Proč investovat do IT?

MT: Moderní informační technologie jsou u nás zřizovateli zdravotnických zařízení nezřídka vnímány jako drahá hračka, jejíž praktický přínos je leckdy nejistý. Jak se na ně dívá svět?

Otázce aktuálních potřeb zdravotnických zařízení ve vztahu k informačním technologiím se systematicky věnoval jeden z amerických výzkumných týmů společnosti Intel. Výsledkem je zjištění, že jasnou představu o tom, kde hledat návratnost investic do informačních technologií a jak tyto investice odůvodňovat, nemají managementy zdravotnických zařízení téměř nikde na světě.

MT: To je trochu šokující závěr. opravdu je tak těžké konkrétní přínos iT pro zdravotnictví uchopit a kvantifikovat?

Odpověď se skrývá v celém procesu úvahy o návratnosti investic. Nejprve je nutno určit oblasti, do kterých mají technologická řešení zasáhnout. Následně je třeba stanovit hmotné a nehmotné indikátory návratnosti investic a pro ně definovat určité měřitelné veličiny.

Mezi takové indikátory patří bezpečnost pacientů, kvalita péče, spokojenost pacientů, dále produktivita personálu, spokojenost personálu, optimalizace nákladů a samozřejmě zvyšování zisku daného zdravotnického zařízení. Myslím si, že pokud se dnes vůbec někde zabývají analýzou návratnosti investic do IT, zapomenou do úvahy začlenit většinu nehmotných indikátorů, které se pochopitelně měří nejobtížněji. Přitom například spokojenost personálu je pro jeho výkonnost a efektivitu naprosto nezbytnou podmínkou.

MT: Co mohou investice do informačních technologií přinést konkrétně českým zdravotnickým zařízením?

Jsem přesvědčen, že by investice neměly být vnímány jako nutné zlo, ale spíše jako nástroj, který může vyřešit problémy například s řízením chodu celého zařízení, s udržením stávající kvality či s rozšířením služeb. Samozřejmě může také rozšířit cílovou skupinu klientů daného zdravotnického zařízení. S ohledem na to, jak špatná je dnes mnohde nejen administrace, ale i archivace zdravotnických dat a záznamů, pacienti si velmi rychle všimnou, že v nemocnici neustále pobíhají sestry se stohy papírů, něco hledají a nemohou to najít. Při určité míře digitální integrace takové problémy samozřejmě odpadají.

MT: Stoprocentní digitalizaci zdravotnických zařízení však u nás stále brání nedokonalá legislativa.

I v nedostatečném legislativním prostředí se řešení nalézt dají. Existují nemocnice, které si vedou digitální dokumentaci a v případě, že se ohlásí revizní lékař pojišťovny, příslušné dokumenty mu vytisknou. Je ale pravdou, že kdyby byly jasně dány podmínky, za jakých lze elektronickou dokumentaci používat a vést, velmi by to usnadnilo rozhodování zdravotnických subjektů. Dnes „přešlapují na místě“, protože nevědí, zda je náhodou za několik let nebude někdo znovu tlačit do papírové dokumentace. Takže zde vidím určitou bariéru, aby nemocnice šly do stoprocentní digitalizace s nadšením.

MT: Hovoříme o plné digitalizaci – jak jí ale dosáhnout v podmínkách, kdy si často navzájem nerozumějí ani jednotlivé klinické informační systémy v rámci jedné nemocnice?

Strategie, kterou bohužel přijali někteří hráči na trhu a která často jde až do takových absurdit, že odepírají nemocnicím přístup k jejich vlastním datům, pokud by je chtěly sdílet s jiným informačním systémem, není dlouhodobě udržitelná. Ignorováním potřeb nemocnic vlastně tyto firmy samy vytvářejí prostor pro konkurenci. A ta, jak věřím, tento problém spíše dříve než později pomůže vyřešit.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2007, strana B5

Zdroj: