Prevence sideropenie u batolat
V tomto článku se pediatři snaží dokázat, že jak prevalence sideropenie ve druhém roce života, tak její následky jsou pádným argumentem pro zavedení nové praxe: každodenního profylaktického podávání železa dětem mezi jedním a dvěma roky života. Nápadné snížení prevalence sideropenie a sideropenické anémie v prvním roce života je jedním z hlavních úspěchů pediatrů. Je to dáno zejména rozšířením kojení a častějším používáním kojeneckých výživových doplňků obohacených železem. Mezi další podstatné faktory patří používání kojeneckých cereálních výrobků obohacených železem – jak vyžaduje zákon ve Spojených státech amerických – a popularita citrusových džusů, které díky svému obsahu vitaminu C usnadňují vstřebávání železa, pokud jsou konzumovány s jídlem. Deficit železa se může projevit v prvním roce života kojence v těchto případech:
■ Dítě se narodilo s nízkými zásobami železa (nízké hladiny feritinu v pupečníkové krvi);
■ Dítě je po šestém měsíci věku kojeno, aniž by jeho strava byla obohacována potravinovým železem (cereálie pro kojence) nebo výživovými doplňky (vitaminy obohacené železem nebo přípravek s obsahem železa ve formě kapek);
■ Dítě je krmeno stravou s nízkým obsahem železa;
■ Dítě bylo převedeno na kravské mléko před 12. měsícem věku.U dětí ve věku od 12 do 24 měsíců je sideropenie a sideropenická anémie značným problémem. Zatímco třetí národní studie National Health and Nutrition Examination Survey (NHANES III), prováděná v letech 1988 až 1994, zjistila jen u 3 % dětí ve věku 1 až 2 roky sideropenickou anémii (a u 9 % dětí v této věkové skupině sideropenii bez anémie), Third Report on Nutrition Monitoring v USA uvádí 15% výskyt sideropenické anémie u ročních až tříletých dětí vyšetřených v letech 1988 až 1991. Další tři studie provedené později zjistily výskyt sideropenické anémie přibližně u 10 % dětí ve věku 9 měsíců až 3 roky; studie byly prováděny zejména u dětí pocházejících ze slabších socioekonomických skupin a menšin. V jedné z těchto studií bylo vyšetřeno 485 dětí ve věku od jednoho do tří let a podíl dětí se sideropenií činil 35 %. Prevalence výskytu sideropenie a sideropenické anémie během druhého roku života není překvapením. Menší než adekvátní příjem železa během prvního roku života a nízké zásoby železa v intrauterinním období jsou faktory, které k tomuto stavu přispívají. Nízký příjem železa od 12. do 24. měsíce věku je další podstatnou příčinou. NHANES III potvrzuje to, co mnozí pediatři a rodiče dávno vědí, že je každodenní příjem železa u dětí od prvního do druhého roku věku nižší než v jakékoli jiné věkové skupině. Určité změny v jídelníčku, ke kterým obvykle dochází okolo jednoho roku života, vedou u batolat k větší náchylnosti ke vzniku sideropenie a sideropenické anémie.
■ Převedení z mateřského mléka nebo kojenecké výživy obohacené železem na kravské mléko, které je na železo chudé a narušuje vstřebávání železa ve střevě.
■ Používání obilovin pro dospělé, které nejsou obohacovány železem, místo kojeneckých, železem obohacených výrobků.
■ Menší chuť na tuhé potraviny společně se zvýšenou konzumací kravského mléka, často v množství větším než 682 ml denně.Mnohé studie prokázaly, že sideropenická anémie v průběhu prvních dvou let života je jednoznačně spojena s narušením psychického a psychomotorického vývoje. Dvě rozsáhlé, dobře kontrolované prospektivní vyhledávací studie potvrdily, že tento deficit je dlouhodobý a možná ireverzibilní. Proto se odborníci shodují, že rozvoji sideropenie a sideropenické anémie se musí předcházet. Ale zatímco existuje konsensus, jak nejlépe vyřešit sideropenii a sideropenickou anémii v prvním roce života, nelze to samé říci o prevenci sideropenické anémie u dětí od jednoho do dvou let.
...
Komentář
Autor: MUDr. Pavel Frühauf, CSc.
Nedostatek železa je nejčastější mikronutriční deficiencí, zdá se však, že je přeceňován, zvláště v případech lehké anémie (otázka definičních norem pro anémii, faktická mortalita a morbidita spojená s tímto stavem). Z hlediska veřejného zdravotnictví jsou, po kritickém zhodnocení, za hlavní intervenční cíle považovány tyto skupiny:
■ Mortalita spojená s těhotenstvím – těžká anémie (Hb < 27 g/l) je spojena s vyšší mortalitou. Neexistují intervenční studie podporující rutinní suplementaci železem, které by snižovaly mateřskou mortalitu;
■ Dětská mortalita – těžká anémie (Hb < 50 g/l) je spojena se zvýšeným rizikem úmrtí dítěte, toto riziko se nachází zvláště v oblastech s výskytem malárie;
■ Kognitivní vývoj – většina studií ukazuje, že sideropenická anémie je spojena s nižším stupněm mentálního vývoje, nedostatek železa bez anémie není ve všech studiích spojen s tímto postižením;
■ Pracovní kapacita – anémie z nedostatku železa lineárně redukuje aerobní kapacitu u dospělých, ale nelze jednoznačně odvozovat, že suplementace pracovní kapacitu zvýší; nebyl sledován následek snížené aktivity u dětí a jeho důsledky pro další vývoj;
■ Železo a infekce – deficience železa vede podle provedených studií k protekci před infekcí, někdy však infekci podporuje – patogeny v intracelulární fázi (plasmodia, mykobakteria, invazivní salmonely) jsou při podání železa stimulovány, podobně je dodávka železa u novorozenců spojena s rozvojem sepse.Co se týče nízké porodní váhy, nezralosti a perinatální morbidity – optimální výsledky jsou dosahovány při mateřských hodnotách hemoglobinu hodnocených jako anémie. Není proto doporučováno rutinně suplementovat v těhotenství železo, ale snížit, především v druhém trimestru gravidity, dolní hranici normy pro hemoglobin.1 Donošený novorozenec s normální porodní hmotností nepotřebuje v prvních šesti měsících exogenní přívod železa, pokud je kojen nebo dostává počáteční formule odpovídající požadavkům na tyto formule platným v Evropské unii, které jsou v souladu i s naší legislativou, tj. 350 až 1 050 µg železa/100 g.2 Během druhé poloviny kojeneckého období požadavky na exogenní přívod železa rapidně rostou a požadovaná dodávka je větší než v kterémkoli jiném období. Požadavek na absorbované železo je kolem 0,1 mg/kg/den, který je třikrát vyšší než u pubertálních menstruujících dívek.
...
Plnou verzi článku najdete v: Pediatrie po promoci 2/2005, strana 5
Zdroj: