Preventivní prohlídky slibují systematičtější péči a včasnou diagnostiku

7 minut čtení 16. 12. 2025 kol Vyšlo v titulu Medical Tribune

MUDr. Petr Šonka, foto_MobyMedia — MUDr. Petr Šonka, foto: MobyMedia

V rámci zahájení XLIV. výroční konference SVL ČLS JEP, která se konala od 12. do 15. 11. ve Zlíně, byl zhodnocen pilotní projekt screeningu osteoporózy, který odhalil během dvou let téměř 50 000 dosud nediagnostikovaných pacientů a zásadně rozšířil kapacity denzitometrických pracovišť. Podle MUDr. Petra Šonky, předsedy Sdružení praktických lékařů ČR, se screening stane běžnou součástí praxe praktických lékařů i gynekologů a promítne se do nového modelu preventivních prohlídek. Ty mají přinést systematičtější péči, dřívější záchyt chronických onemocnění a větší důraz na edukaci pacientů – zároveň však představují významnou organizační výzvu pro ordinace.

Jak hodnotíte druhý rok projektu screeningu osteoporózy?

Projekt se vyhodnocoval po dvou letech existence s tím, že se mělo rozhodnout, jestli přinesl to, co se od něj očekávalo, a zda bude pokračovat dál. Podle našeho názoru je velmi úspěšný a stejně to vidí i VZP, která s ním jako s pilotním projektem začala, a podle našich informací i ostatní pojišťovny. Z dat VZP vyplývá, že za uplynulé dva roky bylo vyšetřeno téměř půl milionu lidí a osteoporóza se zachytila u 50 000 pacientů. Je třeba zdůraznit, že bez tohoto projektu bychom nevěděli, že osteoporózu mají, a přišli bychom na to až ve chvíli, kdy nastanou komplikace.

Jaké jsou současné kapacity denzitometrických pracovišť?

Jejich kapacita se v průběhu pilotního projektu významně navýšila. Dnes už všechny okresy, s výjimkou dvou, mají denzitometr, některé i dva a více. V současné době máme skoro dvacet denzitometrů na jeden milion obyvatel, což je síť dostatečná. Tento cíl se původně měl splnit až v roce 2030, dosáhli jsme ho tedy o pět let dříve. Dosud se se do projektu zapojilo víc než 50 procent praktiků a zhruba 60 procent gynekologů.

Počítáte s dalším nárůstem?

Plán je takový, že by se to mělo stát standardním vyšetřením, které bude provádět každý praktický lékař a každý gynekolog. Číslo 50 procent během dvou let, vzhledem k tomu, že se jednalo o pilotní projekt, považuji za úctyhodné a je jasné, že bude narůstat. Koneckonců i v novém designu preventivních prohlídek pamatujeme na to, aby se kontrolovala účast pacientů na všech screeningových programech, to znamená nejen na těch onkologických, a jmenovitě je uvedena i osteoporóza. Takže očekávám, že se na ni bude zaměřovat čím dál více praktických lékařů.

Jaký bude další praktický postup u pacientů, u kterých byla zachycena osteoporóza nebo osteopenie?

Pokud provedete pacientovi v rámci screeningového programu denzitometrii s normálním nálezem, další test následuje po pěti letech. Je-li zjištěna osteopenie, podle úbytku kostní hmoty se vyšetření opakuje za tři, eventuálně za dva roky. Při zjištění osteoporózy by u pacienta měla být zahájena léčba buď praktickým lékařem, nebo gynekologem prostředky, které k tomu mají k dispozici. Pokud je osteoporóza závažnější, může být pacient odeslán na specializované pracoviště, buď k osteologovi, endokrinologovi, internistovi, nebo revmatologovi. Pracovišť, která se tím zabývají, je víc. Stejně tak by tam měli být posíláni pacienti s podezřením na sekundární osteoporózu, kdy jde o doprovodný projev jiného onemocnění, třeba endokrinologického, nebo to často bývají onkologické diagnózy či metabolická onemocnění. Tito pacienti jsou pak v pravidelném sledování a úspěšnost léčby se kontroluje po jednom až dvou letech.

Na konferenci zazněla řada témat, která vzbudila diskusi. Jaké z nich považujete vy osobně za nejdůležitější?

Pro mne – a myslím i pro způsob práce praktických lékařů – je asi nejdůležitější změna preventivních prohlídek, protože ta poněkud mění systém práce praktika, organizaci činnosti v ordinaci a měla by vnést více systému do péče o naše pacienty. Preventivní prohlídky by měly být podstatně výtěžnější, očekáváme větší záchyt pacientů s rizikovými faktory, které do budoucna mohou způsobit chronické choroby s jejich komplikacemi. Naší snahou kromě tohoto záchytu je také dříve je léčit. Myslím si, že změna povede k tomu, že odhalíme skupinu pacientů, kteří jsou v časných stadiích onemocnění, jako je chronické onemocnění ledvin, chronické srdeční selhání nebo třeba diabetes, které bychom potřebovali léčit. V tuto chvíli k tomu však nemáme potřebné léčebné prostředky. Praktičtí lékaři nemohou předepisovat např. glifloziny – nejmodernější léky nejen na diabetes, ale i srdeční selhání nebo selhání ledvin. Myslím si, že to je úvod k tomu říci, že tento lék do péče praktického lékaře patří a že to množství pacientů jinak nezvládneme. Určitě není možné a ani účelné je všechny posouvat k ambulantním specialistům.

Můžete říci, co konkrétně se v každodenní práci praktika změní?

Preventivní prohlídky se mění v tom, že mají podstatně častější náběry některých laboratorních markerů, které už jsme nyní vyšetřovali, ale nyní se budou dělat s vyšší frekvencí a posouvat do nižších věkových skupin, protože se ukazuje, že choroby jako diabetes nebo porucha metabolismu lipidů se objevují již u mladších pacientů. Nově přibývají vyšetření jako NT-proBNP, ACR atd., takže pro ordinace bude víc práce s vyhodnocováním laboratorních výsledků. Častěji se bude provádět EKG. Myslím si, že řada ordinací VPL, která dnes EKG nemá a své pacienty někam posílá, v této situaci dospěje k názoru, že EKG mít potřebuje. V této oblasti bude potřeba se i vzdělávat, což bude další výzva. A další velká změna se bude týkat organizace práce, protože nová preventivní prohlídka bude, alespoň zpočátku, časově náročnější. Při té první bude potřeba provést jakousi inventuru, kdy kromě doplnění anamnézy je potřeba zjistit, jestli pacient absolvoval všechny screeningové programy, které v ČR hradíme z veřejného zdravotního pojištění. Pacientům musíme vysvětlit jejich přínos a doporučit je. Dále by lékař měl důkladně vyhodnotit výsledky laboratorních vyšetření, klinický stav pacienta a zpracovat diagnostický závěr, zhodnotit jeho komplexní riziko z pohledu kardiovaskulárních, metabolických a renálních onemocnění a pro každého jedince by měl připravit plán péče, který říká, co se s ním bude dít do příští preventivní prohlídky, která bude za dva roky. Musí rozhodnout, zda bude nasazovat léčbu a jakou, jak často ho bude kontrolovat, jestli bude kontroly provádět on, nebo pacienta odešle ke specialistovi, jestli je potřeba doplnit ještě další diagnostická vyšetření. A samozřejmě by měl pacienta poučit, co by měl dělat sám pro sebe, aby svůj stav zlepšil.

S tím vším bude poměrně dost práce navíc, jak ji budete zvládat?

Určitě si to vyžádá víc času. Nějaký závěr preventivní prohlídky nyní každý dělá, ale takto strukturovaný, aby byl také srozumitelně sdělitelný pacientovi, všichni neprovádějí. Myslím si ale, že je to něco, s čím máte práci napoprvé, při další prohlídce na to už navazujete a doplňujete. Lékařům to ve finále podle mě nakonec ušetří čas, protože když nás pacient navštíví v mezidobí, budeme mít úplně jasně zhodnocen jeho zdravotní stav a jakýsi „jízdní řád“, co s ním chceme dělat, aniž bychom museli všechny informace znovu složitě dohledávat. Sice to bude změna organizace práce, která ze začátku bude stát nějaký čas, ale ve finále to přispěje k lepší organizaci i systematičtější péči.

S prevencí souvisí i změna životního stylu. Nakolik jsou pacienti ochotni měnit svůj režim a je nějaký rozdíl mezi generacemi?

Naším cílem je objevit případné rizikové faktory dříve, než je nutné je léčit farmaky, a snažit se změnit životní návyky pacienta, včetně dietních, aby to dokázal ovlivnit sám. Pokud jde o jejich přístup, na věku příliš nezáleží, možná lze říci, že starší generace tolik na doporučení nedá, ale nelze to paušalizovat, myslím, že stejný problém s tím někdy mají i mladší pacienti. Myslím si, že jsme národ, kde si většina lidí stále myslí, že problém vyřeší prášek. To je právě náš velký úkol – vysvětlit lidem, že mají velký díl svého osudu ve svých rukou. A to není vůbec jednoduché.