Problém (převážně) třetího věku
U špatně mobilních či jinak postižených nejstarších pacientů, u nichž je nutná hospitalizace např. v léčebnách dlouhodobě nemocných, je udáván výskyt močové inkontinence vyšší než 80 procent. Péče o těžce inkontinentního pacienta, který trpí úplnou ztrátou regulace vyprazdňování moči a často i stolice, znamená pro ošetřujícího nesmírnou fyzickou a psychickou zátěž. Jedná se často o stav, kdy postižený již není schopen se o sebe postarat sám, a zajistit si tak i potřebu vyprazdňování.
V žádném případě však nejde pouze o starší pacienty, ale velmi často také o mladé lidi, např. po úrazu, či dokonce o děti, které ze stejného důvodu nebo vlivem vrozené vývojové vady nejsou schopny regulovat vyprazdňování.
Těžká inkontinence je velmi často spojena také se špatným celkovým stavem pacienta, který je imobilní, má změněné vědomí, není schopen spolupracovat a často ani není schopen upozornit ošetřujícího na unikající moč, ev. stolici. Nestačí tedy jen pravidelně měnit hygienické pomůcky, ale je třeba sledovat celkový stav nemocného, množství unikající moči a přijatých tekutin i vzhled a konzistenci stolice, a rovněž se zaměřit na prevenci dekubitů, zejména výrazným dodržování hygieny a polohováním pacienta minimálně každé dvě hodiny. Obecně lze konstatovat, že hygienická péče o těžce inkontinentního pacienta je pochopitelně i ekonomicky náročnější.
Základem je výběr
vhodné pomůcky
Zdravotník by měl pro nemocného najít nejen adekvátní druh léčby, ale měl by mu pomoci i s výběrem vhodných hygienických pomůcek. Správně zvolený výrobek může výrazně zlepšit kvalitu života pacienta (odstraňuje nepříjemný zápach) a zabránit zdravotním problémům, které inkontinenci moči provázejí.
U inkontinenčních pomůcek se hodnotí několik základních vlastností – jednoduchá manipulace s pomůckou, dobrá schopnost absorpce (zda pohlcuje pachy, brání množení mikroorganismů, neutralizuje metabolity moči) a především dobrá prodyšnost. Moderní prostředky pro řešení inkontinence mají vnější prodyšnou vrstvu tvořenu mikroskopickými průduchy, které umožňují průnik vzduchu k pokožce a zároveň brání úniku nepříjemných pachů a vlhkosti. Při používání vhodného typu pomůcek lze nejen předcházet kožním podrážděním (svědění, zarudnutí, mokvání pokožky), ale lze je i léčit, pokud již vznikla.
Z řady provedených studií vyplývá, že již po několika týdnech adekvátní péče i o těžce inkontinentní seniory, kde jiná forma léčba není možná, lze výrazně eliminovat kožní komplikace a projevy při močové inkontinenci až u 90 % nemocných. Téměř u šedesáti procent pacientů může kožní postižení zcela vymizet a nejsou prakticky zaznamenávány žádné vedlejší účinky, alergické reakce, které by vedly ke zhoršení stavu pokožky. V některých případech může nastat zlepšení, nebo dokonce vymizení kožních problémů spojených s inkontinencí při použití moderních plen a vložek již za pouhý týden.
Plenkové kalhotky
nejsou vždy řešením
Používání hygienických pomůcek u inkontinentních pacientů se dnes stalo již rutinní praxí. Přesto je však nutno poukázat na jeden nepříjemný fakt, který se objevuje jak v zařízeních nemocničních, tak sociálních, nebo i v následné péči.
Plenkové kalhotky jsou skutečně běžně využívanou pomůckou při ošetřování, spolehlivě zajistí nemocného i lůžko, ale bohužel mnohdy se použijí bez ohledu na to, jakým typem a stupněm poruch vyprazdňování pacient trpí. Plenkové kalhotky se jednoduše obléknou všem, kteří mají i minimální nebo jednorázovou poruchu udržení moči, což je ovšem velká chyba. Pro ležícího pacienta to může znamenat významné psychické potíže nebo ho to naopak „odnaučí“ pravidelnému a samostatnému vyprazdňování. Nemocný se začne chovat jako dítě – je v teple, suchu a ztrácí nutnost použít toaletu. Samozřejmě, že ošetřujícímu personálu to ulehčí práci. Nicméně je třeba kalkulovat také s pořizovacími náklady na zdravotnické prostředky a s náklady na jejich likvidaci.
Pacient by měl tedy dostat vždy adekvátní hygienickou pomůcku odpovídající jeho stavu a stupni úniku moči či stolice. Pro všechny stupně poruch vyprazdňování je v současnosti na trhu k dispozici dostatečný výběr inkontinenčních pomůcek – různé velikosti i schopnosti absorpce.
Diagnostika močové inkontinence
Základem úspěšné léčby je určit správně typ inkontinence a její příčinu, a případně odhalit jiné závažné, život ohrožující onemocnění. Diagnostika je záležitostí komplexního přístupu s využitím široké škály dostupných metod od jednoduchých klinických testů až po náročná přístrojová měření a zobrazovací metody.
Anamnéza
Je hlavním krokem, který vede k vymezení možných faktorů, jež mohou mikční poruchu vyvolat, a také k popisu aktuálních symptomů. Z rizikových faktorů se uvádějí věk, počet porodů, menopauza, obezita, kuřáctví, vliv nepřiměřené fyzické zátěže a také genetické dispozice.
Dotazníky, mikční karty
Užitečnou a jednoduchou pomůckou jsou deníky o močení, které dávají objektivní údaje o frekvenci a množství moči v jednotlivých časových úsecích dne a noci, včetně záznamu epizod inkontinence, bolesti či jiných potíží.
Laboratorní vyšetření
Z laboratorních testů využívá urogynekologie běžné metody biochemické analýzy moči a močového sedimentu, bakteriologické vyšetření moči, případně cytologické vyšetření moči, poruch renálních funkcí a markerů zánětů.
Fyzikální vyšetření
Podrobné klinické vyšetření může odhalit pokles orgánů při ochablosti pánevního dna nebo jinou závažnou organickou patologii.
Jednoduché klinické testy
V praxi se užívají jednoduché klinické testy, které mají objektivizovat únik moči za stresových manévrů (test Marshallův, Froewisův, Bonneyův) a verifikovat hypermobilitu uretry.
Urodynamické vyšetření
Urodynamika představuje funkční vyšetření, kterým lze zjistit kapacitu močového měchýře, zvýšenou citlivost receptorů ve stěně močového měchýře i přítomnost mimovolních stahů svaloviny močového měchýře a řadu dalších parametrů.
Uretrocystoskopie
Jedná se o endoskopické vyšetření dolních močových cest, které slouží k vyloučení organické patologie (konkrementu, nádoru, píštěle, stenózy apod.).
Zpracováno s využitím http://cz.hartmann.info
Zdroj: