Primář Kliniky popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady vzkazuje: Hrozbou jsou infekce
Myslíte si, že jsou vaši kolegové, kteří se nespecializují na léčení popálenin, dostatečně erudováni v tom, jak tyto úrazy ošetřit?
Jsem přesvědčen, že absolventi lékařských fakult odcházejí do praxe s velmi mizivým povědomím o této problematice. Ostatně, nebyl jsem na tom na začátku svého medicínského působení jinak. Kvalifikovaná výuka probíhá jen na 3. lékařské fakultě. To se jistě musí projevit ve vaší každodenní praxi, tedy konkrétně na stavu pacientů, které přijímáte na vaši kliniku…
Setkáváme se s nesprávně ošetřenými i léčenými pacienty. Jako příklad mohu uvést případ chlapce, kterého lékařka z chirurgie „úspěšně“ léčila pro popáleniny hrudníku sedm měsíců. Po celou tu dobu docházel do místní nemocnice dvakrát až třikrát týdne na převazy. Pak se rodiče dozvěděli o naší klinice a přivezli chlapce k nám. Zde mu byla provedena autotrasplantace a po jedenáctidenní hospitalizaci byl propuštěn se zhojenou ranou do domácí péče. Jiný „úspěch“ léčebného postupu malé, dnes již neexistující nemocnice demonstruje nedostatečné třítýdenní léčení osmnáctileté dívky s popáleninami třetího stupně, kdy jí nebyly v dostatečné míře prováděny nekrektomie. Uvědomili jsme si, že se stav nezlepší bez patřičné edukace. I proto jsme se před několika roky účastnili několika seminářů pro Záchrannou službu s tematikou zajištění rozsáhle popáleného. Hlavní zásadou by mělo být provést primární ošetření popáleného na místě úrazu a okamžitě poslat na specializované pracoviště, tedy z území Čech k nám, z moravských krajů do Brna nebo Ostravy. Jak by měla vypadat správně poskytnutá první pomoc?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 9/2005, strana 6
Zdroj: