Případ paní Marie očima psycholožky

Cyklení diet

Paní Marie si zažila opakující se cyklus diet a přibírání, což bývá u našich pacientů velmi časté. Zkušenost s nadšením při hubnutí vystřídaná zklamáním a pocitem viny při opětovném růstu váhy bývá vyčerpávající. S každou další dietou člověk více očekává i po ní následující neúspěch a to ho odrazuje s dietou vůbec začít. Zároveň se pak po selhání v dietě objeví silnější nutkání dietu porušit „pořádně“, to znamená, že k jedné oslazené kávě si dáme ještě dva majonézové chlebíčky, protože „teď už je to jedno“.

Boj do konce života

Setkávám se s přesvědčením klientů, že pro zhubnutí a vyřešení problémů spojených s obezitou musejí držet dietu. Dieta znamená úpravu jídelního a pohybového režimu, která trvá určitou (různě dlouhou) dobu. Ve skutečnosti však nebývá problém kilogramy shodit, ale udržet je dole po zbytek života.

Paní Marie to hezky vystihla: „Jako se říká abstinující alkoholik, tak já jsem ‚ukázněný žrout‘.“ Bludný kruh jídla a hubnutí skutečně může mít rysy závislosti. Hubnutí z 2. a 3. stupně obezity (BMI nad 35) bývá boj do konce života a obdivuji lidi, kteří se k němu odhodlali a nechtějí ho vzdát.

„Měla bych“

Odhodlání k hubnutí a schopnost vydržet u něj ztěžují naše vlastní přesvědčení. Jde třeba o stanovení cílů. Pro názornost cituji jednu větu paní Marie, i když je vytržená z kontextu: „… nedovedla jsem se přesvědčit, že bych měla změnit životní styl, začít jíst zdravě, cvičit a nenervovat se problémy…“

Takový životní cíl je krásný, bohužel však také příliš dokonalý a lidsky nedosažitelný. Nelze udělat všechny kroky najednou, např. pokud máme blízké lidi a záleží nám na nich, asi jejich problémy budeme prožívat, budou nás trápit, budeme „se nervovat“.

Nemá proto cenu se do takového cíle nutit a říkat si, že bych to „měla“ zvládnout. Reálnější je cíl typu „chci si najít jiný způsob uklidňování ve stresu, než je jídlo“, nebo zvážení, zda nebude lepší vyřešit problém, kvůli němuž se nervujeme.

Partner

Paní Marie zmiňuje, že ji manžel pro nadváhu kritizoval. Nadváha a obezita jsou velmi citlivá témata, partneři a další blízcí lidé by si to měli uvědomit. Výčitky nebo „dobré rady“ situaci jen zhorší. Pokud vám na někom záleží a obáváte se o něj kvůli jeho/její obezitě, nejlepší cestou je, abyste sami začali jíst zdravěji a hýbat se.

Zároveň dejte partnerovi/partnerce možnost se k vám připojit, nikoli výčitkou nebo doporučením, co by pro ni/pro něj bylo dobré, stačí se jen zeptat, jestli nechce třeba jít s vámi na procházku.

Psychoterapie, která „se nekonala“

Účelem psychologického vyšetření před bariatrickou operací je zjistit, zda změny v životě, jež zákrok přináší, nejsou pro klienta v současnosti ohrožující. Psycholog musí posoudit, zda pacient dobře chápe, co ho čeká, a zda neexistuje skutečnost, která by aktuálně bránila dodržování redukčního režimu.

Práce se zmíněnými prameny zvyku jíst v obdobích stresu (tzv. zajídání starostí, emoční jídlo) není možné podrobněji probrat při předoperačním vyšetření. Pokud chceme řešit psychický původ, například nadměrného jídla nebo těžko ovladatelných chutí, je na to vhodná psychoterapie.

Jde o dlouhodobější setkávání s psychologem, kde je více prostoru mluvit o důvodech jídla. Psychoterapii buď nabídne psycholog, nebo si o ni může říci sám klient. Praktické překážky občas způsobí, že je klient doporučen k psychologovi na jiném pracovišti, například kvůli velké vzdálenosti bydliště klienta a pracoviště psy chologa, u nějž byl na vyšetření.

Každý psycholog pracuje trochu jinak, záleží na typu jeho vzdělání a osobnosti. Já se zaměřuji na „tady a teď“: co vás nyní trápí, co je nejhorší, jak vás to ovlivňuje? Na to pak navazuje: „co byste nyní chtěl/a, co lze změnit, zda vůbec a jak změny fungují k vaší spokojenosti“. V odborném názvosloví pracuji formou kognitivně‑behaviorální terapie, která má v léčbě obezity velké úspěchy.

Zdroj: Medical Tribune