Prevence vulvovaginální kandidózy u žen při systémovém podání antibiotik

Úvod

Mykotická vulvovaginitida je jednou z nejčastějších příčin návštěvy gynekologické ordinace. Počet nemocných žen v posledních dvaceti letech kontinuálně roste. Někteří autoři dokonce hovoří o civilizační nemoci s rizikem rozvoje pandemie.1 Nesdílíme sice podobné představy, ale zajímala nás příčina rozvoje akutní formy tohoto nepříjemného onemocnění.

Materiál a metodika

Dotazníkovým šetřením jsme u 280 pacientek s klinickými i mikroskopickými známkami akutní mykotické vulvovaginitidy zjišťovali některé anamnestické údaje a nemoci, o nichž se předpokládá, že mohou tuto klinickou jednotku vyvolat. Základní podmínkou zařazení ženy do studie byly příznaky akutního vulvárního pruritu s poševním výtokem. Diagnóza byla vždy stanovena odečtením nativního nátěru v mikroskopu. Kombinace kvasinek s jiným onemocněním pochvy či vulvy byla důvodem k nezařazení pacientky do studie.

Výsledky

Tabulka 1 uvádí procentuální zastoupení pozitivních odpovědí na konkrétní otázky.

U třetiny žen svědivé onemocnění vulvy a pochvy bezprostředně navázalo na předchozí podávání antibiotik. Zhruba stejná skupina žen onemocněla bez souvislosti se stavy uvedenými v dotazníku. Z ostatních odpovědí překvapuje vysoké procento onemocnění po extrémní zátěži a stresu.

Diskuse

Výsledky potvrdily, že vulvovaginální kandidóza není sexuálně přenosným onemocněním, a tudíž léčba sexuálního partnera je v naprosté většině případů zbytečná. Spíše než změny hormonálních koncentrací či metabolické poruchy dominují v předchorobí stres a poruchy poševního ekosystému. Ty jsou způsobeny buď příčinami zevními (např. chlorovaná voda na koupališti), nebo vnitřními (porucha bakteriální rovnováhy).

Obranyschopnost pochvy zajišťují především laktobacily produkující peroxid vodíku (Lactobacillus acidophilus). Plošně adherují na odlupující se povrchové poševní epitelie a spolu s enzymy je rozkládají, čímž se z nich uvolní glykogen. Ten je laktobacily dále metabolizován přes glukózu a fruktózu až na kyselinu mléčnou, jejíž velmi kyselé pH brání rozvoji lokální infekce.2 Tato základní biochemická aktivita není možná bez přítomnosti estrogenů a bez potřebné koncentrace acidofilních laktobacilů.

Při celkovém podání antibiotik se i v pochvě poměrně rychle docílí minimální inhibiční koncentrace růstu bakterií. Bohužel, většina nejčastěji používaných antibiotik snadno a rychle zlikviduje i esenciální vaginální kultury laktobacilů (přehled jejich citlivosti viz tab. 2).2 Důsledkem je rychlé přemnožení kvasinek, které jako oportunní mikroorganismy čekají v pochvě na svoji příležitost – snížení koncentrace či úplné vymizení laktobacilů umožní rozvinout jejich biologickou aktivitu.

Akutní vulvovaginální kandidóza představuje pro každou ženu výrazný diskomfort, stres, další návštěvy lékaře a nejasnou perspektivu zhojení ad integrum. Proto je třeba hledat cesty, jak této časté a většinou zbytečné komplikaci antibiotické léčby předcházet. Naše dlouhodobé zkušenosti ukazují, že optimální metodou volby je současně s antibiotiky zavádět šest dnů do pochvy tabletu se živou kulturou především acidofilních laktobacilů. Každá tableta obsahuje i systémově neúčinný metabolit estrogenů estriol, jehož extrémně nízké množství zajistí dostupnost glykogenu a následně i udržení velmi nízkého poševního pH.3

Závěr

Nepříjemnou a přitom velmi častou komplikací antibiotické léčby u žen je vulvovaginální kandidóza. Lékaři všech odborností by měli při preskripci antibiotika citlivého i na vaginální laktobacily (tab. 2) ženu o této skutečnosti informovat a současně jí předepsat i směs živých laktobacilů s estriolem, která se ve formě tablet zavádí po dobu užívání antibiotika do pochvy (nejlépe před spaním). Jako součást osobní hygieny může být tento lék i plně hrazen pacientkou.

Realizace tohoto preventivního opatření snížila výskyt vulvovaginálních kandidóz u uživatelek antibiotik o 86 %.

Zdroj: