Prevence žilní tromboembolické nemoci
Incidence tromboembolické nemoci v posledních letech neklesá, proto jsou nutná opatření ke zlepšení prevence. K dispozici jsou mechanické a farmakologické metody. Mechanické přístupy (elastické kompresní punčochy a intermitentní pneumatická komprese) je vhodné užít u nemocných s vysokým rizikem krvácení či v kombinaci s farmakologickou profylaxí. Hlavním farmakologickým prostředkem je nízkomolekulární heparin. Důležité je zhodnocení míry rizika tromboembolie podle predispozice pacienta a rizika spojeného s určitou situací (operační výkon, interní onemocnění, malignita, gravidita, šestinedělí apod.). Nemocné lze rozdělit do skupin s různě velkým rizikem a podle toho volit adekvátní způsob profylaxe. Stále ještě nejsou dostatečně uplatňována profylaktická opatření v interních oborech. Velmi rizikovou skupinu, u níž je také třeba zlepšit antitrombotickou profylaxi, tvoří onkologičtí nemocní. Odhad rizika tromboembolie a následná profylaktická opatření by se měla stát součástí rutinní praxe ve všech klinických oborech.
Snahy o účinnou prevenci žilní tromboembolické nemoci (TEN) jsou dokumentovány již ve starší literatuře. Některá doporučení z doby před 50 lety jsou dnes již jistě překonaná, jiná platí stále. Např. v porodnictví byla již tehdy zdůrazňována nutnost kompresivní bandáže dolních končetin u žen s žilní nedostatečností či po prodělané trombóze, vhodnost časného vstávání po porodu i aktivního vyhledávání počátečního stadia TEN. V chirurgické praxi bylo rovněž doporučováno časné vstávání, kompresivní bandáž a aktivní vyhledávání TEN. Také se však uvádí, že někteří chirurgové neprováděli odkladné operace za nepříznivé meteorologické situace (např. při okluzní frontě). Pro interní pacienty bylo doporučováno provádět aktivní pohyby končetin, dechová cvičení, kompresivní bandáže, úpravu krevních a humorálních poměrů spolu s účinnou léčbou základního onemocnění. Z medikamentózní prevence byly v minulosti zkoušeny různé prostředky (dikumariny, heparin, heparinoidy, indandion, soli vzácných zemin, prokain, magnesium, butazolidin, výtažky z kaštanů, vitamin E, jaterní přípravky), avšak autoři před 50 lety shrnuli, že plně vyhovující lék k prevenci TEN zatím není k dispozici. V následujících desetiletích však došlo k pokroku ve farmakologické profylaxi. V 70. letech minulého století byla prokázána účinnost heparinu (resp. nefrakcionovaného heparinu – UFH) v prevenci pooperační tromboembolické nemoci. Počátky léčby nízkomolekulárním heparinem ( LMWH) v chirurgii sahají do 80. let, jeho účinnost v ortopedii byla prokázána na počátku 90. let. V posledních letech je stále více zdůrazňována i nutnost profylaxe TEN u interních pacientů. Také jsou vyvíjeny nové antitrombotické léky, z nichž některé jsou slibné i pro použití v prevenci.Epidemiologie
Tromboembolická nemoc má závažnou morbiditu a mortalitu. Její incidence v posledních letech neklesá, v bělošské populaci Evropy a Severní Ameriky se udává kolem 160 na 100 000 obyvatel za rok. Výskyt stoupá s věkem, u žen je poněkud vyšší během jejich reprodukčního období, avšak po 45. roce věku je častější výskyt u mužů. Nejzávažnějším možným důsledkem nemoci je náhlá smrt při masivní plicní embolii, avšak závažné mohou být i dlouhodobé následky (potrombotický syndrom a chronická tromboembolická plicní hypertenze). Udává se i vysoký výskyt recidiv po prodělané TEN – kolem 30 %.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 5/2006, strana 65
Zdroj: