Prevence karcinomu děložního hrdla

Koncem ledna 2008 proběhl v E vropském parlamentu v Bruselu týden prevence karcinomu děložního hrdla pod názvem Můžeme zachránit více životů? Reflexí na tuto iniciativu byl parlamentní seminář uspořádaný dne 28. 2. v P raze na půdě Parlamentu ČR ve spolupráci s L igou proti rakovině a E uropean Cervical Cancer Association (ECC A).

Karcinom cervixu patří celosvětově k druhému nejčastějšímu nádorovému onemocnění u žen, na které každý den přes veškeré terapeutické pokroky umírá ve světě na 740 žen, v E vropě kolem 80 a v České republice nejméně jedna žena. Přitom karcinom děložního hrdla je jediné nádorové onemocnění, u něhož je znám původce. Bylo přesvědčivě prokázáno, že původcem jsou lidské papillomaviry, a proti jejich nejčastějším a nejnebezpečnějším typům 16 a 18 jsou dnes již vyvinuty očkovací látky, které dávají do budoucna naději na eradikaci infekce HPV.

V současné době se preventivní strategie karcinomu děložního hrdla zaměřují jednak na včasný záchyt lézí prostřednictvím organizovaného screeningu, a jednak, nově, na možnost plošného očkování mladých žen a dívek proti HPV. Témata primární a sekundární prevence byla samozřejmě i námětem uvedeného semináře.

Očkování je šance pro velký počet žen tímto typem nádoru vůbec neonemocnět. Znamená ale i obrovské náklady, pokud se uvažuje o plošné vakcinaci mladých dívek a žen ještě před tím, než se s lidským papillomavirem setkají. Přitom vakcinace neochrání současnou generaci sexuálně aktivních žen, je to výhled na 30 až 40 let do budoucna. Pro jakékoli politické seskupení (zvláště u nás) cíl příliš vzdálený, aby to bylo z populistického hlediska zajímavé. Pro váhavé a nerozhodné (specialisty) je dalším minusem, že očkování nechrání proti všem typům papillomavirů, že nevyléčí již probíhající infekci a nutnost přeočkování se teprve sleduje. Za situace, kdy pět zemí EU již začíná s programem plošného očkování proti HPV, se u nás odborníci ještě ani neshodli, zda očkovat ano, či ne!

Pokud jde o screening karcinomu děložního hrdla, v České republice platí Zákon o zdraví lidu z roku 1966, který říká, že každá žena má nárok jednou ročně na preventivní gynekologické vyšetření spojené s kolposkopií a cytologií. „Od té doby se na tuzemské strategii prevence cervikálního karcinomu nic nezměnilo. To, co před třiceti lety bylo možné považovat za moderní přístup, dnes ve srovnání s organizací screeningových programů ve vyspělých zemích působí značně obsoletním dojmem,“ píše prof. Žaloudík (viz Medical Tribune č. 7/2008, s. A5).

Ačkoli tedy v České republice probíhá rozsáhlý a nákladný program preventivních prohlídek, výsledky neodpovídají vynaloženému úsilí, neboť neexistuje organizovaný screening. Screeening není synonymum pro preventivní prohlídky! Onkopreventivní prohlídky jsou podle prof. Žaloudíka prováděny nesystematicky, panuje zde neujasněnost, neinformovanost, nezájem o vyhodnocení přínosu. V současnosti je screening cervikálního karcinomu asi dvacetkrát méně efektivní než screening karcinomu prsu, s kterým by mohl být srovnáván.

Podle dr. Tachezy, vedoucí Národní referenční laboratoře pro papillomaviry ÚHKT, je hlavním nedostatkem screeningu cervikálního karcinomu to, že je založen na málo senzitivní cytologii. I přes rozvíjející se systém akreditovaných cytologických pracovišť bude jeho vybudování s auditem kvality trvat pět až deset let. Současný systém provádění cytologických stěrů v ročních intervalech je nákladný, náročný na počet pracovních sil a z hlediska zdraví žen nepřínosný. U žen ve věkové kategorii 30–60 let, u nichž je riziko mortality na karcinom děložního hrdla při perzistenci papillomaviru v organismu nejvyšší, by bylo ideální zavést primárně test virologický, při negativitě opakovat HPV testaci každé tři roky. Změna primárního testu v této věkové skupině umožní záchyt většího počtu rizikových žen, vyžádá si menší počet pracovních sil, umožní prodloužení screeningového intervalu.

Co zbývá odborníkům i politikům za situace, kdy na jedné straně má medicína v rukou obrovskou šanci pomoci, na druhé straně hrazení plošné vakcinace z veřejných zdrojů je v dohledné době nerealistické?

A současně není vidět ani pokrok v zavádění systematického, organizovaného a auditovaného screeningu! Zůstane jen u proklamací typu STOP rakovině a pořádání Květinových dnů? Snad to není úplně zbytečné, pokud by to vyvolalo tlak informované veřejnosti a dopomohlo ke změně zdravotní politiky a k zahájení některých neatraktivních programů.

Ještě účinnější by však bylo, kdyby šlo o tlak placených zástupců lidu, tedy členů Parlamentu ČR, pro něž byl seminář zvláště určen – těch se ale dostavilo jen pár.

Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 2/2008, strana 63

Zdroj: