 byla prevalence u dětí 8,9 %, tj. 6,5 milionu dětí s astmatem, zatímco tentýž rok byla prevalence u dospělých 7,2 %, tj. u 15,7 milionů Američanů.
Závěr: vysoká prevalence příznaků astmatu je zhruba v letech 1996–2005 stabilizovaná.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci Suppl. 1/2007, strana 47
Zdroj: