PRO SESTRY: I my muži jsme sestry a jsme na to hrdé

Bc. Jiří Čáp je sestra. Dokonce vrchní sestra. Má to napsáno na dveřích i na jmenovce. Určitý zjevný nesoulad takového označení bere s nadhledem. „Pokud vím, na záchrance se používalo označení sestra-muž, ale to mi připadá jako termín hodný Cimrmana. I my muži jsme prostě sestry, a jak říká jeden můj kolega, jsme na to hrdé.“ Řídí tým sester Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče Institutu klinické a experimentální medicíny. Dnes už přímo u lůžka nepracuje, na oslovení se ale s pacienty dokázal domluvit vždy. „V tom bych ani problém neviděl. Vždy jsem k nim na začátku služby přišel a představil se: ‚Dobrý den, já jsem Jirka, jsem sestra a budu se o vás dneska starat.‘ A pak už mi říkali buď ‚mladý muži‘, nebo mne přímo oslovovali křestním jménem. Jen když na mne volali ‚pane doktore‘, musel jsem je opravit.“ Označení ošetřovatel zcela nevystihuje povahu funkce
Zákon č. 96 z roku 2004 na tento problém pamatuje. „V zákoně se říká, že muži, kteří dosáhnou kvalifikace všeobecné sestry, mohou, tedy nikoli musejí, používat titul všeobecný ošetřovatel. Chápu, že některým na tomto označení vadí, že slovo ošetřovatel nebo ošetřovatelka je v obecném povědomí spojováno spíše s nižším zdravotnickým personálem,“ říká vedoucí oddělení ošetřovatelství ministerstva zdravotnictví Mgr. Dagmar Prokopiusová.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 15/2006, strana 14

Zdroj: