PRO SESTRY: Pan doktor vám všechno řekne
Zdravotnická psychologie; Komunikace; Filosofie a etika; Psychologie vývoje zdravého člověka; Sociální psychologie; Pedagogická psychologie; Vybrané kapitoly z obecné didaktiky – tak vypadá výpis předmětů bakalářského studia ošetřovatelství, jejichž absolvování by mohlo budoucím sestrám pomoci při komunikaci s pacienty. Medici se humanitním předmětům zdaleka tolik nevěnují. Přesto má v praxi velká část sester pocit, že jejich hlavním úkolem je zabezpečit chod oddělení tak, aby je mohly na konci směny bez problémů předat (což mimochodem někdy není vůbec jednoduché). Předpokládají, že hlavním zdrojem informací má být pro nemocného lékař, a v komunikaci s pacienty se omezují na pokyny, do kterého džbánku sbírat moč a kam se vydat na sonografické vyšetření. A nejde jen o informace. Na mnoha pracovištích stále ještě není běžné, aby sestra promyšleně pátrala po tom, čím se nemocný trápí, a snažila se to nějak ovlivnit. I když je někdy na pokojích strach skoro hmatatelný, sestry si dávají pozor, aby se nedostaly příliš blízko k emocím pacientů. „Psychologická příprava na jednání s nemocnými je skutečně u sester daleko důkladnější než u lékařů. Neznamená to ovšem, že se informace staly dovednostmi. To se ani stát nemohlo, protože je sestry málo využívají. O cílené a promyšlené komunikaci se více mluví, než že by se s ní v praxi počítalo,“ říká vysokoškolská učitelka ošetřovatelství PhDr. Marie Zvoníčková z 3. lékařské fakulty UK.
V zemích s tradicí vyspělého ošetřovatelství je přitom situace poněkud jiná. „Velkou část praxe jsem strávila na hematoonkologickém oddělení. Sestry tam byly odborně velmi na výši. Bylo vidět, že jsou proškolené v komunikaci s těžce nemocnými, a často byly pro pacienty hlavním zdrojem informací,“ říká Bc. Tereza Pečánková, česká sestra, která strávila několik měsíců na stáži v britském Wolverhamptonu.Podobně mluví i Mgr. Helena Vaňková, která již několik let pracuje jako registrovaná sestra v nemocnici v americkém Pittsburghu. „Vše se odvíjí od role sestry, která je v USA jiná. Tady registrovaná sestra neslouží k tomu, aby převlékala postele, umývala nebo krmila klienty či vynášela podložní mísy. Hlavním úkolem sestry je komunikace, to je jednoznačně její doména. Lékař ve srovnání se sestrou stráví s pacientem jen nepatrný zlomek času. Když musí denně vyšetřit stovky pacientů, nemá bohužel čas na žádné dlouhé povídání. Pacientovi situaci jen zhruba vysvětlí a běží dál. Jeho roli přejímá sestra. Velice často se stává, že lékař předepíše lék a pacient se to dozví od sestry. Sestra zajišťuje pro své klienty základní informace o nové chorobě, lécích, životosprávě, vyšetření či životním stylu. Pacient a jeho rodina se na rozdíl od českých protějšků velice aktivně zapojují do léčebného procesu. Ptají se téměř na vše. Každý nemocný při přijetí do nemocnice dostává blok a tužku na poznamenání otázek, které by jinak mohl zapomenout. Sestra musí být připravena odpovědět klientovi na všechny dotazy, a pokud sama potřebné informace nemá, musí zjistit, kdo by mohl pacientovi vše potřebné vysvětlit. Sdělování diagnózy je samozřejmě plně v kompetenci lékaře, ale sestra běžně sděluje výsledky testů a vyšetření,“ popisuje Helena Vaňková.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 24/2006, strana 8
Zdroj:
