Přeskočit na obsah

Příloha - Pokroky v léčbě virové hepatitidy C. Nemocné s HCV musíme hledat na základě rizikových faktorů

„Kvalifikovaně odhadujeme, že v naší zemi žije zhruba padesát tisíc lidí s infekcí virem hepatitidy C,“ říká specialistka na léčbu virových zánětů jater MUDr. Soňa Franková, Ph.D., z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM.

 

  • V souvislosti s virovou hepatitidou C hovoří WHO o tom, že toto onemocnění by mělo být eliminováno. Do jaké míry se to může podařit v České republice?

Bohužel pro českou populaci tento cíl reálný není. Světová zdravotnická organizace vydala memorandum, že bychom měli eliminovat infekci do roku 2030, to znamená během deseti let snížit počet nakažených pacientů na deset procent původních hodnot jednotlivých zemí. V České republice to zatím není možné. Těchto pacientů zde nalézáme mnohem méně, než by bylo potřeba k tomu, abychom zmíněného cíle dosáhli. Kvalifikovaně odhadujeme, že v naší zemi žije zhruba padesát tisíc lidí s infekcí virem hepatitidy C. Stejně tak si myslíme, že zhruba tři čtvrtiny nemocných o své infekci nemá žádné tušení.

  • Měl by smysl plošný screening tohoto onemocnění?

Plošný screening má význam pouze v zemích, kde je prevalence HCV relativně velká a kde dokážeme dobře definovat rizikové skupiny tak, abychom v nich našli více než 75 procent nemocných. V tu chvíli se to vyplatí. V České republice tomu tak není, takže musíme pátrat na základě rizikových faktorů. V dřívějších dobách tím zásadním rizikovým faktorem byla aplikace krevní transfuze nebo jiného krevního derivátu, který nebyl testován na HCV – s tímto testováním se začalo v roce 1992. Takoví pacienti dnes již přicházejí vzácně, přece jen je to třicet let. Dále to bylo amatérské tetování, piercing, pobyt ve vězení, pravidelná hemodialýza, nebo dokonce i dialýza jenom jedna, dlouhodobý pobyt v nemocnici, komplikovaná operace. V současné době je v České republice, ale i ve světě naprosto dominantní přenos při nitrožilní aplikaci drog, respektive při sdílení injekčního instrumentária mezi uživateli.

  • Jaké jsou strategie, jak tuto rizikovou populaci oslovit a dopady HCV v ní zmírnit?

Samozřejmě na prvním místě stojí testování, a to testování opakované, k tomu bychom měli klienty nízkoprahových služeb trpělivě vyzývat. Testování se často pojí například s výměnnými programy jehel a stříkaček. V okamžiku, kdy jsou klienti pozitivně testováni, tak získají to, čemu říkáme potestové poradenství. Pokud je takový člověk schopen bazální spolupráce, je mu nabídnuta léčba. I když je tato terapie dostupná, účinná a jednoduchá, přece jen nutné, aby pacient bral léky správně a pravidelně.

  • Proč bychom vlastně měli usilovat o co největší podíl diagnostikovaných nemocných s HCV? Co to přináší jim a co to přináší společnosti?

Ty důvody lze rozdělit do dvou okruhů. Do prvního patří výhody pro pacienta samotného. Tím, že HCV infekci vyléčíme, jednoznačně zabráníme progresi jaterní choroby. Zásadně snížíme pravděpodobnost, že se u daného jedince v průběhu let rozvine jaterní cirhóza a její komplikace, to znamená jaterní selhání a také hepatocelulární karcinom. Zabráníme extrahepatálním projevům, což zahrnuje například poškození ledvin. Kromě tohoto individuálního benefitu to má ale celopopulační význam. Každý infikovaný pacient může nakazit mnoho lidí ve svém okolí. Z epidemiologických studií se ví, že jeden uživatel injekčních drog nakazí, při rizikovém užívání, za dva roky svého života i dvacet pět dalších. Proto je důležité léčit pokud možno každého už i jen z toho důvodu, aby nákazu dále nepřenášel.

Zdroj: MT

Sdílejte článek

Doporučené